Vítám Vás u nás 🙂
Tak jsme se včera společně setkali, zastavili, poseděli a poslouchali a nakonec nad přednáškou o. Slavomíra Peklanského SAC – popřemýšleli.
A něco z toho, co zaznělo? Asi to nejde tentokrát popsat slovo od slova…ale zamyšlení navazovalo na slova, která zazněla v kapli…
Co je to vlastně těžká chvíle…když nám není dobře…když je nám těžko…když řádí migréna (hromadný smích)…když muž přijde pozdě z práce…někdy malý problém, který ani nejde vidět, neřešený, přehlížený ,přeroste za pár let v problém velký…vázne komunikace …a přijde panika… totálně beznadějná situace (zrovna jako v úryvku z Písma, které se tento den četlo v kapli…čtyři muži donesli na nosítkách k Ježíši toho pátého,který potřeboval pomoct…jenže všude kolem bylo moře lidí, k Ježíši se nešlo dostat a tak milí čtyři muži rozebrali střechu a toho nemocného, ochrnulého k Ježíši spustili střechou…a otec se zamýšlel nad tím, že to vlastně vyžaduje kus odvahy, risku- rozebrat střechu a toho nemocného k Ježíši dopravit jen proto, že “věřili”, že by mu mohl pomoci… a co my?Jsme odvážní, riskujeme pro něčí dobro?)
A tak nás otec vedl k zamyšlení zda důvěřujeme, že i v našich těžkostech je Ježíš s námi. Jestli se na Něho obracíme, když jsme v koncích, a že nám toho druhého při uzavření sňatku dal tak pevně jako bychom byli navázáni na jedno lano…
A to lano (svátost manželství) nás má přidržet, udržet, z něho máme čerpat, když ty těžkosti přicházejí. Jsme jeden za druhého zodpovědni a tak i když je jeden třeba “unavený”, tak ten druhý mu má být oporou…máme si pomáhat na cestě životem (jako když dva lezou na jednom laně na skálu)máme tu být pro toho druhého,i když tohle není cíl našeho života…
Manželství není vztah bez těžkostí, ale když přijdou ty těžkosti,my to lano nemáme odřezávat, lano nás má udržet, máme si vytvořit- nejlépe před manželstvím- zásady, které budeme dodržovat (komunikace), protože pak nás tyto zásady podrží. Máme zásadu, že jeden druhého podržíme…a můžeme se i rozhlédnout a někoho třeba požádat o radu, když těžkosti přijdou, můžeme čerpat od jiných, jak to zvládli, ale nesmíme se zakoukat a komunikovat s někým jiným tak, že si lano odříznem …a vztah zabijem…
K tomu bych chtěla podotknout, že to v dnešní době zní nekompromisně a nepohodlně, protože všichni víme,jak to s našimi vztahy kolem nás vypadá…jenže já věřím tomu, že i když jsou vztahy kolem nás bolavé a nemocné, tak Bůh je milosrdný a HO zajímá hlavně naše srdce a to, co s tím chceme udělat…jestli HO do našich těžkostí pozveme a budeme prosit o světlo do našich životů…
A k tomu nás nakonec i otec vedl: On dovoluje,aby jsme těžkosti zakoušeli, ale dovoluje to proto, aby nám ty zkoušky pomohly…
…Bylo ticho…možná jsme hlavou honili, v čem nám mají různé zkoušky pomoci, když je s nimi ten život tak těžký…ale věřím tomu, že nám Bůh v každé situaci dává sílu, možnosti, když se MU otevřem a do těch situací HO pozvem…a někdy nezbývá nic jiného věřit a prosit “jen” o sílu tu situaci unést… já vím…
Přeji nám všem odvážné srdce do všech našich situací Někoho pozvat… Těším se příště Kejt
Těšila jsem se, jak mě vaše Valentýnské setkání zase obohatí, aspoň zprostředkovaně, – a ANO, nádhera, moc díky Kejt, že to tlumočíš i nám ostatním… Krásné, pravdivé… jen to tak stále žít… DÍKY.
Kejt opět moc pěkně napsané ♥ ♥ ♥
Jsou to krásná slova a je potřeba to čas od času slyšet a znovu si to uvědomit. Kejt krásné dny. Slávka