Komu bylo více odpuštěno, více miluje

Vítám Vás u nás 🙂

Sešel se rok s rokem a my si v církevním kalendáři zase připomínali sv. Antonína Paduánského,světce, kterého si naši předci vybrali za patrona naší kapličky. Letos jsme jeli pro ostatky sv. Antonína do Ostravy- Kunčiček  v době jejich festivalu( www.slezskalilie.cz ) a  poprvé jsme tam byli i na slavnostní mši svaté ze slavnosti sv. Antonína. Když jsem na chvíli nakoukla do kostela sv. Antonína tam u nich, byla jsem překvapená, jak na mě mrknul modrou výmalbou.

kostel sv. Antonína v OV-Kunčičkách

Při mši svaté otcové použili texty z neděle v liturgickém mezidobí (i když se při slavení patrocinia mohou používat texty přímo k tomu určené), a musím se přiznat, že jsem si ty texty i přála. Dívala jsem se na ně ráno a líbily se mi. Takže, když jsem uslyšela jejich čtení, zase jsem to brala jako pozdrav od Pána, že ví, o čem naše srdce sní 🙂 .

V evangeliu od Lukáše 7,36-8,3 je psáno o farizeovi, který pozval Ježíše k sobě domů na hostinu a  ženě- hříšnici, která na tu hostinu přišla a svými slzami lítosti umyla Ježíši nohy a  vlasy mu je utřela.Otec Kodet toto evangelium krásně rozebral a vedl nás k zamyšlení, jak je to s námi. Když byl Ježíš pozván na tu hostinu od člověka- farizea , Ježíš to neodmítl. I když viděl do srdce toho človíčka, věděl s jakými úmysly ho zve, jak ho posuzuje. Ale On se nebránil setkání s lidmi, kteří byli na okraji společnosti,  s lidmi,kteří hřeší, nebránil se pozvání obyčejných lidí. A tak přišel.  A teď si představte, ten trapas…  při té hostině se leží, jak je zvykem v tom kraji, je to hostina na úrovni a zezadu se k Ježíši přiblíží žena- všichni okolo vědí, co je zač a ona, sotva Ježíše uvidí, začne bečet…a bečet… a slzy padají na ty Ježíšovy nohy plné bláta a prachu, protože  se tam v té době chodilo bosky, a jak ta žena bečí a bečí a  slzy tečou a tečou…  mísí se s tím blátem a prachem a ona mu je začne patlat svými vlasy… Ježíš i ta žena ví, že je jí už všechno odpuštěno, proto ty emoce, Ježíš vidí do jejího srdce a vidí její otevřenost, lítost On věděl, že nepřišla, aby se s Ním setkala jako s nějakým VIP hostem, ona nic neřešila, ona věděla, že jí pomůže, ona nevěděla JAK to má udělat- proto přišly emoce, ale to byly slzy lásky, vděčnosti…Toto všechno Pán věděl, ale také věděl, co se odehrává v mysli těch druhých…proto se obrací na farizeje Šimona, proto se ho ptá, a Šimon mu odpovídá: však povídej mistře, povídej, co ty by jsi mi chtěl říct, však si řekni, CO chceš! Prostí lidé viseli Ježíšovi na rtech, kdežto farizeové a zákoníci ho pozorovali zpovzdálí a hledali za to by ho chytili…A co my? Nechováme se také tak? Neříkáme si, copak nám to ten pan farář zas dnes káže!?Neposuzujeme? My  kolikrát ani neslyšíme MLUV MISTŘE, chceme my slyšet srdcem?? Ježíš ale věděl, co se mu odehrává v srdci, co se nám odehrává  v srdci, a on už odpouští!! Kdo z nich ho má více rád??  Ten, komu více odpustil, to že nám to dobře myslí, že si to umíme spočítat neznamená, že nemáme srdce z kamene! Šimon pozval Ježíše jako nóbl návštěvu, my jsme schopni jít na mši jako na společenskou událost a posuzujeme toho druhého: v čem to dneska přišel??? má rifle, kraťase… co to má na hlavě??…takhle se do kostela nechodí!?…Do kostela se chodí s otevřeným srdcem, ON se s námi chce setkat! Pán trpí nad farizejema, ta hříšnice, ta byla zachráněna, ona přijala srdcem Ježíšovo odpuštění a  Ježíš ví, že nejdůležitější je, že milujeme!!Nesrovnáváme se…my máme ke zpovědi chodit s těmi hříchy, které souvisejí s neláskou k našim blízkým, s naší pýchou…  ten postoj farizeje- chudák,přehlédl, že má v srdci málo lásky a na tom nejvíc záleží, myslíte si, že Ježíšovi záleželo na nějakém umytí nohou? I my nakonec, kdybychom šli na tu mši jako na společenskou událost, tak přijdeme slušně oblečeni a včas! Na mši je nejdůležitější SETKAT SE s Ježíšem, slyšet Jeho slovo, za kterým se skrývá Jeho láska, Jeho  pohlazení, ta žena mu  slzami skropila nohy, olejem namazala, chtěla dát Pánu všechno a ty jsi mě- Šimone- ani nepolíbil, ani nepřivítal. I při mši svaté kněz hned na začátku políbí oltář, pak evangelium, na konci zase oltář, je to výraz lásky, je to políbení Kristu, protože teď začíná liturgie lásky, Ježíš je tu, aby se nám daroval, setkal se s námi od srdce k srdci a jak víme, to je nakonec nejdůležitější…setkat se… správně vidíme jen srdcem…správně milujeme jen srdcem…vnímáme srdcem…žijeme srdcem… otevřme svá srdce, aby se nám ON mohl darovat…na ničem v životě nezáleží víc než na této důvěrnosti s NÍM…

🙂

kněz vyndává ze schránky ostatky sv. Antonína a za chvíli začíná mše
a o pár hodin později zvoníme ke mši i u nás
aby bylo všechno nachystáno
po mši dostáváme požehnání s ostatky sv. Antonína
setkáváme se před kaplí
hodujeme
vykládáme
usmíváme se
jezdíme na kole
nebo na skútru
a to všechno pro vzpomínku na toho,který svou řečí dokázal otevírat srdce lidí Bohu

Setkání od srdce k srdci nám všem přeje a těším se příště Kejt

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *