Když se otevřem, tak my dostanem

Vítám Vás u nás 🙂

Já tuším, že se divíte, co to mám za nadpis…ale, jak chviličku vydržíte- vysvětlím… 🙂

Vrátila jsem se o víkendu z Brna. Vím, Evíku, co chceš říct 🙂 jenže ani tentokrát jsem nestíhala 🙂

V Brně se totiž konala konference hnutí Modliteb matek… Co to jsou Modlitby matek se můžete dočíst třeba  zde http://farnostodry.cz/?page_id=997

Toto setkání se  koná jednou za rok…Většinou si ho nenechám ujít, protože se mi líbí a načerpám tam… Poslouchám přednášky,svědectví, modlíme se, slavíme mši svatou a docela dost se u toho napíši. Píšu si poznámky a pak se k nim vracím…Nejkouzelnější jsou pro mě okamžiky “náhod” nebo-li milostných pozdravů od našeho Pána, protože, jak jinak to nazvat než projevem lásky, když z úst kněze, kterého osobně neznáte , slyšíte na den narozenin zrovna ty slova, která jste slyšela v dospívání, když jste byla na dně a slovo jiného  kněze Vám dalo sílu do života?  To bylo třeba v roce 2009 a letos zas třeba “náhodou” se zpíval žalm, který nosím v srdci a vracím se k němu v těžkých chvílích nebo mi dojde souvislost, že pár dní před setkáním cítím nutnost modlitby za určité lidi a na konferenci mi přistane v rukou zprávička- pozdrav z Písma, která pro mě v prvních chvílích je úplně nepochopitelná, prostě jsem jí nerozuměla, rozčilovala jsem se, proč mám tak  těžký verš z Písma, že mu vůbec nerozumím a pak najednou v noci se mi rozsvítilo, jo, vždyť to je vlastně ono: Modlete se, aby Bůh otevřel dveře svému slovu… (Kol.4,3)

Prostě modli se…

A jak tak poslouchám ty přednášky a společně se zamýšlíme nad životem, slyším svědectví maminky, které zemřelo děvčátko v předškolním věku, slyším babičku, která prosí o modlitbu za svého rakovinou nemocného čtyřletého vnoučka, mladou paní, které zemřela kamarádka v mém věku, tak v tom hledám smysl, k čemu tu jsem vlastně “já”, když jsme zdraví, máme se rádi a žijem pospolu…

A pak mi dala odpověď promluva otce Šebestiána Smrčiny:

…Boží láska je opravdová, nesobecká, chce nás udělat šťastnými a naše “vnitřní”  napojení na Pána nás uschopňuje milovat druhé, my se musíme otevřít a hledat toto napojení, chtít ho hledat, prosit, aby nám Pán tu lásku dal,protože sami nezmůžem nic, když budem hledat toto vnitřní napojení, pak  přijde samo, Boží láska si sama najde cestu…”Nejprve hledejte Království” 🙂 další pozdrav 🙂  Otec Šebestián nám přál, kéž neuváznem ve svých starostech, kéž neztratíme základní napojení ze kterého čerpáme, protože je tolik bídy ve světě, nejenom hmotné, ale i vztahové a my ji kolikrát ani vidět nechcem, ale , kdo jiný než my ji máme vidět? Vždyť jsme byli posláni sloužit– (my maminky doma, že? nám nemusí nic vykládat- děti, manžel, prádlo, úklid, vaření atd. atd), Pán každého z nás nějak vybavil, každý máme nějaké schopnosti, máme i rezervy, vyhýbáme se i těm situacím potřeby, nouzi, ale

když se otevřem- tak my dostanem…

protože naše srdce zaplaví radost, pokoj, svěžest, naděje… 🙂

No a pak jednou – před pár dny se mi tu v komentářích objeví pozdrav- ocenění

 od Letitii ze Slovenska za

Kejt – Klokočůvek (za povzbudivé svedectvo života, rodiny a viery)
viz.: http://letitia-tiba.blogspot.com/2011/10/ocenenie.html

Děkuji moc, nemyslím si, že by to bylo mou zásluhou, že se Vám mohu takto “otevřít”, ale otevřela jsem se a díky i za vaše obdarování a povzbudivá slova…díky, díky, díky…

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

p.s. jinak pracuji…

…pracuji…

…a pracuji…

a další 🙂