Strach bývá někdy nebezpečnější rádce než nebezpečí samo: nenechme se jím zahnat do kouta…
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
A jdu se s Vámi podělit o radost: máme nové členy rodiny- přibyly slepičky 🙂 – dovezli nám je včera večer…
Nemáme teda přímo “strach” z jejich života u nás, ale obavy, jak to zvládnem máme. Nicméně, radost převažuje…Dnes děti chtěly, ať je vzbudím o 15min dřív, že chtějí jít za slepičkama. A opravdu, vstávaly rychle a s chutí… Tak jsem jim nachystala krmení a než odešly na autobus, ještě jim naházely… 🙂
Nový přírustekMáme z nich radosta tak jsem dnes celý chlév líčila 🙂 grafity už nejsou 🙂
a celkově se ve chlévě rozjasnilo 🙂
Jinak jsem tvořila aspoň malinko- pro radost a radost byla, protože se věneček líbil a už dělá radost jinde 🙂
Na dveře 🙂
Dnes se s Vámi loučím, protože se ozývají záda 🙂 a těším se příště Kejt
Chvíle skutečného naslouchání může být pro druhého cennější než všechny naše dobře míněné rady…
Dnes se mi hlavou honí naše schopnost druhému naslouchat… Naslouchám? A uvědomuji, jak moc bych si přála, aby mi někdo naslouchal…Asi s tím bojujem každý a my, ženy, obzvlášť…
Tento víkend probíhá modlitební triduum (tři dny modliteb) Modliteb Matek. Tentokrát bylo na Spálově. Takže jsme se pomodlily, přednesly své prosby, byly v tichu a myslím, že mohu za každou z nás říct, že nás to povzbudilo. Vyšly jsme z kostela a plny nadšení jsme si vykládaly dojmy… Ale vzápětí jsme to utly se slovy- zítra- zítra bude prostor k sdílení, dnes ještě musíme domů… Zítra nás totiž čeká den chval za všechno požehnání a potom se sejdeme na spálovské faře na hostině “agapé”… to je hostina pravé lásky, kdy chceme být s druhým, chceme se rozdat v tom, co máme a chceme naslouchat…
teda aspoň tak nějak si to představuji… a těším se. 🙂
A doma? Ráno jsme měli přípravu, pak oběd, setkání ve Spálově a žehlení, pečení a tvoření…no, musím se přiznat, že jsem byla ráda, že poprchává, protože mě to nelákalo pracovat venku…to bych se musela rozkrájet… 🙂
Tohle bylo na začátku...Tohle bylo v krabici od maminky 🙂 ...a takhle to skončilo v obchůdku 🙂a v PÁTEK 🙂 jsm tvořila toto, měli jste cítit tu vůni... 🙂a dítka vzala na procházku Maří
Teď se těším do hajan, máme to mít o hodinu kratší a bylo k popukání vidět syna ve vaně, když mu manžel oznámil, vylez už, je deset…- nechápavý pohled, jakých deset… 🙂 Ale poslechl…
S očistou je třeba začít nejprve u sebe, nikoli u druhých…
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
Doba před velikonocemi se nazývá dobou postní. To jste možná zaregistrovali, že se kdosi postí a že existují jakési sebezápory, Popeleční středa, Velký pátek, kdy se nesmí jíst maso….jakoby nejíst maso bylo to nejdůležitější z celého toho snažení.
