Tvoření s penízkem rolním

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsem se vydala do polí za našim domem. Potřebovala jsem do práce penízek rolní a vím, že ho tam bývalo jak máku, ale byla jsem úplně překvapená,kde se poděl… byla ho tam troška…

A když už jsem ho měla v ruce, dodělala jsem jeden dluh, jsem zvědavá, jestli “sedne”:

A ráno u nás ? Hrábla jsem na poličku do článků a jeden potřebovala vytáhnout. Nevěděla jsem jaký, jen jsem toužila po “něčem”.

…Měli jsme víru. Nevěděli jsme nic o tom, co nás čeká, ale nepochybovali jsme, že je třeba jít kupředu.

Bůh přijal všechna naše trápení a věrnosti, jako je přijímá i dnes. Dokázal využít naše omyly, aby nám umožnil růst v pokoře.

My jsme neudělali nic, jsme neužiteční služebníci.

Vytyčil nám cestu a my jsme ji sledovali, přičemž jsme se opírali o Řeholi, ne jako o abstraktní text, ale jako o živoucí zkušenost předávanou z generace na generaci od našich prvních otců.Tuto zkušenost musíme do sebe neustále vtiskovat a předávat ji těm, které Bůh volá, aby se k nám připojili. Otec opat a otec učitel ze Sept-Fons nás doprovázeli krok za krokem.

Všichni jsme za sebe vydávali to nejlepší, velmi uboze, to je pravda, a každý musel snášet neobratnosti ostatních.

Nyní jsme na prahu nového desetiletí, početnější než tehdy, rozhodnutí stále hledět před sebe – hlavně se neohlížet za sebe! (srov.L9,62) –

abychom ničemu nedávali přednost před láskou ke Kristu.

(Zprávy z Nového Dvora)

Ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu…co spojuje nás? Vzpomínám si na jednu obnovu,kdy otec Pawel řekl větičku- nás spojuje v jedno láska k Tobě…a ještě řekl, že je to víc, než pokrevní pouto…protože nás spojuje krev Kristova…Musím na to myslet…spojuje nás?  Jdeme kupředu?  Co sledujeme, o co se opíráme? Co do sebe vtiskujeme a co předáváme? Vydáváme ze sebe, byť uboze, to nejlepší? Snášíme neobratnosti ostatních?

Nejsme nic…jen služebníci neužiteční…

Nu, sáhla jsem dobře…Pane, děkuji.

A Vám přeji hezký i když proplakaný deštěm- den.

A těším se příště Kejt