Láska znamená v prvé řadě druhého milovat, a ne si myslet, že ten či ta má milovat mne.
(Erich Fromm)
Tak jsme si doma zase užili krásných květin, tvoření a těšení se na hotové dílo.
Všechny svatby jsou stejné,ale každé manželství je jiné…
(John Berger )
Květiny nachystané k akcia ještě jednyJedna kytička s polštářkem na prstýnkyJedno srdce na autoKlobouk pro ženichovo autoa ještě ozdoba na auto pro druhého ženicha
Auta ještě zbývá dozdobit organzou,ale to až ráno před odjezdem…
Hřebínek do vlasů Pro ženicha- pro svědkya ještě jeden polštářek na prstýnky pro druhou nevěstua že to byla "dvojsvatba" tak maminky byly tři- to jsou kytičky pro něsvatební stůl dnes ráno v 7.hodještě čeká dost práce, než se stoly rozzáří do plné krásy... Kačka s kyticí pro druhou nevěstu
Má práce skončila a nezbývá než novomanželům popřát, aby to v životě nevzdávali a vždy hledali jen to krásné a dobré na druhém…
Nejsou to řetězy,
co drží manželství pohromadě,
ale naopak tisíce slaboulinkých nitek
projevů úcty a lásky v každodenním životě…
(Simone Signoretová)
Přeji Vám krásný víkend a radostné okamžiky v něm a v manželském životě… Těším se příště Kejt
P.S. A když už jsem dnes listovala těmi citáty z knihy J. Křivohlavého- O šťastném manželtsví, tak mi tu “sedí” jště jeden:
Nikdo neví, co je opravdová láska, dokud neoslaví stříbrnou svatbu… 🙂
Poslední dny se nám toho nějak “nakupilo”, zavařování, prázdninování, starání se o domeček a k tomu všemu jsme vypravovali staršího syna na Světové setkání mládeže se sv. Otcem do Madridu… i když musím říct, že se velkou měrou k tomu podílel sám… 🙂
nástup do auta... uvědomila jsem si nyní, že mi vlastně zakázal dávat sem fotky z domu, jak měl kolem sebe bágly, jídlo apod...tak to je mi líto, ale musím ho poslechnout... Před "dómem" v Olomouci- místem srazu a zahájení mší svatou k odjezduZávěrečné požehnání na cestucestou k autobusu- je to ta zelená karimatkaa s Kačkouúplně po všem na procházce večerní Olomoucíobčas deštníky skončily v kašně
Motto letošního setkání je:
“ V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry…”
a závěrem požehnání zaznělo přání, aby je toto poselství naplnilo… 🙂
V noci mi přišla SMSka , že “mami, mám se fajn a koukám na 12 podmínek k dědictví…” takže jsem se spokojeně otočila v posteli a pokračovala ve spánku 🙂
Jinak jsem měla doma kuchyň zaplněnou vůní broskví, švestek a jablíček až mi šla hlava kolem…
Ovoce nachystané v bedýnkáchNachystaná část k "pečení" čaje do troubyTentokrát mi ovoce hodně pustilo šťávu, ale asi to bylo kombinací- těšila jsem se na ty broskve, takže jsem je zkombinovala opravdu jen s jablky a švestky a po zalití rumem to bylo dobré, přišla Kačka do kuchyně a prý: mami, tady to voní a já Fakt? to je pěkné a čím tti to voní? a ona: SLIVOVICÍ!!! 🙂 tak vlastně šla správným směrem 🙂 rum je taky alkohol... 🙂a první sklenička putovala k babičce 🙂a zbytek ovoce- (20kg jablek, švestky a broskve) jsem zpracovala na pyré a dala zmrazit
Děvčátka si užívaly šlehání sněhu, škrábání jablek
k rychlému koláči
protože jsme se vydali na odpolední setkání dětí v Tošovicích, kde se po koláči jen zaprášilo…a mohli jsme se sejít u …
setkání dětí u fotbalu
nebo vození se v dvoukolákunebo k vyhlížení párků, kdy budou konečně opečenéale nakonec je to stejně nejlepší doma v síti, že Aničko?
