Křehkost patří k lidskosti stejně jako síla, ale tu první si jen těžko přiznáváme…
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
Dnes jsem dostala pozvání ke hře mezi námi blogerkami na netu… Je zajímavá, chtěla bych se nad ní zamyslet, ale nejprve chci poděkovat za pouť. Zažila jsem opravdový malý zázrak…Maličký, ale svou silou ohromující. 🙂 Poslední dny hooodně pršelo, měla jsem toho víc na starosti, dokonce se navíc ke mě dostaly úplnou náhodou květiny ke zpracování (půlka kufru od auta) a tak jsem neměla čas hlídat, jaké má být počasí na pouť. V sobotu večer, když jsem odjížděla od zdobení od Skály, tak jsem v autě úpěnlivě a zcela bez postranních úmyslů věnovala prosebnou modlitbu za počasí tam nahoru…
Krásu nelze vždycky zkonzumovat. Někdy stačí se zastavit a chvíli žasnout…
Vítám Vás na našich stránkách… 🙂
Naše kočka vrhla koťata… Aby jich náhodou nebylo málo, tak zrovna pět! 🙂
Na dětech se mi líbilo, že se okamžitě pustily do výroby domečku pro koťátka. Marné bylo upozorňování, že koťátka nemohou chodit, že mají ještě zalepená očička…Nadšení dětí nepolevilo…
Radost z koťátek trošku zmírnila smutek z rozloučení z Ami- kozou… Známí se vrátili z dovolené a koza musela putovat zpátky domů…Na památku nám ožrala břečtan… poslední dny se totiž naučila přeskakovat dvířka- pokud byla v chlívku a člověk tedy někdy žasl, jak to zvládla… 🙂
Včerejší den jsme věnovali nejenom oslavě Bartolomějských hodů v Odrách…
ale i procházce po lesích a loukách…
Do předposledních dnů prázdninového času Vám přeji pokoj a radost a mějte se hezky 🙂 Kejt
Dva dny nám nešel počítač, což je docela dlouhá doba na tolik věcí, které se udály.
V pondělí se nám podařilo udělat první dávku vlastního kozího sýra… Včera další… A dnes další… 🙂
Mám velkou radost 🙂
Ale cesta k sýru není jednoduchá. Ze všeho nejvíc bych chtěla poděkovat paní Marušce, která mi dala trochu svého syřidla, protože sehnat syřidlo není jen tak jednoduché 🙂 a mléko už bylo nadojené.
Prosby a dotazy jsem rozesílala do všech stran a odpověď se objevila úplně nečekaně a z té nejnepochopitelnější strany. Díky paní Evo z www.kupendo.cz
A syřidlo nám velice ochotně a rychle poslali z www.ekokoza.cz Také dnes byl pan Čapek ochotný mi poradit okamžitě přes telefón, protože se mi nepozdával proces sýření…Díky moc, sýr je už ve formičkách a v nálevu 🙂
A další dík patří mému muži, který se mnou do toho šel a odevzdaně kozu dojí 2x denně. A že to není jednoduché 🙂
A proč je v nadpise zvířena? Aby toho všeho nebylo po ránu málo- než podojíme, manžel odjíždí do práce, tak se jen tak zlehka kouknu z okna a na zahradě- srnka!
Sranda byla, že ji strýček, který šel do obchodu ještě dřív než byl otevřený, uviděl první, nahlásil to babičce přes okno z cesty a děda mu na to říká: Ale oni mají kozu- ne srnku! 🙂
Pak jsem z okna ( jiného) vykoukla já a bylo to jasné… Jenže fotit srnku?! Jedině v pohybu…
Byla jsem na ni krátká… Naštěstí šel jiný klučík- Lukášek-půjde do třetí třídy, také do obchodu a hned byl ochotný mi pomoci…Stál jí jen v cestě… Stejně srnka lítala několikrát dokola, snažila se přeskakovat drátěný plot, chvílemi jsem to neviděla vůbec růžově, ale nakonec se jí objevit otevřenou branku podařilo…. 🙂
A ještě to není všechno… Naše kočka má nová koťata. Zatím nevíme kde, kočka “Nemo” je také pryč, jen se tu občas ukáže vylízat misku se žrádlem a pak zase zmizí do svého úkrytu. Ale těšíme se na nový přírustek 🙂
A nakonec včera večer při Modlitbách Matek na nás z Písma vykoukl krásný a výstižný úryvek k těmto dnům:
Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste měli vždycky dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,…
Kdo nic nedělá, nic nepokazí- ale také toho asi v životě moc nezažije…
Vítám Vás na našich stránkách…
Co je u nás nového? 🙂
Asi nejvíc momentálně žijeme kozou 🙂 .
Známí jeli k moři, tak nám na čtrnáct dní kozu půjčili k hlídání a k seznámení se s ní…Největší krásná náhoda byla, že v novém čísle Marianne Bydlení je nádherný článek o kozí farmě v Ratibořicích,viz. www.kozimleko.cz .
A když jsem se dívala na jejich fotky, na kozy, které zářily bílou barvou, nějak jsem si představovala, že i k nám přijde bílá koza…Úplně jsem si představovala tu bílou srst a kůži…
Koza z auta vyskočila hnědá…
Sranda byla, že já byla na zkoušce a manžel mi nic nenaznačil… Když jsme ze zkoušky dojeli, první naše cesta vedla ke koze a všichni jsme se strašně rozesmáli, co to je- hnědá?!? (p.s. jakoby na barvě záleželo 🙂 )
Dnešní ráno už kolem dveří do dřevárky žádné listy nejsou, koza Amina si pochutnávala…:-)
A ubrousky?
Tvořily jsme s Luckou… Jestli se nám to povedlo- posuďte sami 🙂 …
A Klokočůvek jsem od stolu viděla v novém pohledu 🙂