Hledat a poznávat krásu ve všem je už samo cestou k vděčnosti…
Vítám Vás na našich stránkách.

V minulém týdnu jsme se vydali na cestu do Krkonoš. Vyhráli jsme pobyt v penziónu Permoník (www.permonik.eu ) a tak jsme se celá rodina vypravili na cestu.
Ještě musím podotknout, že malým dětem se neodjíždělo lehce. Ten den nám totiž naše kočka donesla ukázat týden stará koťátka 🙂

Cestou jsme se zastavili u přátel- Radu a Vojti- díky za oázu 🙂 a také jsme se zastavili na Hospitál Kuks.

Po ubytování v penziónu jsme vyšli na procházku ke kostelu sv.Petra a Pavla, kde jsme se podívali i na hřbitov, který vypovídal o minulosti toho místa a četli bolestnou historii Malé Úpy. V r. 1945 tam bydlelo 1000 obyvatel a po vystěhování mohlo zůstat deset rodin , s dětmi, celkem 50 lidí.

Večer nás čekalo seznámení s vílou Lucimírou, která nás a hlavně děti doprovázela činnostmi každý den. Takže jsme malovali, tvořili z hlíny, chodili stezkou, kde nám skřítkové nachystali úkoly, krmili ovečky, čekala nás olympiáda, kde jsme stříleli z luku, jezdili na velkých koloběžkách, tahali lano,grilovali jsme venku a také jsme se vyjeli podívat do Jánských Lázní a na Sněžku.










Celý nečekaný pobyt končil v neděli.

Cestou domů jsme se zastavili ve Zlatých Horách, kde probíhala diecézní pouť rodin a my se chtěli zúčastnit aspoň málem…



Stvořil jsi nás pro sebe, Bože.
Neklidné je srdce člověka, dokud nespočine v Tobě.
(sv.Augustin)
Po příjezdu domů naším krásným krajem,

děti první zamířily ke koťatům.

Venku ještě svítilo sluníčko, stromy byly posypány květy,

tráva se vytáhla snad o dvacet čísel, člověk vydechl- byl doma.
Všichni jsme na této zemi jen poutníci; skutečné putování nám to připomíná…
Mějte se hezky! Kejt