Vítám Vás u nás 🙂
Stále si ještě chvílema užíváme překvapení přírody, ale zároveň hodně vyhlížíme sluníčko.
Ale jinak bylo veselo.
a je to
beránci už také vzali za své…a fenykl skončil v polévce.
V Kaťákách z minulého týdne byl i rozhovor s opatem z Nového Dvora. http://www.katyd.cz/clanky/rozhovory/nejsme-dokonali-mnisi.html
Připomněl mi otce Jeronýma. Tak jsem sáhla po Dobrých vlivech a jen tak je otevřela:
Úžinou La Manche se jedné bouřlivé noci plavil normandský baron se svými rytíři. V úzkostech se tísnili kolem stěžně, protože věděli, že v těžkém brnění, kterého se na lodi zmítané vlnami nemohli zbavit, všichni utonou.
V určitém okamžiku jeden z rytířů vykřikl: “Právě odbila první hodina po půlnoci.” Jejich velitel ihned zvolal: “Stateční rytíři, žádné nebezpečí nám už nehrozí. Naši bratři, mniši v Citeaux, právě vstali a zpívají matutinum.”(noční modlitby)
Už od noviciátu mám tento příběh rád. Nejen proto, že vypráví o lodi, vlnách a rytířích, ale také proto, že vystihuje smysl našeho povolání. Kolikrát jsem měl během noční modlitby před očima vlnami zmítanou bárku, kolem jejíhož stěžně se v úzkostech tísní celé lidstvo – a to je pokaždé vysvobozeno ze záhuby skrze modlitbu, kterou jsme jako mniši od církve požádáni.
…
Když jsem ji otevřela na tomto úryvku, byla jsem překvapena. Ale zároveň nesmírně povzbuzená, protože vím, jak jsem pár dní před tím prosila o modlitbu mé známé. Cítila jsem úlevu, že mohu své potřeby, problémy svěřit někomu do rukou a ten někdo za mě v tu chvíli prosí.
DĚKUJI
A tak přeji celému světu hodně těchto človíčků, do jejichž dlaní můžeme svěřit své potřeby a kteří jsou za celé lidstvo- zmítané v úzkostech- připraveni prosit.
Mějte se hezky a těším se příště Kejt
