Vítám Vás u nás 🙂
Dnes slaví v církvi svátek sv. František z Assisi. Nedávno jsme viděli nové filmové zpracování jeho života, které se nám moc líbilo. Tentokrát mne, ale na jeho příběhu udivuje ochota jeho kamarádů hned následovat Františkův život. Zůstala mi “viset” v hlavě…Nedovedu si představit nebo si ani neumím představit někoho z mého okolí nebo i sebe, tak žít život, že bych ho chtěla následovat beze zbytku anebo byl můj život hodný následování…věru myšlenka k zamyšlení 🙂
Ukázka z jiného filmového zpracování než máme teda doma je tady :
http://www.vira.cz/Texty/Aktuality/Klara-a-Frantisek-dvd.html
… doma na stole máme celý náš společný život vzpomínku na návštěvu Assisi v r.1989- je to ten kříž, kde Pán objímá Františka a naznačuje: “Nemám jiné ruce než tvé”…”tvé ruce mne drží”…”tvé ruce za mne léčí”… “objímají”…
Jelikož maminka háčkuje a “občas” háčky hledá, ušila jsem jí kapsář a háčky dokoupila:
A ještě jsme včera byli ve Fulneku 🙂 Konala se tam “rozlučková” mše sv. s otcem Arturem Cierlickim, SAC. Otec Artur z Fulneku odchází a tak měl “poslední” kázání… Začal vtipem…” Z jedné farnosti odcházel farář, lidé plakali a tak je těšil, říkal:.. neplačte, ten který přijde bude lepší…osmělila se jedna paní a povídá: …jo, ten před váma to taky říkal… 🙂
Jenže, když pokračoval, nechtě mě zase v myšlenkách vrátil k Františkovi… mluvil o tom, jak v centru všeho je Bůh, všechno, co existuje se točí kolem Boha. Když se podíváme každý na Boha- každý člověk je v Bohu ponořen a každý člověk Boha vidí jinak…Všichni jsme posláni, povolání ke kněžství- proroctví, každý máme Boha předávat lidem a každý z nás předává to, co vidí, předává to, co s Bohem zažil, předává to, co poznal… A každý člověk Boha vidí z jiného úhlu…Bůh nás (kněze) posílá- do farnosti…(ale platí to i o nás ostatních-Bůh nás posílá-do rodiny…- do společenství…) a nikdo z nás nemůže dát, co nemá- dá pouze to, co poznal… Ten kousínek Boha, co jsme poznali…a když se víc kněží ve farnosti vystřídá a každý nám- lidem- ukáže Boha z jiného úhlu, máme víc poznání a tím získáme plnější a krásnější pohled na Něj…
Otec Artur děkoval za šest let života ve farnosti, děkoval za lidi, které potkal, poznal, za každou pomocnou ruku, za každý den, minutu ve společné práci a řekl, že věřím, že to všechno bude požehnáním pro tuto farnost, pro každého z nás…přál nám, abychom ty, které posílá (nového kněze), vnímali jako proroky, kteří nám ukazují Boha jinak… 🙂 Mají své chyby, hříchy, křehkosti,mouchy,nedokonalosti, ale Bůh skrze ně mluví…a popřál novému knězi, aby slyšel Boží hlas a byl pro nás prorokem…
A mi připomněl sv. Františka…také vnímal Boha z jiného úhlu a tím nás oslovil…
Přeji Vám dětské a pokorné srdce sv. Františka a odvahu ho následovat ve všedních dnech 🙂 Kejt
