Postní doba

 Vás u nás 🙂

Dnes je Popeleční středa. Vstupujeme do postního období, které se nám může zdát náročné. Něco se od nás vyžaduje,něco na nás klade nároky. Ale důležitá je otázka “proč” se od nás něco vyžaduje, “proč” něco na nás klade nároky a pak z jakého důvodu tomu uvnitř sebe vlastně nasloucháme. Jednou jsem slyšela kněze, který říkal, postní doba může být dobou radosti, protože se chceme obrátit k tomu,který nás spasil…

A jak tak někdy ležím v knížce, v “Milosti Boží”, četla jsem krásné vysvětlení hloubky a smyslu postu:

…Půst je současně znamením i objevem. Především je znamením jistého hladu: “Blahoslavení,kdo lační a žízní po spravedlnosti” (Mt 5,6). Kdo se postí, vyjadřuje konkrétně, že pozemský pokrm je v jeho očích vedlejší. Ne že by nebyl nutný, ale že není jeho první starostí. Zachovává si vůči němu jistou svobodu a nezakouší potřebu “vrhat se” na něj.(na ten pokrm).Ale v tom ještě není nejhlubší smysl postu.

 Mnohem zásadnější je, že půst nám odhaluje naši radikální křehkost. 🙂 Kdo nejí, vydává se všanc smrti, alespoň ve své obrazivosti. To by se mu skutečně stalo, kdyby přestal jíst. Půst takto staví člověka před jeho křehkost, před jeho omezení a před poslední hranici, kterou je smrt. Kdo se postí, nepozoruje to ve většině případů vědomě, ale nebezpečí smrti je stále i bez jeho vědomí přítomno, a to stačí, aby se v jeho nitru něco událo. 🙂

 Postící se člověk se stane krajně zranitelným a rychle se ho zmocní dojem, že nemůže dojít k cíli svými silami. (!!!)

 Toto uvědomění je snad podstatnou součástí postu a může nést mnoho duchovních plodů!  Přiznejme si to prostě, že v době postu musí mnich někdy už při vstávání vzývat Pána , aby mu pomohl vydržet tuto zkoušku. Slabost,kterou takto pociťuje a která ho pokořuje víc, než by se možná odvážil přiznat, stává se příležitostí, aby se otevřel Bohu, a s výzvou, aby se k němu obrátil.

 Nejde tedy o to, cítit se fyzicky v koncích. Tělo neumře skutečně, leda v mnichově obrazivosti, v níž se pak může rozpoutat mnoho obav, ale jeho vnitřní bytost zakouší svou chudobu a je vedena k tomu, aby se samovolně otevřela Bohu, chtěla záviset jen na Něm a nežít pouze chlebem, ale “z každého slova, které vychází z Božích úst”. (Mt 4,4)

…. Ale nemělo by žádný smysl, kdyby nás půst vedl pouze k uvědomění si vlastní fyzické smrti, z toho by nebyl žádný užitek,kdybychom nebyli zároveň v tomtéž okamžiku přesvědčeni, že jsme od ní uchráněni silou Ježíšova  zmrtvýchvstání.Po tomto střetnutí se svou omezeností budeme vedeni , často proti své vůli, k Božímu slovu, které je zasazeno do nejhlubší hloubky našeho srdce. Okamžik milosti, kdy nás Bůh “rodí” k plnějšímu životu. Všechno, co se nám přihodí na zemi, slouží tomuto porodu. To neznamená, že jsou odstraněny všechny těžkosti. Zřídka je snadné je přijmout a hlavně pochopit, co nám Pán chce říct prostřednictvím událostí. Naše měřítka se  tolik liší od měřítek Jeho a jen On sám zná skrytý význam toho, co se nám děje…

Uf… to byl dlouhý text- naťukat ho na PC…ale je krásný, nezlobte se proto na mě. 🙂

A ty dveře včera mě oslňovaly…měl pravdu P. Víťa Řehulka, když říkal, že obraz není schopen zachytit to, co zachycuje vitráž, když skrze ni svítí světlo, slunce…

A ještě jsme se radovali

Tak se mějte krásně, odvážné nakročení do doby postní a pěkné dny přeju. Těším se příště Kejt

https://www.klokocuvek.cz/2011/03/