Rok: 2011

Vítám Vás u nás 🙂

Tak dnešní večer z třetí neděle adventní  je tu. Této neděli se říká GAUDETE-  radostná. Texty ze vstupní antifony začínají:

      Radujte se stále v Pánu opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

 I barva liturgického roucha může být růžová a né  fialová jako v jiné dny adventu…Tato barva se v dnešní době již skoro nepoužívá, ale i v dřívějších dobách se používala pouze 2x do roka- v adventu na třetí neděli- radostnou, kdy texty začínají slovy Radujte se… a v postní době na čtvrtou neděli, kdy texty vstupní antifony také začínají:

    Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

Dítka sáhla do botiček a zjistili jsme, že se někde stala chyba a žádný úkolák nás nečekal. Tak jsme využili prostoru a přečetli si něco o sv. Lucii, jejíž svátek nás čeká v úterý. Trochu jsem se zapotila, neb jsem dětem četla životopis z téhle knížky http://www.ikarmel.cz/kniha/Rok-se-svatymi-3-vydani_10763.html a pro větší srozumitelnost, jsem se životopis snažila převyprávět vlastními slovy a  jak dítkám vysvětlit, co znamená nevěstinec tak,  aby to pochopila? Nicméně asi pochopila, neb žádná doplňující otázka nevzešla a dítka ze mne nespustila oči. V té tmě to bylo působivé…čímž mi taky bleskla hlavou myšlenka- “vyfoť je”- a tak máme fotku z večera, jak krásně věnec svítí… 

Jinak bych řekla, že od nás nejsou žádné nové zprávy…sice tvořím, vyřezávám  hvězdičky, měli jsme setkání s dětma na divadlo, vařím, žehlím, honím hlavou úkoly, které mě ještě čekají a nyní už tuším, že bude zase všechno jinak, neb mi další dítko začíná kuckat nějak podezřele hodně a všechno bude  jinak než si plánuji…

Ále… jak víte, nyní mívám v ruce  o.Jeronýma  a ten říká: ” … Dělejte vše poctivě, ale bez úzkostlivosti. Snažte se skutečně a hluboce modlit každý den, někdy více, někdy méně, podle svých možností, jak vám to okolnosti dovolí. Není jiné cesty než snášet podmínky, na nichž nemůžeme nic změnit. …”

Na což mi krásně navazuje úravek z dnešního druhého čtení: …Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních situacích děkujte Bohu…

Nu, všechno souvisí se vším a je to krásně propojeno 🙂

Přeji nám všem pokojný třetí týden adventní a těším se příště Kejt

 

Vítám Vás u nás 🙂

A moc díky za Vaše komentáře k velepísni lásky. Ach, kdybyste jen věděly, jak jsem si ji musela v uplynulých dnech připomínat a denně obnovovat rozhodnutí  ” být tu – z lásky” . Několikrát za den  mi vyskakovala v hlavě myšlenka :…jen darovaná láska zůstane…  vaše povzbuzení a stopy mě těšily a dávaly sílu, že v tom všedním, každodenním boji o lásku nejsem sama… 🙂 díky

A jinak?  Objevila jsem dědečkovu přímočarou pilku a zůstala paf z možností, jaké nabízí 🙂

Četla jsem v KT z nynější neděle myšlenku, že adventní štědrost vůči bližnímu se nemusí nutně vyjadřovat penězi, ale tím, že si pro druhé uděláme čas. Návštěva, dopis nebo krátké zavolání jistě potěší. Máme připravovat cestu Pánu ve vlastním srdci. Máme umenšovat hory své pýchy a sebestřednosti, máme odložit domýšlivost a urovnat cestu Vykupiteli.  Že je to program  na celý život…celý náš život je očekáváním, adventem… Líbila se mi…

Tak  jsme přivítali sv. Mikuláše:

Adventní dny jsou krátké a večery dlouhé, jakoby nás zvaly k zamyšlení se u adventního věnce…

Přeji nám všem odvahu udělat si čas k zamyšlení a zastavit se…a těším se příště Kejt

p.s. 🙂 to aby starší dítka věděla, no co se mají připravit, jak dojedou domů 🙂 🙂 🙂

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen krátce, neb jsem k.o. , ale narazila jsem na krásný, výstižný článeček v KT z dnešní neděle, nu a líbil se mi… 🙂

                  Vánoční velepíseň lásky pro hospodyně

   Kdybych svůj dům perfektně nazdobila světelnými řetězy, jedlovými větvičkami a cinkajícími zvonečky,

                        ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než dekoratérka.

   Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy a připravila vzorově prostřený stůl,

                        ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než kuchařka.

   Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory, a všechen svůj majetek darovala  pro  dobročinnost,

                        ale neměla lásku ke své rodině, nic by mi to neprospělo.

    Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelním sboru,

                         ale zapomněla na Ježíše, potom jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.

  

    Láska přeruší pečení, aby vzala dítě do náruče.

    Láska zanechá zdobení a políbí manžela.

    Láska je přátelská a trpělivá navzdory  chvatu a stresu.

    Láska  druhým nezávidí jejich dům s vzácnými porcelánovými servisy a nádhernými ubrusy.

    Láska neokřikuje děti, ale je vděčná, že jsou.

    Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale obdarovává právě ty,kteří to nemohou oplácet.

    Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá a všecko snáší. Láska nikdy nepřestává.

 

Mobilní telefony špičkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví.

                                           Ale darovaná láska zůstane 🙂

🙂 Co dává smysl našemu předvánočnímu snažení? 🙂

Moc nám všem držím palce, ať naši blízcí vnímají hlavně naši lásku a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Advent se rozběhl i my se scházíme každý večer u rozžehnutého věnce a plníme úkoly z adventního kalendáře. Protože starší dítka přijíždí jen na víkend, tak jsem pro ty menší nachystala vědomostní otázky, které se točí kolem sv. Rodiny…

 Jinak jsem ležela v dalších knížkách, protože jsem potřebovala najít něco pro pohlazení. Nenašla jsem, ale objevila něco jiného 🙂

  Která slova použít, když chci udělat radost?

                Která slova použít, když chci dát štěstí?

                                Je nutné sdělovat přátelství?

                                                   Je nutné sdělovat svornost?

                                                                 Je třeba říct, že dávám druhému svobodu?

                                                                                       Nebo je třeba podat ruku?

                       Jak říct, že chci dát lásku?

                                  Jak říct, že chci být něžná?

                                                Je potřeba říct miluji tě? Je to nutné vždy vyslovit?

                                                                      Je to nutné říkat dětem?

                                                Nebo ti mám třeba podat ruku?

                                                            Jak to mám říct? Jakými slovy?

                                                                        A když neřeknu nic,když jednoduše mlčím?

                 Jestliže se na tebe jednoduše podívám

                            A jestliže se na tebe usměju

                                       Tak vložím svou ruku do tvé

                                                       A ty uslyšíš tato slova

                                                                   V mém tichu

                                                                                                     (Blanka, 19let, zemřela na rakovinu kostí)

         … Pane, učiň mne lampou. Já sám sice shořím, ale daruji světlo ostatním…

Pokojné dny adventní přeje Kejt a těším se příště 🙂

Vítám Vás u nás 🙂

Vzpomínáte si, jak jsem minule psala o tom, co dává smysl našemu snažení v tento adventní čas?

Dnes jsem narazila na zamyšlení p. Mireii Ryškové ze staršího vydání KT….

    V adventní době se snažím vnímat náladu času- tmy se zářícími světly, chladu venku a tepla uvnitř, výzdoby na ulicích, vůně pečeného cukroví. Je to takový sváteční pocit- pocit, že se blíží něco radostného, úžasného…

            A nenechám si ho zkazit dárkovým shonem. Pro mne je důležitá i přítomnost adventního věnce… A mnohem víc vzpomínám na své blízké, kteří tu už se mnou nejsou. Člověk nemusí trávit hodiny meditováním, protože většinou ani nemůže, když chodí do zaměstnání. A přípravy na vánoce také stojí spoustu času a pozornosti. Já jimi nepohrdám,nesnižuji je, neříkám “už aby bylo po vánocích”, nýbrž se z nich těším, protože přinášejí radost, pohodu.

                     A tak medituji jaksi přitom- vzpomínám na své rodiče, přátele, těším se tím, čím jim mohu udělat radost, těší mě mít uklizeno, nazdobeno a napečeno.

                                   Advent je doba očekávání, prožívání vstupu do tajemství a pro mne k tomu patří odhalování lidské radosti z obyčejných věcí.

                                                           Ježíš přišel k Marii a Martě jako host i jako hostitel- a tak se snažím, aby se u mne v osobách druhých i v mém nitru jako host cítil… a zároveň se těším z Jeho darů…kterými jsou i ty věci každodenního života…

Moc se mi toto vyznání líbí… 🙂

tvořeni s ženami v Českém Těšíně

 

Moc Vám i sobě  přeju vnímavost pro radost  z obyčejných věcí každodenního života… a těším se příště Kejt