Rubrika: Aktuality

 Vítám Vás u nás 🙂

Štěstí nejsou splněné sny, ale splněné povinnosti…

Tak zní celý citát, který se mi dnes vynořil v paměti. Četla jsem ho kdysi v nějakém rozhovoru a moc se mi líbil. Dnes se v Cirkvi slaví svátek Narození P.Marie- my ho slavili poutí v neděli u P.M. ve Skále.  A celý den mi zněla v hlavě slova písničky- Maria- veliká je tím, že řekla Bohu, celým svým životem ANO.

ANO k čemu? Nebyla to žádná romantika, když se šli pěšky zapsat do Betléma (podle nařízení, které museli splnit) a tam se jí  narodil Syn. Sotva se  trochu vzpamatovala z porodu, už museli utíkat do Egypta, protože Herodes dal povraždit všechna nemluvňátka, neb měl z narozeného Ježíše- Krále- strach. Určitě nebyla zabezpečená, neměli nic, žádné klidné radování se z děťátka, a i pak, jak se Ježíš už coby dvanáctiletý, ztratil a tři dny o něm nevěděli, tak to taky mohlo být k nevydržení…A přesto věřím tomu a třeba nejsem sama, že to Maria uměla nést, nereptala a nenadávala a ještě se na všechno dívala očima lásky. No a tak mi dnes, jak jsem to honila hlavou, naskočil tento úvodní verš, který se mi už kdysi dávno líbil… 🙂

 A užívali si posledních pěkných dní

 Pak jsem pracovala…

 V sobotu jsme zažili na vlastní kůži Anetu 🙂

 

 

 A pak už byl jen obyčejný všední večer… 🙂

Moc Vám přeji odvahu ke krásnému  ” ANO”  k všedním dnům a povinnostem… Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Pouť v roce 2013 je v neděli 8.září v 10.hod 🙂

více na stránce Klokočůvek- kaple- bohoslužby 🙂

Letošní pouť u Panny Marie ve Skále bude tuto neděli 4.9. v 10.hod… více zde…

Pouť k PM ve skále

Jinak  jsem si dnes trošku opožděně otočila list kalendáře a vykoukl na mě krásný úryvek básně ” stůl” od Josefa Veselého:

Sedáme ke stolu, abychom pracovali,                          abychom se nasytili anebo abychom obráceni k sobě tváří v tvář spojili se pohledem a slovem, dechem i tepem srdce v jednotu společenství…

Stůl je jednou z mnoha věcí, které užíváme den co den, na jehož hřbetě(řečeno obrazně) štípáme dříví své různorodé činnosti.

Přistupujeme k němu tak docela samozřejmě a zase odcházíme.

A on mlčí, protože je jednou z tolika neživých věcí, které jen slouží a mlčí…

🙂

Dnes jsem chystala menší výzdobu na svatební stůl a tak mě ve spojení s touto básní napadlo vzít květiny a dát je na stůl…Dopadlo to takhle:

A v reálu to dopadlo takhle

A už jsme zase všichni doma 🙂

Takhle si dítka užívala v autě, když jsme dojeli příliš brzy na letiště a spánek se přihlásil…a rodiče si mohli nerušeně vykládat 🙂

Tak tak… u nás… mějte se krásně a nerušené okamžiky u společného stolu přeje Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes si v církvi připomínáme svátek sv. Augustina, který je žil ve 4.st. Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, akorát dlouho hledal, tápal, žil svobodným životem a tím vlastně svou maminku “trápil”. Jeho maminkou byla sv. Monika, která se za něj dlouho modlila a byla mu svou láskou, mírností a trpělivostí stále nablízku.

Po svém obrácení se sv. Augustin se stal knězem, biskupem a posléze založil i klášter s “augustinianskou” řeholí.Celý citát sv. Augustina, jak ho mám uvedený v nadpisu je:

Umět mlčet je těžší, než hovořit. Mnozí hovoří proto, protože neumí mlčet…

Dnes v kostele otec Oldřich mluvil a často sv. Augustina vzpomínal. Snažil se nás povzbudit a na příkladu sv. Augustina nám ukázat, že i když se člověk jakkoli  trápí, má starosti, nese své kříže a někdy  tím křížem může být i to, co nemáme na sobě rádi a s čím bojujeme, tak vždycky se nám uleví, když se obrátíme k Bohu. A na to krásně navazují některé Augustinovy výroky…

Stvořil jsi nás pro sebe, Bože a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě…

Oblaka přejdou, ale nebe zůstává…

Ať je váš život neustálým zpěvem. Uvnitř nás je Někdo, kdo poslouchá…

Slyšel jsem za sebou tvůj hlas, který mi říkal, abych se vrátil a já jsem špatně slyšel v hluku nepokojných lidí. A hle, nyní se vracím celý rozpálený a udýchaný k tvému prameni…

Náš otec Petr zase včera, když mluvil o tom,že někdy člověk slyší slova pod vlivem Ducha- to jsou Boží slova, ale pak slyší lidská slova, která ho bolí,myslíme si, že když přijdou  různé těžkosti, kříže, že to Bůh nemůže myslet vážně, ale otec nás povzbudil následovat Ježíše a nacházet Ho i v kříži a v těžkostech…   a mimo jiné vzpomenul Augustina také a poukázal na to,  že Augustinovy výroky jsou někdy vlastně takové malé  slovní přesmyčky a také nám jeden řekl a opravdu si ho musí člověk párkrát říct, aby si ho vychutnal a porozuměl mu :

