Pohnojený život?

Vítám Vás u nás 🙂

Je to nějaký ten den, kdy se mi nad ránem v paměti vynořil článek z  knížky Hany Pinknerové “Schválně jsem zaspala”  – Pohnojený život?

Knížka mi jednou přišla poštou-byla odměnou:

a s chutí jsem se do ní začetla. A už tenkrát mě zasáhlo zamyšlení nad kupou hnoje. Kolik času už uplynulo od toho přečtení a přesto mi článek – vyznání zůstalo v hlavě. A opravdu zůstalo. Máloco si z jejích knížek pamatuji tak přesně. Pohnojený život? A tak prosím, přijměte pozvání, posaďte se, pěkně se uvelebte a začtěte se s chutí do následujících řádků:

Pohnojený život?

” To by bylo něco pro Hanku, ta by z toho určitě udělala nějaký pěkný fejeton,”radovaly se holky v debatě na Facebooku, když objevily zajímavé téma. Jedna z nich totiž sdělovala ostatním, že na jejím balkonu báječně vykvetly muškáty, čímž se jí odvděčily za vydatné pohnojení. Pochvalovala si, že je to opravdu velký rozdíl. Druhá zareagovala zamyšlením, že je zajímavé sledovat, jak bohatě rostou pohnojené květiny a jak hojně plodí hnojená zelenina, ale jak neradostný je naproti tomu pohnojený život.

Přečetla jsem si jejich nepřímý vzkaz se smíšenými pocity. Psát o pohnojeném životě? Nerada píšu o nepříjemných věcech a toto by asi moc příjemné nebylo. Vždyť, co by mohlo být hezkého na životě pohnojeném- tedy na smutném, pokaženém, snad i promarněném či zbaveném naděje? Tak přece obvykle toto slovo chápeme a vykládáme. Ne, ne, to holky zklamu, o pohnojeném životě se mi psát nechce.

Pak jsme jeli s rodinou na víkend k babičkám. Cesta autem trvala asi hodinu. Projížděli jsme otevřenou krajinou a mezi poli jsme cítili silnou vůni hnoje. To mne v mé nesympatii k tématu ještě utvrzovalo. Jenomže jak jsem se snažila zároveň rychle vytáhnout okénko a zavřít větrání, napadlo mě, že teď to sice na polích hrozně smrdí, ale při příští sklizni bude díky hnojení hojnější úroda. Ten zápach je jen nepříjemným průvodním jevem něčeho dobrého, důležitého. Ach!

Jako bych dostala malý výchovný pohlavek. Tak povrchní uvažování! Opravdu z hloubi srdce jsem se zastyděla. Copak to se životem není stejné? Jak plytké bylo mé hodnocení tématu. V duchu jsem se holkám omlouvala, že jsem tak opovržlivě zamítala jejich návrh. Vždyť  přece život pohnojený bolestí,trápením, utrpením či ztrátou nese také hojnější ovoce. Všechny ty nepříjemné stavy, pocity a zkušenosti, ať jsme si je způsobili sami nebo byly zaviněny okolnostmi, brousí náš charakter a přinášejí opravdové ovoce! Bolest je tím nejlepším stimulátorem růstu každé osobnosti.

Například já. To, co se zpočátku zdálo být chybou, kdy ostatní říkali, ,,no tys to pohnojila!” se ukázalo vlastně velkým ziskem, z něhož čerpám, a stále je mi požehnáním. Rezignovala jsem na profesní kariéru a zůstala doma s dětmi. Déle než jen celou mateřskou dovolenou. Obě dcery jsem prvních pět let školní docházky učila sama doma. Někdy, zvláště zpočátku, mne docela mrzelo, že mi to někteří příbuzní a známí mají za zlé, a často jsem uvažovala, zda jejich hlasy nemají náhodou pravdu. Říkávali mi: ,,Opravdu bylo rozumné to všechno vzdát? Uvaž, vždyť jsi dnes po tolika letech praxe a se svými schopnostmi mohla už být…no  to zrovna ne…, ale třeba zástupkyně ředitele! Nebo vedoucí redaktorka! Ale za pár let, až skončíš s domácí školou a budeš zase hledat zaměstnání, nebudeš už vůbec nic. ztratíš kontakty. Kdo se o tebe bude v padesáti letech zajímat?To jsi vážně pohnojila…” Jenže z dnešního úhlu pohledu se tak vůbec necítím.

Léta doma s dětmi se přetavila do příběhů, které povzbuzují další ženy. Všechny ty zážitky, pochybnosti, strachy a bolesti i legrace mne obohatily tak, jak by to žádný zaměstnavatel svým platem nedokázal. Léta chudá na finanční prostředky mne vytrénovala v tvořivosti a vynalézavosti.Naučila jsem  radovat  se z věcí, které se za peníze pořídit nedají. Svým příkladem jsem mohla zlákat k následování i jiné maminky a inspirovat další rodiny. To, co mí známí označovali jako průšvih, se ukázalo být tím nejsmysluplnějším obdobím mého života. Jeden každý den po všechny ty roky jsem prožívala plnou jistotu, že jsem přesně na tom místě, kde mám být. Můj zdánlivě pohnojený život vydal bohaté plody.

Takže milé holky, tu úvahu o pohnojeném životě jsem přece jen napsala…

🙂

No, a proč se mi ten článek vynořil v paměti teď,když žádný hnůj široko daleko není cítit? Co já vím 🙂 Možná proto, že všechno, co nás potkává, ať příjemné nebo těžké má jednou vydat plody. Děkuji za váš čas dnes tady u toho čtení a přeji nám všem kvalitní hnůj 🙂 ať  jednou vydáme dobré plody…

Těším se příště Kejt