No, není to tak. Ta doba postní nás má vést k přeměně- k dobru… A tak si vlastně ukládáme ty nějaké sebezápory, postíme se, snažíme se ztišit, abychom ty naše špatné náklonnosti přeměnili v dobré… A to víte, že je to snažení na celý život… 🙂 a někdo se pro jistotu do toho raději nebude ani pouštět, protože tomu nerozumí…
Dnes jsem dostala zpravodaj Modliteb Matek a psali tam o smyslu postu. Líbila se mi tam mimo jiné větička…půst je radost! postíš se proto, že máš někoho rád. Něčeho se vzdáváš, abys mu to mohl dát! Nebo se zříkáš toho, co ti překáží, abys mohl být s ním blíž. To obojí je v postu obsaženo…
No, a když už jsem se tak složitě rozepsala, tak Vám napíšu, jak to probíhá u nás. 🙂
Každý si něco vybral, co cítil, že by se chtěl zlepšit… tak se třeba u nás začalo pravidelně cvičit…(schválně nepíšu kdo, ať se nesnažíte vidět hned změny), jeden se snaží nemrčet pokaždé, když má poslechnout …, jeden se snaží “nešidit” rodiče- rozuměj lhát bez mrknutí oka…, jeden piluje ranní modlitbu…, jeden se snaží nepouštět si muziku, kterou má rád…,nechodit tak často na net…, apod…
A taky jsem hromadně zarazila sledování televize a hraní her na PC…a to nám začíná dělat velkou radost. Je jasné, že ze začátku byly skoro slzy, vzdor a podobné řeči, musela jsem vyvinout úsilí a dítka zaměstnat nebo se jim věnovat a mým snem bylo, večery si číst. Každý v nějakém koutku anebo předčítat nahlas- všem. V poslední dny jsme začínali vnímat ticho, dítka už nereptají a dnes samy-umyté, najedené si lehly v kuchyni na postel a vzaly do rukou knížku.
Čteme si
Tak tak… 🙂
Jinak pracuji 🙂
Našila jsem si ptáčkyPověsila věnecPekla "koblížky"Byl v nich schovaný i Černý Petr a úplně neplánovaně...
…jsem si ho vytáhla já 🙂 a to jsem si říkala, když jsem sahala po koblížku, tady mi nic nehrozí, ten je nějaký velký 🙂 tam nebude … a byl… 🙂
Ptáček v zeleném
Jé a úplně bych zapomněla! Martínek měl 9 let 🙂
Martínek slaví
A ještě jednu slavnost jsme měli… Martin poprvé přistoupil ke sv. smíření…
a v rámci katecheze si rozžíhá svíčku na znamení světla- radosti z odpuštění
Tak to by dnes- v první jarní den, kdy jsme si před devíti lety dovezli domů nový uzlíček s děťátkem, bylo všechno. Mějte se hezky a těším se příště Kejt
“Honzovy buchty”… vždycky mě fascinovalo a nemohla jsem pochopit, jak je možné je upéct. A když jsem se o nich bavila s Evkou, překvapila mě lehkostí s jakou je zvládá…a tak jsem se vyptala na postup a zůstalo u toho 🙂
Jenže pak jsem narazila u Gábinky na Honzovy buchty znova a tomu se už nedalo odolat…Černý Petr v Honzových buchtách…No, nezní to skvěle?
Ten, kdo má velké sny, dokáže veliké věci-pokud ovšem nezůstane jen u snění… 🙂
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
Jarní prázdniny jsou za námi… Uteklo to jako voda. Když přičtu dobu Martínkovy a Kaččiné nemoci, byli doma skoro měsíc… a tak není divu, že se Martínek v pondělí ráno rozplakal a že chce být ještě doma 🙂
No, musel jít…
A tak, pro vzpomínku, posílám pár momentek z už zdravých, prázdninových dní 🙂
Po "Valentýnovi" jsme se pustily do ručních prací 🙂a bylo nám zima 🙂Jiní obléhali prostor kolem domu Měla jsem kurz decoupage 🙂A zatímco děvčata chystají něco k jídlu......kluci řeší důležitější věci 🙂 p.s. přijeli další prázdnináři 🙂Děvčata tvoří...a přivolávají teplo......přála bych si vidět, jak to vypadá , když si Verunka dala ozdobu doma ke dveřím...a blahopřejeme naší plnoleté dcerce 🙂...vzpomínali na svoje první krůčky 🙂všechno nejlepší 🙂Tak nevím, jak to vlastně je 🙂
a pak se ráno probudím a takový pohled mě přivítá 🙂
