Světlo sv. Martina

Vítám Vás u nás 🙂

I když byl dnes pracovní den (chystání svatby), čekala nás ještě jedna akce. V Tošovicích je kostel zasvěcený sv. Martinu a protože dnes je Martina, tak bylo rozhodnuto, že se sejdeme s dětma na dětské mši v Tošovicích…a že nejenom na mši, ale že doneseme světlo sv. Martina do některých domů ve vesnici… Bylo to krásné…sice už mrzlo a byla nám zima, ale mělo to kouzlo a snad byli i lidé potěšeni…

U nás doma byla v dřívějších dobách hojně využívána kniha Nápady pro maminky na mateřské dovolené od Hany Dolejšové. Měla jsem ji ráda a mám a tak jsem si dnes vzpoměla (Jani díky 🙂 ), že jsem kdysi z ní pekla na svatého Martina “Martinské rohlíčky” , no, dnes jsem je opravdu nestíhala, ale mák mám koupený, tak snad zítra…ále…líbila se mi tam napsaná tradice, co v dřívějších dobách fungovala v našich zemích…

     Den sv. Martina byl (vedle sv. Václava a sv. Ondřeje) jedním z mezníků hospodářského roku- čeledíni a děvečky končili službu.

     Vypráví se, že sv. Martin byl původně důstojníkem římského jezdectva v Galii. Před branou města se mu jednou za chladného počasí zjevil Kristus jako žebrák. Martin mečem rozťal svůj plášť a polovinu daroval chudákovi. Později z armády odešel a stal se poustevníkem. Po letech byl jmenován římským biskupem.

     Tradičním lidovým pokrmem o tomto datu bývala pečená husa. Souvislost mezi husami a světcem se hledá od pradávna, Zíbrt o tom doslova píše: “Pověstivypravují, že prý sv. Martina při kázání husy znepokojovaly, začež hříšnice husy pykají na svatomartinském pekáči. Jiná pověst vypravuje, že se Martin ze skromnosti v době volby biskupa ukrýval v husinci, ale husím kejháním byl vyzrazen…

Když jsme chodili vesnicí a lampiónky zářily a vydávaly světlo, bylo to krásné. Při návštěvách v domech otec předal bydlícím světélko s prosbou:

 V listopadu světla venku ubývá, ale světlo v našem nitru musí být stále posilováno. Svátek sv. Martina nám chce připomenout soucitný čin římského důstojníka, později biskupa Martina z Tours, který na své cestě přioděl žebráka polovinou svého pláště.

Svatomartinské světlo nám připomíná světcovo odhodlání nepoddat se temnotě lidského sobectví.

Teplo plamene pak dává odvahu nepodlehnout chladu lidské lhostejnosti a vyzývá nás, abychom k sobě vzájemně hledali cestu.

Tak, mějte se hezky a tvoření ze svatby bude příště 🙂 Těším se Kejt

p.s. Ještě jsem nikdy nepekla husu, ale už vloni jsem si říkala, že se na to musím podívat…Letos zas nic…, tož, nevím, asi si počkám, dokud ji nebudu mít na dvoře 🙂