Ubrousky a kameny a koťě

Vítám Vás u nás 🙂

Spokojit se s vykonáváním povinností by znamenalo hrozné zploštění života. Láska je vynalézavá… 

Dnešní krásný den jsem využila k tvoření kamínků do obchůdku…

Natírala jsem, lepila a zase natírala 🙂
A ještě jeden

A ačkoliv sluníčko svítilo, neměla jsem ruce tak opálené, jako když se vrátil Martínek z dopravního hřiště. Byli tam se třídou celé dopoledne a já jen zírala na jeho “černé” ruce, které končily těsně s rukávem trička. 🙂

A poslali jsme jedno koťě do světa…

Poslední hrátky v trojici
Úplně mi zrušily kapradí
Takže šup s ním do košíčku a už se vezlo 🙂

 A ještě : 🙂

Pozdravy z Irska 🙂
Jakoby to fotila pro mě 🙂
Krásný výhled
Tak odtud pochází Máří ty noty? 🙂
Krásné využití...

 

Tak tohle u nás už zrušili...no, vypadala přece jen trošičku jinak, ale už je pryč- všichni mají mobily...
Zajímalo by mě, jestli si tam zákazníci opravdu sednou a jestli k tomu dostanou i třeba kapučíno?

 

A při cestě 🙂

 Trošku jsem se zasnila…ještě že čas dovolených je tady a je tak krásný…

Mějte se hezky, krásně plánujte Vaše volno a těším se příště Kejt

Neděle se sv. Antonínem Paduánským

Vítám Vás u nás 🙂

Ostatky sv. Antonína (krásně mezi svícemi)

Dnes jsme tedy oslavili svátek sv. Antonína Paduánského.  Na stránce https://www.klokocuvek.cz/klokocuvek-kaple-2/  je připomínka jeho života, ale dnes jsme slyšeli zase jinou krásnou myšlenku, která člověka povzbudila a oslovila. Sv. Antonín je prý patron pro  “sklerotiky” , jak trefně poznamenala jedna žena,protože často něco hledáme, zapomínáme a pak voláme k Antonínu o pomoc…Ale sv. Antonín hledal spíše duše- ztracené duše Bohu vracel. Krásně kázal, představte si, že lidí na jeho kázání chodilo tolik, že se pomalu ani do kostela nevlezli, stáli všude, i na okna si vylezli.Sv. Antonín nám říká, že být s Pánem je největší poklad, dar, naše modlitba je o vztahu lásky, rozhovor s Bohem by měl být nevýslovná radost a jestli chceme vidět Boha i v  rozčeřených vodách dnešního světa, musíme s velkou trpělivostí a vytrvale Boha hledat tam, kde nás postavil. Kéž nám Bůh žehná, posíleni příkladem sv. Antonína.

Požehnání
I malí poutníci připutovali 🙂
Požehnání malým dětem
Uctívání ostatků

Včera jsem večer do kaple ještě jednou zašla. A až dnes, když jsem se na tuto nadcházející fotku podívala, tak mi přišlo, jakoby se Antonín díval mým směrem. p.s. Já vím, že je to jen socha, ale kdysi v dětství jsem četla v jedné knížce, že obrázky, které nám představují světce, nás vedou k soustředění, jsou jakoby mostem v myšlenkách na Boha.Takže i socha, na kterou se dívám, mě může směrovat nějakým směrem… A možná to znáte sami z vlastní zkušenosti, že se díváte třeba na obraz a máte pocit, že se oči z osoby na obraze dívají stále za vámi. Všimnete si toho?

Věrný služebníku Boží, svatý Antoníne!

       Tobě dal Bůh milost,

               že na tvou přímluvu

                        nacházejí ztracené věci ti,

                                  kteří tě snažně prosí o pomoc.

Vypros mně,

          abych znovu nalezl a zachoval pokoj své mysli.

                       Přimlouvej se za mě, abych dobře rozeznával,

                                                co je dobré a co špatné,

                                        co je pravdivé a co je mylné.

Vzdaluj ode mne všechen nepokoj srdce,

                       nejistotu a úzkosti svědomí a vše,

                                      co zatemňuje mou mysl

                                                          a vzdaluje mě od Boha…

Amen 🙂 a krásný začátek pracovního týdne, posilněný slavnostním dnem, Vám přeje Kejt

 

Proutí

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsem na Spálově slyšela pěknou myšlenku. Otec Marek přemýšlel nad tím, že na světě existují dvě povahy lidí. Jedna myslí a všechno jedná s myšlenkou na sebe. Já si myslím, já říkám, já to tak dělám. Druhá povaha jedná tak, že se vžívá do pocitů druhého člověka. Co si o tom myslíš? Co na to říkáš? Jak bys to chtěl udělat? S druhou povahou se nám žije lehčeji, je nám líp, cítíme se s ní skvěle… je krásnější a my sami bychom o ni měli usilovat  🙂

