Vítám Vás u nás 🙂
Jak jsme byli na pouti v Medžugorje, domluvili jsme se, že si vyjdeme na kopec Križevac http://www.medjugorje.ws/cs/apparitions/docs-medjugorje-guide/3#ch3-2 , pomodlíme se křížovou cestu a také jsme i kvůli velkému horku, chtěli vyjít brzy ráno. A nejenom kvůli horku… Padlo rozhodnutí, vyjít ve tři ráno…
Když jsme tam nahoře seděli, modlili se, mlčeli i smáli se, ukazovali si mezi sebou tu krásu, měla jsem radost, byla cítit i mezi námi, že to stálo za to- ta námaha, “šílenost” vstávat po druhé v noci a chystat se, ale pak byl člověk odměněný víc než by čekal…(Peťo,dík za nápad… 🙂 )
A v hlavě mi vyskakuje jen pár slov z žalmu:
…Hospodine, Pane náš, jak důstojné je jméno tvé… z úst maličkých mocně dokazuješ sílu svou protivníkům…já když spatřuji nebesa tvá… měsíc i hvězdy…vzdávám ti chválu a říkám, co je člověk, že jej máš tak rád…
Tak, tak od nás…
a těším se na tvoření…
Mějte se pěkně a pokojný poslední školní den přeje Kejt
Někdo má vanu plnou fialek a někdo plnou hortenzií….ale beru spíš ty hortenzie :-D. a ten východ to je něco úžasného…moc krásné fotky…
Kejt, to jsou nádherné fotky! Věřím, že cesta i její vrchol byly super a naplňující. Rozhodně krásný zážitek!
Východ slunce přináší energii čistou, znovuzrozenou pro ten který den…zvlášť takhle v kopcích ….a ještě s takovým podtextem, ti muselo dát vše co mělo…miluji je…vídávám je docela často….stejně jako západ slunce, kdy utišujícím klidem zve nás k rozmluvě o právě dokončeném dnu….bosou chůzí jsi tohle vše jen podtrhla…klobouk dolů…..
měj naplněné dny s každodenním vycházením sluníčka i v duši…pherenis
Elli…vidíš, až po přečtení tvého komentáře jsem si uvědomila, že také vidím každý den východ slunce…jen trochu jinak…a jsem za něj málo vděčná, málo si ho uvědomuji…
a co se týče obdivu 🙂 , není co obdivovat,opravdu…jediný zápas vhodný obdivu je ten uprostřed našeho nitra…
jinak jsem při cestě myslela na Pána a Jeho křížovou cestu…na svého blízkého človíčka a na to, že Pán tyto naše snahy ani tak nepotřebuje…potřebuji je já, mé srdce…a učí mě to důvěře…pokoře…a stejně nemám pocit, že bych udělala něco extra 🙂 a další zkušenost byla, že cesta dolů byla daleko horší než nahoru, měla jsem problém přijmout nabízenou ruku, pomoc a zase mě to o něčem poučilo…
Ty jsi sla celou cestu bosa? mas muj obdiv.Vychod slunce mam hrozne rada i kdyz ho vidim kazdy den, je porad krasny.