Moje milé, až se tu dnes či zítra ráno podíváte, najdete tu tentokrát jiný pozdrav. Vypadl mi z knížky, kde jsem ho měla založený od pouti a vždycky se usměju a žasnu nad vynalézavostí toho, kdo ji poslal do oběhu. Já ji dostala od Janky na památku:
Modlitba zaměstnané a plně vytížené ženy
Milý Bože,
dnes se mi zatím daří.
Ještě jsem nenadávala, neskuhrala nad tím, co mne bolí,
neztratila sebeovládání,nebyla jsem mrzutá, nevraživá, ani sobecká,ani bezohledná,
ještě jsem nebyla protivná,
nehádala se s mužem a nekřičela na děti,
nestěžovala si na nic, ani na šéfa,
ani tu čokoládu jsem si nedala,
dokonce ani kreditku jsem nevytáhla.
Ale asi za minutu vylezu z postele
a potom budu opravdu potřebovat tvoji pomoc…
🙂
Pustila jsem se do věnečků z hortenzií. Nejdříve je nechám usušit v kapce vody, velmi záleží na tom, kdy jsou hortenzie utrhnuté, protože když je to brzy, květy se zkroutí a není z toho nic. Tyhle jsem dostala a tak jsem s napětím čekala, co bude:
Seschly tak napůl, takže se z nich dalo vybírat:
i tahle kráska se mi tu mihla
Také nám dozrávají rajčátka a chutnají úžasně:
Milý Pane Bože, potřebuji Tvou pomoc, Tvůj pokoj, Tvou sílu a přeji nám všem požehnaný den, mějte se krásně a těším se příště Kejt
p.s. Když jsem dopsala příspěvek, na návštěvnosti se mi ukázalo kulaté číselko 50 500 kliknutí. Děkuji, děkuji Vám moc.
Když jsem tentokrát držela v rukou květiny na svatební tvoření, myslela jsem na radost,kterou kolem sebe budoucí nevěsta šířila. Měla jsem je oba dva před očima, šťastné, uvolněné a otevřené k vzájemnému naslouchání. Bylo to moc pěkné.
večerní pohled na svatební stůl
auto nevěsty
v ruce držím kytici pro nevěstu a korsáž pro ženicha
a v ranním svítání vyhlížím auto ženicha a dívám se na naší kapli
Včera jsme putovali na pouť k P. Marii ke Skále. Píšu putovali, protože jsme šli k Maria Skále z Oder pěšky.
vycházelo se ránosluníčko nám vstávalo za zádydobíhalo seněkdy jsme se nesly taknebo i takšlapali jsme tak i taka ke Skále došli taknáš poutnický kříž
Při zahájení mše svaté otec František Blaha SDB (salesián) řekl, že pouť může být i nebezpečná. Nebezpečná proto, že se nás může něco dotknout a to může způsobit změnu. Řekl toho i víc, ale tato větička se mi líbila moc. Jaká to musí být síla, která v nás chce způsobit změnu!!!
…změnu…
Dnes toho nenapíšu víc, protože mi připadá, že mi to vůbec nejde…Tolik by se k tomu dalo říct, napsat, ale nejde mi to. Tak toho raději nechám :-). Stejně je tu obrázků hodně.
Přeji Vám všem pěkný den a těším se někdy příště Kejt
p.s. Posílám poslední foto Martínka. Říkal, že, když to uviděl, taktak to stihl vyfotit. A nám se to líbilo moc. Moc. 🙂
Když jsem držela v rukou kytici pro nevěstu, přišla do sálu Kačka a uslyšela jsem: “To je krásné!” i když to bylo z úst dcerky, potěšilo mě to, protože to zaznělo nečekaně a radostně a tak jsem si říkala, asi je to dobré.
kytice pro nevěstu
A milá Kačka pokračovala: “Mami, jestli ještě budeš žít, já bych chtěla kytici bílou a růžovou a ty růže.” 🙂 Teď jsem zase zareagovala radostně já, to víš, že ti ji udělám, když budu ještě žít 🙂 A musela jsem se usmívat, tak vida, Kačka nějak vnímá, že už nemusím v tu dobu žít. Musela jsem se usmívat a nesla jsem tu její poznámku po celý den v hlavě. A protože ten den přinesl ještě hodně událostí, večer jsem uléhala a říkala jsem si, co bych dělala, kdybych věděla, že umírám? Nebála jsem se té myšlenky , protože i v knize Kazatel je napsáno …Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování,neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí a živý si to může vzít k srdci. (Kaz 7.2) :-)…
A vybavila se mi kniha Bronni WareČeho před smrtí nejvíce litujeme . Tato žena několik let doprovázela svou péčí umírající lidi a protože s nimi byla opravdu až do konce, kdy už kolikrát ani není co zakrývat, vnímala, že k ní byli lidé kolikrát víc upřímnější než k rodině. A z části těchto setkání je tato kniha. Když jsem po ní sáhla poprvé, otevřela jsem ji jen tak na kapitole Škoda, že jsem neměl dost kuráže, abych dal najevo své city.
Byla o muži, který prožíval muka, protože nedokázal kvůli tomu, že pracoval tvrdě a v cizině, si své rodiny užít a tak se vlastně málo znali. Bronni ho vyzývala, aby o té své touze, bolesti rodině řekl, ale ten muž byl už příliš slabý a vlastně ani nevěděl, jak by měl o tom se svou ženou, dětmi mluvit a tak říkal, že už to nechá tak, že on ví, že umírá a že pro zbytek rodiny, která si jeho smrt nechtěla přiznat, je lepší, když to zůstane tak jak je. Pro Bronni jeho vnitřní utrpení znamenalo odhodlání, že se bude snažit, aby vždy byla statečná,aby dokázala říct, co cítí. Ptala se sama sebe, proč se tolik bojíme být upřímní a otevření. Může to být i kvůli bolesti, kterou tato upřímnost může někdy s sebou přinést, ale zdi, které si takto tvoříme, přinášejí bolest samy o sobě, protože brání druhým, aby poznali, jací opravdu jsme. Pohled na slzy, které tekly po tváři toho milého starého muže, jenž toužil, aby ho děti poznaly a pochopily, mě navždycky změnil…
Dnes tvořím svatební příspěvek 🙂 . Co na tom, že mě Kačka nečekaně přivedla na myšlenky okamžiku smrti. V knížce, co nyní leží na mém nočním stolkuŽivot je sacra zajímavej otec Satori k manželství píše přesně to, co mi na tento příspěvek navazuje :
Manželství se upevňuje a roste společnými projekty, tím, že ti dva lidé spolu stavějí dům, vychovávají děti a starají se o věci denního života a podobně, ale krom toho je třeba, aby v manželství byly okamžiky, kdy investují do své části vztahu. Nic naléhavého neřeší, jen si naslouchají a jsou spolu.
Jen tak.
Umožní si vzájemně zážitek: jsem zde pro tebe.Takto umět investovat sám do sebe. Zeptat se třeba: jak se máš…
Takové chvíle se mi postupně představují jako rozhodující.Zjevují postupně důležitost a sílu, a když si je člověk začne dopřávat, začne o ně hodně stát.
Zázračně totiž množí, dávají růst chuti žít.
🙂
Družička … třeba volá:…ahooooj, jak se máš? …
detail na autě
detail svatebního stolu
detail svatební svíce
cestou k Němu
Trochu mě při tomto psaní zlobí písmo, ale snad Vás to od čtení neodradí. Děkuji za vaše milé komentáře, za vaše stopy zde. A přeji nám všem odvahu naslouchat si a být spolu. Těším se příště Kejt