Dovezli jsme totiž Aničku domů, protože není nad tím spát ve své postýlce a u své maminky 🙂
Ale jinak…ráno vstanu, poklidím, posnídám,otevřu obchůdek, kapličku,vyřídím táborníky, co shánějí recept s buchtou na táborovou hru… na dvorku jsme s Kačkou plely “chodník” a pak – začnu vařit- zvonek…vyřídím dotaz…pokračuji ve vaření- druhý zvonek…je potřeba nečekaně se zamyslet nad zdobením svatby- přijela se poradit nevěsta- na sporáku mi to kypí- vypínám ho…do toho další zvonek a ta první návštěva si už přišla pro hotovou věc, kterou já však ještě nemám- takže čeká u dveří… a já se věnuji nevěstě…ví, co chce, tak je to milé a ráda se vracím do vzpomínek, jak jsme si všechno plánovali, až to kněz nevydržel a možná mi připoměl to opravdu “nej” a v předvečer svatby mi říká, ať nezapomenu na to, co je v zítřejší den NEJdůležitější…přijmeme “svátost manželství” a začneme ji žít, ale to jsem odbočila, když jsem tedy vyprovodila nevěstu s maminkou,vyřídila jsem ještě ten “zvonek” , co čekal u branky až dodělám věc, kterou jsem slíbila a postavila jsem se k vaření, Kačce jsem už mohla nalét polévku a další zvonek, milá návštěva, které nešlo odolat a musela jsem ji pozvat dál…po jejím odchodu jsem dovařila zbytek oběda, dojedli jsme a já přemýšlela, jestli tohle můžu brát jakože NĚCO dávám… 🙂
a tak ještě z uplynulých prázdninových dnů:
Už se spíNějaký "zbloudilec"ale radost přinesla tvoříme s návštěvou
Takže momentálně dávám čas…a mám radost ze sluníčka, co se dnes ukázalo…všichni jsme pracovali venku a vyhřívali se a žasli nad teplem…
Tak Vám přeju teplé dny i nadále a odvahu k dávání, aby se Vám pak naplnilo srdce 🙂 Kejt
Jenže já mám zas jinačí. Dlouho mi visel nad dveřmi, až letos před vánocemi jsem dělala reorganizaci a pár obrázků vyhodila- poměnila a Boží požehnání jsem si dala víc na oči. A ještě abych vysvětlila, jak jsem k němu došla…
Tchán je samouk-řezbář- dlátka se mu v rukou jen míhají, jak po másle kloužou v lipovém dřevě a nabídl nám, ať máme památku, že nám něco nad dveře vyřeže…
A my chtěli něco, co by nám NĚCO řeklo…nějaký “program”, povzbuzení, požehnání…
Na textu jsme se shodli skoro současně a manžel už jen namaloval návrh a děda se pustil do vyřezávání… 🙂
Nejprve hledejte Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno...-tak zní úplný text z Písma
Levá strana ukazuje, kde čerpat a pravá znázorňuje bohatství 🙂
Vlevo je naše kaplička v Klokočůvkua z doby vánoční
Tak tak…
Dnes přes den průběžně prší, klučík vždycky vytáhne sekačku, poseče dva pruhy a letí ji schovat… 🙂 já trávím čas v sále a najednou jsem vyšla na dvůr a na obloze krásná duha…
a nastalo hledání toho “pravého” pohledu…lepší foťák nemám, takže to nešlo víc…
Nasmáli jsme se u toho…ale mi se k tomu vybavila ranní modlitba, co mě doprovází z dob dospívání…(objevila jsem ji jen tak, na zažloutlém novinovém ústřižku, nalepenou na starých dveřích)
Prosba jitřní
Ó, rozsviť ve mně světlo radosti,
aby tryskalo ven,
okny mých očí a úst,
abych po celý den
směl růst
do krásy, do lásky, do naděje.
