Rok: 2011

Vítám Vás u nás 🙂

Advent je za dveřmi…když se tak rozhlížím kolem, všude se to začíná probouzet k těšení se, ke kráse, k tvoření, začínáme se obracet více k rodině a plánujem, jak advent  prožít…těšíme se, že po adventu přijdou vánoce, těšíme se, že budeme více spolu, …a tak jsem dnes při tvoření tohle všechno nechala honit hlavou…

…a přemýšlela jsem, co to v nás je, že se to tak s  přicházejím adventem probouzí…proč se tolik těšíme na vánoce?

Jestli v tom nehraje roli to dítě v nás 🙂

Proč se snažíme vytvářet hezké domácnosti? K čemu to? Co dává smysl tomu našemu snažení?

                   jestli to, co tvořím, chystám, vytvářím, dělám z lásky…tak pak to má smysl 🙂

pěkný advent všem 🙂  přeje Kejt

…  Teplo kamen je milá věc,

            ale pro pocit domova jsou důležitější vřelé vztahy…

Vítám Vás u nás 🙂

S blížící se dobou adventní  u nás přibývá věnců…Dnes jsem držela v ruce různé barvy a posílám k Vám výsledek  bílého  ladění… 

a při tom tvoření jsem náhodou narazila na 139 žalm…a protože se na ně vlivem o. Jeronýma začínám dívat  jinak, nechala jsem ho znít …

O. Jeroným napsal:

          …  Co máte při tom dělat? (při modlitbě) Zcela jistě jste začal číst Písmo svaté- a možná některé z knih, které jsem vám doporučil- a vypsal jste si úryvky, které každý den mohou probudit Vaši chuť k modlitbě. Jestli je tomu tak, začněte vždy četbou, opakovanou četbou takového úryvku a nechte se jím prostoupit…

A ten úryvek žalmu?

    Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

                 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu,

                              zdálky je ti jasné, co chci dělat.

                    Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,

                              všechny moje cesty jsou ti známy.

                                          ještě nemám slovo na jazyku

                           a ty, Hospodine, víš už všechno.

                                     Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,

                                  svou dlań jsi položil na mě.

                                                         Nad mé chápání jsou tyto divy,

                            jsou nedostupné, nestačím na to.

                                                     Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,

                                            zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

                                                             hleď, zda nejdu cestou trýzně,

                                                                                 a po cestě věčnosti mě veď!

 Přeji Vám pokojné dny a těším se příště Kejt

p.s. a pokračování zamyšlení v knize :

O. Jeroným komentoval následující text jiného otce…    “To, co prakticky každý z nás  potřebuje, je jedna formule, věta, kterou by mohl pomalu a tiše opakovat. Musí být stručná a zcela jednoduchá. Musí mít hluboký smysl pro toho, kdo ji používá, dotýkat se samotné jeho podstaty (…) , musí být tím nejupřímnějším hlasem jeho srdce…”

těmito slovy:

…  Najděte si krátkou, stručnou a teologicky přesnou modlitbu, která obsáhne všechnu žízeň vašeho srdce a vystihne vaše povolání. Budete-li ji často opakovat bude vám sama přicházet na mysl. Omezte počet svých slov na minimum a donekonečna opakujte tutéž větu, kterou jste si sami zformulovali a ve které bude plně vyjádřena vaše víra a touha po Bohu. Pak dodával: Mladí lidé, kteří ještě nepřijali žádnou jinou duchovní formaci, si sami od sebe velmi rychle osvojí tento druh modlitby, který je pravým opakem prázdných, stereotypních a mechanicky odříkávaných formulí.

( O. Jeroným v rozhovoru z konce května nebo z června 1970)

Vítám Vás u nás 🙂 

Dnes jsem zase ve svatebním tvoření a tak jsem hledala, co bych Vám k němu napsala.  Na toto jsem narazila hned při prvním otevření knihy 🙂 

                      Můžete zářit ozdobami,

      ale opravdu líbit se budete pouze svou osobností…        

                                                                                                                (Jean Jacques Rosseau)

            Následující desatero prý napsala Audrey Hepburnová a stojí za přečtení a povzbuzení:

                  1)  Abyste měla hezké rty, říkejte hezká slova.

                  2)  Pro krásné oči hledejte v ostatních lidech to krásné.

                  3)  Pro štíhlou postavu se rozdělte o své jídlo s hladovějícími.

                  4)  Pro krásné vlasy nechte dětské prstíky, aby se vám v nich procházely aspoň jednou denně.

                  5) Pro duševní rovnováhu žijte s vědomím, že nikdy nejste sama.

                  6) Lidé mnohem víc než věci potřebují být ochraňováni, povzbuzováni, milováni a spaseni; nikdy nikoho nezraň.

                  7)  Pamatuj, že když budeš potřebovat pomocnou dlaň, vždycky ji najdeš na konci své ruky.  Jak budeš stárnout, objevíš, že máš ruce dvě. Jednu, aby pomohla tobě a druhou, aby pomohla ostatním.

                  8)  Krása ženy není v oblečení, které nosí, v postavě, kterou má, ani v úpravě jejích vlasů. Krása ženy musí být v jejích očích, protože jsou dveře do srdce, do místa, kde sídlí láska.