Nejlepší služebník není ten, kdo chce od tebe slyšet to, co by sám rád uslyšel, nýbrž ten, který se snaží to, co od tebe slyší, sám také chtít…

Jednu “přesmyčku” mám na stolku už od 14 let 🙂

Pane, dej mi sílu, ať dělám všechno, co požaduješ. Potom ode mě požaduj všechno, co chceš…

Jestliže ten rychlejší kráčí, jak nejrychleji může, pomalejší s ním nemůže držet krok. Ten rychlejší musí svůj krok zpomalit, aby neopustil toho pomalejšího…

Je velmi nebezpečné, říkáme-li to, co si myslíme, velmi bolestné, neříkáme- li to a velmi zhoubné, říkáme-li opak…

a také jsem pokračovala v “okenním”tvoření:

 

Tak tak…Přeji Vám hezkou, ničím nerušenou neděli a moudrost srdce, aby vedlo naše ústa…

Mlčíš-li, mlč z lásky, když mluvíš, mluv z lásky…

                                                                                                   (citáty sv. Augustina)

                                                                           Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes máme ve farnosti svátek, který jsme teda oslavili z velké části v neděli, ale jinak je v kalendáři Bartoloměje dnes. A v Odrách je kostel zasvěcený jemu. V neděli jsme slyšeli o životě sv. Bartoloměje- apoštola a pár myšlenek mě zaujalo. Sv. Bartoloměj byl pro svou víru mučen stahováním z kůže… No, to si nedovedu  představit, ale líbilo se mi, jak nám to o. Jan v kázání přiblížil k dnešnímu uvažování. U sv. Pavla se říká: Svlečte se sebe starého člověka a nahraďte ho novým…novým smýšlením, jednáním, mluvením, prostě žít “nově”… jinak…blíž Bohu…s Bohem…pro Boha…no a připadá mi, že  když se tak člověk snaží  žít-jakoby nese svou kůži na trh…

Tož tak…Dnes zas otec Petr říkal, že následovat Ježíše je to nejhezčí , co můžeme udělat 🙂

Tak Ho následuji prací a u nás doma to vypadalo jako v šicí dílně…šila jsem závěsy do farní kuchyně…

 p.s. Tentokrát vlajka nahoru nedošla, neb se vyskytla technická závada 🙂 , ale v poledne krásně vlála, až jsem se musela usmívat, co to u nás na dvoře máme 🙂

Tak, tolik dnes z našeho sluncem vyhřátého Klokočůvka 🙂 , mějte se hezky a přeji Vám odvahu jít se svou kůží na trh 🙂 Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes se v církvi slaví krásný svátek- slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Tento svátek byl vyhlášen v r. 1950 za článek víry, že totiž věříme, že po skončení života byla Maria vzata s tělem i duší do nebe…Proto Nanebevzetí…

V dřívějších dobách naši předci o tomto svátku slavnostně vyzdobili květinami kostel, – připomínali si tím krásu P. Marie…konaly se procesí a přinášeli do kostela polní květiny, léčivé bylinky,- ty připomínaly pomoc a bylinkářky děkovaly za moc léčivých bylin… vily z nich věnec, který  pak přinesly jako obětní  dar…jinde jsem se dočetla, že bylinky vázali do kytiček, které obsahovaly 7 bylin jako 7 bolestí P. Marie… tyto bylinky si pak doma pověsili za obraz a světnicí se šířila jejich vůně…

Někdy mi připadá, že se k těmto starých zvykům vracíme stále víc… I v naší farnosti se žehnají pokrmy, děkuje se za úrodu,i toto žehnání bylinek  si pomalu hledá místo. Kéž se obracíme se i srdcem k Tomu, který nám toto všechno dopřává… Ptala jsem se a různě sháněla na netu, jakou má souvislost- tento svátek a bylinky…

Dočetla jsem se, že vlastně vrcholí léto 🙂 a P. Maria  je v církvi považována za nejkrásnější květ stvoření… jejím plodem je Kristus, Emanuel, Bůh s námi- proto se žehnají květiny a byliny, zejména ty, které prospívají lidem…

Kéž je nám krása květin připomínkou krásy Mariiny a tak jako léčivé byliny pomáhají nám, pomáháme i my tam, kde můžeme 🙂

Přeji Vám krásné- slavnostní prožití dne a jestli si uvážete bylinky pro potěchu svou nebo k obdarování druhých, přeji Vám pokoj a radost v srdci. Kejt

p.s. Martin se vrátil z tábora a říkám mu, ať vytáhne špinavé oblečení…odpověděl: “Mami, my jsme si tam všechno prali, tak to mám čisté… 🙂 ” No, nechala jsem mu tu naději, ale nakonec stejně všechno oblečení  letělo do pračky…bylo zablácené, až jsem byla v pokušení se ho zeptat, jak to prali 🙂 Když odjížděl, schovala jsem mu mezi oblečení pár překvapení- např. Deli, žvýkačky, to, co má rád…Jaké bylo mé překvapení, když po vyprání oblečení se Deli objevila v pračce 🙂 tak aspoň něco nechal mamince 🙂 🙂 🙂