Kéž se Tvé Božství ve mně
pousměje
kéž mé srdce pohostí
všechny drahé i všechny cizí,
kéž z něj Tvá síla nevymizí.
Ó, rozsviť ve mně světlo radosti…
Á slyším venku sekačku…svítí sluníčko, musím se smát…snad se něco stihne poséct 🙂
Včera jsme byli na pouti ke svaté Anně ve Staré Vodě…Po revoluci se zde obnovily poutě k této známé světici…Svatá Anna je maminkou P. Marie, takže je babičkou P. Ježíše. A je patronkou za šťastný sňatek a manželství, za požehnání dětí, za šťastný porod, matek, vdov, hospodyň, dělnic, domácích zaměstnanců, horníků, tkalců, soustružníků, uměleckých truhlářů, mlynářů, kramářů, provazníků, krejčích, krajkářů, čeledínů, za déšť, proti bouřce a za znovunalezení ztracených věcí…
Jezdíme zde rádi, každým rokem, jen když jsem měla malého Petříka, tak jsem byla potřebnější doma…Mám ten dojem, že nemáme žádnou jinou tradici- myslím poutní- než každým rokem se na tohle na tohle poutní místo vydat…hmmm
Zaniklá obec se nachází ve vojenském prostoru Libavá. Tato obec fungovala do konce 2.svět.války, poutě na svátek sv. Anny a Jakuba Většího se zde konaly již od konce 16.st. Jméno vesnice je odvozeno od názvu potoka(Stará Voda- Altwasser), který jí protéká. Poutě zde bývaly veliké, slavné, chodila zde procesí nejenom z Libavska a Budišovska, ale i z Olomouce, Fulneku, Příbora, Krnova, Opavy i z Kroměříže…Jenže po odsunu původních obyvatel zůstala obec prakticky pustá… V r. 1946 ještě přišlo první poválečné procesí ze Sv. Kopečka, ale již v r. 1947 byla celá oblast vyhlášena za vojenský výcvikový prostor, odejít museli i poslední civilní obyvatelé ze všech obcí v prostoru. A všechno zůstalo opuštěno. Nejprve zde “hospodařila” Československá armáda- její hospodaření je zachyceno na fotografické dokumentaci v nálezové zprávě Památkového úřadu v Olomouci. A po okupaci Československa v r. 1968 vystřídala Českosl.armádu sovětská vojska. A devastace kostela pokračovala.
Kostel se pomaloučku opravuje a jen fotografie dokazují, jak smutně zde šel čas. Jezdíme zde od r. 1990 a vnímáme tu snahu dodat kostelu jeho vznešenost. Někdy je minulost hodně bolestná. A letos také poprvé bylo zataženo, studeno a i déšť se přehnal…
Martínek u "Královské studánky" v r. 2010
Jestli máte chuť – více informací se dočtete na následujícím okazu. Já čerpala z knihy Poutní místo Stará Voda z r. 1997 z Památk. úřadu v Olomouci
Slyšeli jsme zde povzbuzení, abychom se snažili pěstovat mezi sebou co nejlepší vztahy. Aby naším vztahům vládlo světlo, tak jako září světlo svícím a jestli nám to nejde,tak máme nechat do našich vztahů svítit světlo Ducha. Máme o něj prosit, aby ty vztahy byly co nejhezčí…
Jinak se nám domů vrátili kluci
Cestou k domovuMartínka jsem čekala doma, Kačka pomáhala s krosnou 🙂A dítka zažila první stahování králíka 🙂Na pouti byl i "bojovník"- kluci si mohli vyzkoušet v ringu 🙂 souboj s meči, Martínkovi však stačilo koupit si dřevěný nůž...no jo, kde jsou ty časy, co jsme si z pouti vozili růženec- třebas byl sladký 🙂A všude kolem kvetla mateřídouška...bylo to jako pohlazení 🙂 v tom studeném dni...
Těším se na teplé dny a Vám přeji pěkný začátek dalšího týdne. Kejt