                  9)  Krása ženy není v obličeji. Pravá krása ženy se odráží v její duši. Vytváří ji péče, kterou jí věnuje, a nadšení, s nímž se rozdává.

                 10) Krása ženy roste s lety- když miluje a je milována.

                                                                                   ( Z knihy O  šťastném manželství s Jaro Křivohlavým)

 

             A tvořím:                                                                 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přeji Vám odpočinkový prodloužený víkend a těším se příště kejt

Vítám  Vás u nás 🙂

Nepřipouštějte si omyl, že manželství znamená: posadit se a být šťastný.

Svatba není konec, ale začátek.

                    Začátek snahy každý den, dokonce každou hodinu znovu poznávat lidskost toho druhého, porozumět mu, odpustit a společně růst, snášet se a zrát…

                                                        (E.Pilger)

Svatební tvoření tentokrát:

                              Chce-li muž, aby jeho žena

                   byla velmi dobrou ženou,

   ať je především sám velmi dobrým mužem,

              a když  žena chce, aby muž

                      byl velmi dobrým mužem,

                                             ať je nejprve ona sama velmi dobrou ženou.

                            Nejprve musí oba začít každý sám u sebe

                                a nečekat jeden na druhého,

                                    jinak bude pro oba příliš pozdě, velmi pozdě.

                                                                                (Adolf Kolping)

 No, teď, když jsem ten citát dopsala, zdá se mi “tvrdý”, přesto mám pocit, že vystihuje, co nás v životě čeká.   Začínat každý den znovu a znovu a u sebe. Beru si tě  proto, abych tě učinil (a) šťastným (ou)… O. Vojtěch Kodet, když mluvil o manželství řekl:  … ” Každý den jsi mi tak vzácný (á), že jsem pro tebe ochotný (á) obětovat všechno…”  Často honím tuto myšlenku hlavou… a pak také hledám “Pramen”, obracím se k Němu a děkuji…

A ještě posílám alespoň ve zkratce fotogalerii ze svátku sv. Martina 🙂

http://farnostodry.cz/?p=2472

Prožijte krásně neděli, vím, že je to těžké, jako je těžký život sám, ale přeji hodně sil a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

I když byl dnes pracovní den (chystání svatby), čekala nás ještě jedna akce. V Tošovicích je kostel zasvěcený sv. Martinu a protože dnes je Martina, tak bylo rozhodnuto, že se sejdeme s dětma na dětské mši v Tošovicích…a že nejenom na mši, ale že doneseme světlo sv. Martina do některých domů ve vesnici… Bylo to krásné…sice už mrzlo a byla nám zima, ale mělo to kouzlo a snad byli i lidé potěšeni…

U nás doma byla v dřívějších dobách hojně využívána kniha Nápady pro maminky na mateřské dovolené od Hany Dolejšové. Měla jsem ji ráda a mám a tak jsem si dnes vzpoměla (Jani díky 🙂 ), že jsem kdysi z ní pekla na svatého Martina “Martinské rohlíčky” , no, dnes jsem je opravdu nestíhala, ale mák mám koupený, tak snad zítra…ále…líbila se mi tam napsaná tradice, co v dřívějších dobách fungovala v našich zemích…

     Den sv. Martina byl (vedle sv. Václava a sv. Ondřeje) jedním z mezníků hospodářského roku- čeledíni a děvečky končili službu.

     Vypráví se, že sv. Martin byl původně důstojníkem římského jezdectva v Galii. Před branou města se mu jednou za chladného počasí zjevil Kristus jako žebrák. Martin mečem rozťal svůj plášť a polovinu daroval chudákovi. Později z armády odešel a stal se poustevníkem. Po letech byl jmenován římským biskupem.

     Tradičním lidovým pokrmem o tomto datu bývala pečená husa. Souvislost mezi husami a světcem se hledá od pradávna, Zíbrt o tom doslova píše: “Pověstivypravují, že prý sv. Martina při kázání husy znepokojovaly, začež hříšnice husy pykají na svatomartinském pekáči. Jiná pověst vypravuje, že se Martin ze skromnosti v době volby biskupa ukrýval v husinci, ale husím kejháním byl vyzrazen…

Když jsme chodili vesnicí a lampiónky zářily a vydávaly světlo, bylo to krásné. Při návštěvách v domech otec předal bydlícím světélko s prosbou:

 V listopadu světla venku ubývá, ale světlo v našem nitru musí být stále posilováno. Svátek sv. Martina nám chce připomenout soucitný čin římského důstojníka, později biskupa Martina z Tours, který na své cestě přioděl žebráka polovinou svého pláště.

Svatomartinské světlo nám připomíná světcovo odhodlání nepoddat se temnotě lidského sobectví.

Teplo plamene pak dává odvahu nepodlehnout chladu lidské lhostejnosti a vyzývá nás, abychom k sobě vzájemně hledali cestu.

Tak, mějte se hezky a tvoření ze svatby bude příště 🙂 Těším se Kejt

p.s. Ještě jsem nikdy nepekla husu, ale už vloni jsem si říkala, že se na to musím podívat…Letos zas nic…, tož, nevím, asi si počkám, dokud ji nebudu mít na dvoře 🙂