Tak  to jsem dnes honila hlavou,když jsem si na dvoře oplétala sud s vodou…

před úpravou
opletená bečka
no, když už jsem byla v tom, tak jsem neodolala a přidělala i plůtek
vypadalo to skvěle
a pak mě napadlo, že bych mohla mít nový podklad pro focení ozdob do obchůdku
anebo

Tak nám všem přeju sílu na cestě k povaze, která se ohlíží na druhého a mějte se hezky Kejt

Dveře

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes ráno jsem si je vyfotila, tak dodávám 🙂

Většinu času teď bývám v naší kapličce. V neděli totiž budeme mít hody ke sv. Antonínu Paduánskému. Tak kapličku uklízím a někdy mám i pomocníky, a prosím, se nedivte- fotil syn 🙂

Jen si musíte nakroutit hlavu správným směrem, protože to fotograf občas nevybere 🙂 ale zase aspoň vidíte, jak se bavíme 🙂
Jiní mají "havaj"

 V neděli 19.6. v 11.hod bude u nás tedy sloužena hodová mše svatá a poprvé u nás budeme mít zapůjčené ostatky sv. Antonína Paduánského. Co to znamená? Bude Vám stačit jen takové “laické” vyjádření? Mé?  Uctít ostatek ( část světcova těla) je jako mít u sebe a dívat se na fotku svého milého nebo toho , který je blízký vašemu srdci. Je to jakoby setkání srdcí, které si mají co říci… 🙂 Může to tak být?

Tak, kdybyste někdo měl čas, chuť a v neposlední řadě touhu s námi slavit, jste srdečně zváni 🙂

Nu a proč dveře v dnešním nadpise? Ležela jsem teď v básních otce Josefa Veselého a objevila jednu, která je pro tento čas jako “vyšitá”

Dveře

Tajemný svědek

       loučení a návratů

                   Věrná stráž

                              ticha a pokoje

                                           Jen neulomit kliku

                                                     jenom neztratit klíč

                                                      Obyčejné zaťukání

                                                                    jen dál

                                                    A ozvěnou té radosti

                                                               i dveře srdce

                                                                          se najednou

                                                                                             otvírají…  🙂

Tak se na Vás moc těším a mějte se krásně Kejt

Rozkvetlý pohled směrem ke kapli

Na svatý Duch-do vody buch…

Vítám Vás u nás 🙂

Sladké a voňavé překvapení na zahrádce

Nadpisem dnešního příspěvku dnes skončím 🙂 Smažení vajec v naší vesnici bylo totiž dnes v podvečer, ale než jsem tam na chvíli došla, měla jsem před očima události celého dne.

Dozdobila jsem svatební stoly ve Švamlově mlýně

A pak jsme dnes vyprovázeli jedny mladé lidi, kteří se rozhodli jít společně životem.

11.6.2011

Při obřadu zaznělo přání, mít oči otevřené pro druhého, není to věc okamžiku. Je to krása objevování po celý život. Umět hledat štěstí pro toho druhého, chtít pro toho druhého štěstí, pak v tom najdu štěstí i já sám. Dnešní den je začátkem toho hledání druhého, a je velkým přáním, abyste hledali a nacházeli, abyste byli místem, kde to štěstí vidí i ostatní 🙂

Nedalo mi to, abych nevyfotila množství fotografů, kteří byli pilní a hbití jako včeličky...akorát nevím, co se bude dít s takovým množstvím fotek 🙂
Detail bočního oltáře

A pak jsem výzdobu trochu dotvořila  k slavnosti Seslání Ducha sv.

Obětní stůl

A když jsem dojela domů, čekaly mě napečené koláče 🙂

...a já se musela smát 🙂 taky byly v červené barvě 🙂
Já je sice ráno pomáhala dávat dohromady, ale hlídat kachláky- troubu musel manžel, já odjížděla na tu svatbu 🙂
A k večeru jsme došli k sezení, k ohni a každý musel "Na svatý Duch- do vody buch!" Tak jsme bouchali a voda krásně špíchala...
Každý příchozí musel bouchnout 🙂
a pak to přišlo, všude kolem nás se šířila krásná vůně
ženy chystaly
a nám moc chutnalo 🙂

Smažení vajec v dřívějších dobách souviselo se  Svatodušními svátky, kdy čeleď měla volný den, dostávala od hospodyně vajíčka a od hospodáře kus špeku  a v pondělí, po pastvě, si udělali smaženici a dosyta se najedli.

A večer jsme zakončili mší sv. v kapli v Klokočůvku, kde zaznělo, že svět je místem, kde Duch přichází, ale je to dar. Nevnucuje se. Je tichý, pokorný,čeká na naše pozvání. Je důležité o ten Dar stát a děje se to skrze touhu v našem srdci. Pak se to naše srdce bude přetvářet, bude krásné, nádherné, bude takové, jakým ho očekává Bůh. 🙂

Svatodušní svátky

Vnitřní touhu po Daru a  hluboké naplnění srdce Vám k Svatodušním svátkům  přeje Kejt