Vítám Vás u nás.
Školní rok se rozběhl svým zářijovým tempem a dny se mi proměnily v běžící pás 🙂
Přicházejí doteky milých pozdravení, které povzbuzují a ukazují směr.
Na poslední prázdninový den jsme se s jednou maminkou – koordinátorkou hnutí MM domluvily, že si uděláme několikrát odkládanou pěší pouť za naše hnutí od Maria Skály v Klokočůvku k pandemickému kříži v Tošovickém kopci. Předpověď počasí sice nevycházela, ale cítily jsme, že už to asi jinak nedáme.
Až v průběhu putování jsem si uvědomila, že mým velkým prázdninovým přáním bylo vydat se někde na pěší pouť, ale okolnosti mi to neumožnily. A teď šlapu! V dešti, na poslední den, ale jdu 😉
Když jsme byly u cíle, přes všechen déšť, mokro v botách a únavu v nohách jsme se cítily šťastně. Hřejivě. Naplněně.
Ležím teď v knížce o Chaire. Možná si na ni vzpomenete. Už jsem o ní psala. Byli jsme i u jejího hrobu.
A když se teď objevila nová knížka, koupila jsem si ji.
A líbí se mi!
Povzbuzuje mě v malých krůčcích odvahy.
Bůh tvoří mistrovské dílo skrze slabosti 😉
A líbí se mi, jak Chaira řekla:
Nezáleží na tom, jestli je život dlouhý nebo krátký, podstatný je cíl, TEN, kdo tě čeká:-)
A tak teď ležím v horizontu naděje. Toho, co na mě čeká a čím se chci sytit.
Přeji hezký den i Vám.
Kejt
🙂
Katuš a Maruš,
moc děkuji za pouť za nás, a v tom dešti s ještě větší obětí. Jste skvělé .