Dnešní den a 120.výročí železnice

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsme se probudili do zamračeného dne, ale jak čas postupuje, je stále tepleji a tepleji. Sláva… 🙂

 

A vyrazili jsme na zastávku vlaku, abychom se snad poprvé svezli v parním vlaku. Bylo to u příležitosti 120.výročí zahájení provozu na trati Suchdol nad Odrou- Budišov nad Budišovkou…

http://www.odry.cz/pozvanka-na-den-zeleznice-a-jizdu-parnim-vlakem/d-423909

No- bylo 🙂

A zavzpomínali jsme se na tu “naši” vloni…

Dále jsme nejeli, neb nás doma čekaly povinnosti…včera jsem vařila a přemýšlela jsem, jak zužitkovat cuketu…vzpomínala jsem, jak se mi sliny sbíhaly na blogu u Péti…

http://pucikov.blog.cz/1109/plnena-cuketa

 tak jsem vytáhla  svou oblíbenou kuchařku Jany Štěpánkové: “Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová”

Tuto kuchařku, když jsem dostala kdysi před lety od manžela- r. vydání je 1994, tak mě “dostala” tím, jak je napsaná… Tu totiž, když čteme, tak se vám nejenom sbíhají sliny, ale také nakouknete do života s cuketou a to se mi moc líbí…Tak jsem včera pohlédla na své suroviny- cuketu- 🙂 a přemýšlela, co s ní…doma v lednici nic moc a při listování jsem narazila na cuketu zapečenou s kukuřicí…tu bych měla někde mít…Cuketa a kukuřice? Schválně, jsem zvědavá na to spojení…Cuketu jsem nakrála na hranolky a recept si trochu upravila, protože jsem ji hned smíchala s kukuřicí, okořenila a hned zalila rozšlehaným vajíčkem s nivou…úžasné… jen jsem neměla doma foťák…

Tak jsme si to vynahradila dnes… manžel dostal za úkol koupit sekanou, tu jsem orestovala s cibulkou a česnekem, zvlášť lehce předvařila rýži, smíchala to dohromady a cukety naplnila… zalila jsem je znovu rozšlehanými vejci, tentokrát s tvrdým sýrem eidamem a šlehačkou a přetékaly 🙂

No a když jsme dojídali my- zbytek rodinky, kuchařku jsem vzala znovu do ruky a  otevřela ji na poslední stránce 🙂 a počtěte si sami 🙂

     V létě míváme každý čtvrtek den otevřených dvěří. Naši přátelé po celém kraji vědí, že ten den mohou bez ohlášení přijít na návštěvu a budou napojeni, nasyceni, ba i vlídného slova se jim dostane. Že neuniknou cuketám v nějaké pokud možno experimentální podob, vědí také. Někdy nepřijde nikdo, a jednou nás tam sedělo sedmadvacet a nejen stůl, ale i málem zahrada praskaly ve švech.A teď se na to zkuste připravit, aby bylo dost pohoštění pro všechny, a přitom nakonec nic nezbylo, když předem nevíte, kolik hostů přijde a samozřejmě nechcete trávit celý čas v kuchyni! Je to dobrodružství, je to fuška, je to hostitelská zkouška dospělosti a je to krásné, protože není hned tak něco pěknějšího než sedět kolem stolu s lidmi, se kterými je vám dobře.

           V tom, ne v plném žaludku, je smysl vaření…

           A to je moje amen za touhle knížkou na cukety. 🙂

                                                                                                       (Malý Bor březen 1994)

Už jsem dlouho nečetla nic tak krásného, co by vystihlo smysl našeho, tedy i mého, vaření. 🙂  Mějte se krásně a těším se příště Kejt