Já se musím umenšovat…

Vítám Vás u nás 🙂

Nedávno se v Církvi slavila slavnost Narození sv. Jana Křtitele… Je to velký světec, každý světec je velký, ale sv. Jan Křtitel je zvláštní zvláštním způsobem. Žil a ohlašoval Ježíšovo narození a také se s Ním setkal a v Jordánu Ježíše pokřtil a pak- žádné společné pobývání…uvěznění a smrt (Jana). A v Církvi slavíme vlastní narození jen tří lidí- P. Marie, Ježíše a právě Jana Křtitele… Už jsem tu kdysi psala, že se mi líbí, že se v Církvi žije každý den někým jiným. Někdy jsou to známí světci, někdy méně známí, ale všichni nás mohou nějakým způsobem oslovovat a vést k Bohu. Ta letošní slavnost Narození sv. Jana Křtitele mi v hlavě rozezvučela vzpomínku na dávné doby mého dospívání a první vědomé setkání se sv. Janem Křtitelem. Se sv. Janem Křtitelem je spojován následující citát:

…Já se musím umenšovat, abys Ty mohl růst…

a mi se v souvislostech s letošním svátkem vybavila vzpomínka, že bych někde tuto “básničku”, kde se mluví o tomto citátu měla mít…a připadalo mi, že tento citát nějak pokračuje, nějak na něco navazuje a tak jsem hledala…

…a předevčírem našla 🙂

Jan Křtitel

On musí růst, já se pak umenšovat!

Známá věta,

zkratka obsahující celý smysl následování.

Věřící člověk

nemá obvykle námitek proti tomu, Pane,

abys rostl,

aby rostlo tvé království.

Naopak, je to žádoucí.

Horší je, až člověk zjistí,

že tento Tvůj růst

úzce souvisí

s umenšováním vlastního JÁ.

A to vždy bolí,

a co člověka bolí,

do toho se mu nechce.

Velkým nebezpečím

i v mém životě, Pane,

je záměna významu této věty,

její převrácenost.

Když vidíme převrácené auto, je to vždy nápadné,

ale tato převrácenost

je často těžko postižitelná:

Stává se totiž,

že lidské JÁ chce růst

a Kristus se umenšuje.

Není i ve mně toto pokušení,

růst v pocitu vlastní důležitosti,

svého nadání,

svého zaměstnání,

svých schopností a zásluh?

Vše se může dít  zdánlivě v dobrém úmyslu,

ale i zde se může naše JÁ přiživovat

a velmi ztučnět.

A tam, kde roste toto moje JÁ,

zákonitě se umenšuje věc Boží.

Až je menší a menší a odumírá.

A člověk si řekne: Kdo za to může?

A najde mnoho důvodů a výmluv,

aniž přitom odhalí,

že chyba mohla být i v něm,

že se vědomě neumenšoval,

aby mohl růst Ježíš

v něm i v lidech kolem něj.

Pokusím se, Pane, pokorně o tom přemýšlet,

pokusím se dosadit si tuto otázku i do své situace,

nebudu zjednodušovat hledání odpovědi,

a budu Tě prosit o vedení

a vyvedení ze všech bludných kruhů

svého JÁ.

Aby se toto JÁ umenšovalo

a Ty abys rostl…

A když jsem už dnešní příspěvek začala vzpomínkou na to, co bylo, přidám i vzpomínku na začátek prázdnin, kdy jsme s dětmi, co nacvičovali divadlo, spali u nás pod širákem…tak napřed jsme se odpoledne sešli a k večeru šli na růženec k P.Marii ve Skále:

ale hezké bylo, že už bylo tma, četla jsem při svíčce a tak na děvčata vůbec neviděla… v duchu jsem si občas při čtení říkala, jestli ještě vůbec někdo poslouchá a tak když jsem skončila, zeptala jsem se, slyšel někdo konec?… a bylo ticho 🙂 🙂 🙂

Kaččiné srdíčko krásně doma proschlo a voní:

Tak, tak od nás…bylo to dnes dlouhé- já vím, ale mějte se hezky a těším se příště Kejt