Ten chrám jste vy

Vítám Vás u nás 🙂

Včera se slavil v církvi pěkný svátek :-). Svátek posvěcení lateránské baziliky. Nu, musím přiznat, že jsem v něm trochu plavala a nechápala, jak můžeme něco- baziliku- slavit. Než při mši zaznělo, že vlastně Lateránská bazilika v Římě je “matkou” všech kostelů Říma i celého světa. A než nám o. Slavo nastínil, jak to vidí s tím kostelem- chrámem – on. Je pravda, že v evangeliu toho dne zaznělo: Ten chrám jste vy… každý nese svůj chrám v sobě, v srdci…každý z nás je chrámem, místem, ve kterém může žít a žije Bůh…jsem chrámem, ve kterém může žít modlitba…chrám- kostel bývá otevřený všem…každý v něm může najít své místo a my jako křesťané bychom se neměli uzavřít, ale otevřít…

Chrámy- kostely jsou vysoké, mají vysoké věže, jde na ně vidět za všech stran, ukazují nám směr- vertikální- k Bohu…ukazují, že Bůh je 🙂 Nu, lidé k Němu nepřicházejí…křesťan je jako kostel…on je “pohybující se” kostel. Kamkoli se pohne- lidé by měli vědět, že Bůh existuje- MY svou přítomností chceme říct, že Bůh existuje…

V polském jazyce existuje slovo košťul ve dvou významech- jako kostel, ale také jako církev. Je to jedno slovo! A dva významy, ale je to krásný, úžasný jev! MY se máme snažit, aby náš chrám, svatyně byla čistá, aby věděla, čemu slouží, aby věděla, že Bůh JE 🙂

Ne vždy se nám- křesťanům toto daří. Ten chrám jste vy. Ale mi se to strašně líbilo 🙂 . Ten den jsme zároveň měli setkání poutníků z pěší poutě Fulnek- Slavkovice. Třeba zde: https://www.klokocuvek.cz/na-ceste/ nebo i zde:https://www.klokocuvek.cz/co-te-nese/Vykládali jsme, vzpomínali…A padlo tam slovo svědectví…jaké my dáváme světu svědectví o naší pouti?… Musela jsem pak znovu myslet na to, jaký je smysl takového pěšího putování…a jaké vydáváme světu svědectví? Mi osobně se na pouti líbí čas s Bohem, jdu pěšky, nikam nespěchám, modlím se, zpívám a musím říct, že naše ” hudební  sekce” je skoro nenahraditelná, protože u nich vnímám, že se zpíváním skutečně modlí, že tam není spěch, předvádění se, naopak, kolikrát na sebe během hraní mrknou, jak vlastně dál…a hrají dál…, je o nás postaráno, protože nám bágly veze auto, doveze nám i jídlo, pak se nás ujmou lidé, kteří nám nabídnou ubytování, nocleh…slavíme mši svatou…krásný čas…náročný snad jen tou pěší chůzí, lidmi s kterými jdu a tím, co si nesu ve svém srdci. A jsem u toho. Pěší pouť obětuji za něco, za někoho…předkládám to Bohu a možná očekávám, že mě nějak vyslyší nebo ještě lépe- zasáhne. A jdu zbytečně, když to neudělá?? Když nemám hmatatelný důkaz o tom, že mě vyslyšel? Neřekla bych. Nepodávám sice světu svědectví  o vyslyšení mých proseb, ale na druhou stranu…předkládám to Bohu a jdu s Ním…trávím čas s Ním, vnímám i to, že jsme skvělá banda,která je možná někdy i unavena,  ale jdeme dál,  učí nás to shovívavosti, trpělivosti, toleranci a kráse…čas prožitý spolu se nám vrací, vynořuje se, jsou okamžiky, kdy vnímáme Boží  dotyky, Jeho krásu, pokoj, Jeho přítomnost, skrze čas, který s Ním jsem …a to je to, co naplňuje mé srdce, proč putuji… být  s Ním a učit se přebývat s Ním v každém okamžiku … já věřím, že Bůh JE a zvu vás všechny, putujte s námi příští rok 🙂  19.-26.7.2014, objevte Ho také, objevte krásu času prožitého s Ním 🙂 , mějme v srdci svůj  chrám, ve kterém přebývá ON 🙂 buďme  kostelem OTEVŘENÝM 🙂 …

Uf, to byl dnes dlouhý článek. Omlouvám se za přemíru slov. Někdy to nelze zastavit a když ty písmenka sázím vedle sebe, má to tady tu výhodu, že nikdo neprotestuje. Tak jestli jste to dočetli až sem, upřímně Vám děkuju a těším se na Vás příště Kejt

z pěší poutě 2013
pouť 2012


Jedna odpověď na “Ten chrám jste vy”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *