Vítám Vás u nás 🙂
Jak přichází babí léto a s ním i chladná rána, vzpomínám na žár letního slunce. Někdy se mi nechce věřit, jak rychle se podzim přiblížil.
V Padově jsme s vděčností zamířili k svatému Antonínovi, měli jsme mu za co děkovat 🙂
Svatý Antonín je znám jako prostředník mezi nebem a zemí:-) Vnímám ho jako blízkého kamaráda, který díky své lásce k Bohu zapomínal na sebe a sloužil druhým. Být tak blízko místům, kde Antonín žil a pohyboval se, bylo pro nás vzácné 🙂
A druhým kamarádem, který je zázrak, je svatý Leopold Mandič. Vzpomínám si, když jsem poprvé o něm četla, jak na mě zapůsobily slova:
...nejsou nutná mimořádná pokání.
Stačí, že snášíme s trpělivostí běžné starosti našeho ubohého života:
nedorozumění… nevděčnost… ponížení…
trápení způsobené změnami ročních období nebo prostředí ve kterém žijeme…
kříž, který nám hřích vložil na ramena a který Bůh chtěl jako prostředek spásy…
Nenápadná, malinkatá cela, která při bombardování Padovy zůstala zachována, je místem, kde lidé zakoušeli Boží něhu:-).
Více o něm zde:
Každé ráno se klášter otevíral úderem 6 hodiny, pak se řeholníci scházeli k ranním chválám, po kterých byla mše svatá. V klášteře bylo ráno ticho.
Mohli jsme tu pobýt a pobývali každé ráno 🙂 Mi se to ticho rán moc líbilo. Ráda na to vzpomínam 🙂
O. Leopold řekl:
Jediný pokyn Pána Ježíše stačil k utišení bouře na moři…
Za 2000 let náš Pán tu moc neztratil.
On je věčný a to stačí.
Pán je věrný ❤️
Přeji Vám pěkný čas a těším se příště!
Kejt
