Říkáte si, jaký rozbalený dárek? Dostala jsem k vánocům výlet do adventní Vídně a tak jsme jednou brzy ráno vyjely…
Tak vyjíždíme...snad jsme svým mluvením nerušily muže vedle nás...někdo se učí a někdo stříhá hvězdičky...a jsme tu, blížíme se na nádraží...bouřlivé přivítání s naší Áňou, provedete nás kudy chceme...první zastavení u dómu......na Karlově náměstíprocvičování angličtiny a už se zahřívámeuž je nám teplo...vzpomínáme na ty doma...smíchu bylo plnodobroty na trhuvěnce jeden hezčí než druhývětev nad stolem nás inspirovala...rozhlížíme se všudea Vendulčiné pečené kaštanydalší zbytnostilampióny byly úžasnéa tyto rukavice jakbysmetty se nám líbily mocmedvídci v mé modrobílé kombinacinaložené dobrotya těch sýrůbylinková i ovocná mýdla...měli i melounové...nádheraa zpátky domůněkdo se baví, někdo nahlíží, jak nám to vlastně jede a někdo dodělává poslední hvězdičky...
Advent je připomínkou velké naděje: ať se děje cokoli, život má smysl, protože On přišel – a přichází neustále…
Přejeme Vám všem pokojné dny, i když jsou plné příprav, ale kéž i ty přípravy jsou konány s láskou a pokojem, pokoj musí být těžištěm, nástrojem, o něj se máme opřít a usilovat…kéž jsme nástrojem Pokoje…
I u nás a kolem nás 🙂 se připomínala štědrost sv. Mikuláše. Tak nejdříve se sv. Mikuláš zastavil u nás :
naše dítka tentokrát jen přihlížela chystání a tak, kvůli nemoci, byla čertovská družila oslabenatady už dítka naslouchají slovu sv. Mikuláše a odněkud 🙂 se objevil i nový fotograf 🙂Kačku čertíci pomalovaliale anděl po obchůzce dopadl ještě hůř- všimněte si odstínu jeho barvy tváře 🙂sv. Mikuláš dorazil i na Dobešov, protože zde mají kostel zasvěcený přímo sv. Mikuláši, tak se slavily zároveň i hodyděvčata naslouchala jeho slovui kluci ztichlia pak už od nejmenších začalo obdarovávánídostalo se i na staršía bylo krásné dívat se do rozzářených tvářípředtím se doma u kamen urychleně dosušovalo oknotvořila hvězdná oblohaaby pak, po upevnění do rámuse mohla začít plnit hvězdičkami, které nám symbolizují naději v příběhu ze života jednoho chlapce, kterému děti naslouchají při rorátech
Někdy mě překvapí Kačka...tady jsem musela zakročit přísně a výuku kočky hře na klavír zrušit...
a dnes: mami poslouchej...a když jsem pak k ní přišla...měla fakt napsané noty a hrála...prý dívej, co jsem složila... 🙂 a hrála a hrála...
Krásné, naplněné dny až po okraj to jsou. Nyní už mířím do hajan, ale nedalo mi to a zalistovala jsem Malým poselstvím o.Kodeta. A poslouchejte:
Každý musí platit za chyby, které udělá, ale kdo je udělal z lásky,dostane slevu…
🙂
Tak se mějte hezky, do nového týdne odvahu a sílu přeje a těším se příště Kejt
Čas letí a letí, bylo tvoření, přibývá chystání, pečení, nemocí, domácích úkolů, no, ne, že by všechno najednou bylo u nás, ale skoro je. Dítka nemocná a pečení? To vidím u Vás na Vašich stránkách a voní to až k nám 🙂
jedno tvoření bylo v Loučkách na mlýněcestu k místu tvoření lemovaly lampičky...za těmito okny už čekalo plno otevřených rukoua tvořilo se různěvznikaly krásya tu jsme my pak bylo tvoření s maminek s dětmisourozenci- kluci dohlížejíale díla rostla pod rukamapečlivé vybírání materiálutolik fotek je na digitálu a přesto jen tady na té jedné jsme skoro všechny maminky, jen Alenka ještě tvoříbylo i tvoření v Mankovicícha mezi námi byla i živá zvířátkaa ještě jedno KUK z Mankovica doma se blížily poslední okamžiky... ještě dva... tři věncea advent může přijít
Včera jsem slyšela slovíčko jednoho kněze. Advent je dobou usebrání…čekání… ticha…čekání na Slovo… jako Panna Maria čekat tiše, trpělivě a pak Slovo přijde a vydá plody…
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh…
Kéž to Slovo přináší pokoj a užitek i skrze nás…
kéž vydá plody…
Mějte se hezky a ztišení, tiché prožívání adventu- vím, že to chce sílu a odvahu, ale nám všem přeji a těším se příště Kejt
A že se blíží advent, přibývá tvoření, venku tmy a zítra už prý i ochlazení. Držela jsem v ruce věnec a přemýšlela, jak ho dotvořit:
na jednu stranu se mi líbí, že je bílý a na druhou...no, zatím jsem ho tak nechala ...v bílém se nese i tato girlandaa tato je určena na stůla nakonec ještě jedna do hněda
A i u tvoření nahlížím do knížek o. Jeronýma a zastavila jsem se tady u toho:
…Je velký rozdíl mezi rodinou duší a “skupinami názorových výměn”, jež jsou dnes tak v módě, bez ohledu na bratrského ducha, který v nich panuje.
Rodina duší se utváří vaší volbou :-),
vaší osobní volbou tak, jak postupně lépe vnímáte své základní aspirace a to,
k čemu vás¨přitahuje milost.
Ti, které uznáte v této rodině za své starší sourozence, již dosáhli vrcholu vašeho ideálu:Víte přece, že vás převyšují, ale víte zároveň, že vás každý kontakt s nimi pozvedne výš.
Víte, co vám poskytnou. Oni už nic nehledají ani nezkoušejí. Vy ale nemáte rád ty, kteří si myslí, že dospěli k cíli? Oni si to vůbec nemyslí!
Jen se domnívám, že to vzali za správný konec a že dokázali vytrvale kráčet vpřed, zatímco většina těch, co tak rádi mluví, se na cestu nevydá nikdy!
Povězte mi přece: málo záleží na tom, zda jste či nikoli členem nějaké skupiny,kde dochází k dialogu! Naproti tomu je navýsost důležité,abyste patřil do nějaké rodiny duší a abyste dokázal zužitkovat neporovnatelnou oporu a otevřenost, kterou vám nabízí.
🙂
Tak tohle mě naposledy velmi zaujalo a povzbudilo.
...
Mějte pěkný den a starší sourozence 🙂 nám všem přeje a těším se příště Kejt
Nečekaně jsem narazila na vzpomínku z tohoto filmu:
Znáte ten příběh? Obchodník s otroky (Robert de Niro) zabije svého bratra, protože miluje stejnou ženu jako on. Ve vězení ho navštíví kněz Gabriel (Jeremy Irons) nedokážu teď přesně popsat, jak to bylo, protože jsem ten film viděla už velmi dávno, ale vím, že po té návštěvě ve vězení se Rodrigo vydává na misijní cestu spolu s knězem… mě oslovilo Rodrigovo pokání a následný okamžik, kdy ve svém srdci ucítil, že mu bylo odpuštěno… (…není bídy, která by se mohla rovnat mému milosrdenství, ani bída mé milosrdenství nemůže vyčerpat…říká Pán)
A tento okamžik je pro mě nejúžasnější. Vědomí, že Vám bylo odpuštěno… Komu bylo hodně odpuštěno, hodně miluje.
A hudba je výmluvná.
A jinak pracuji:
......
Mezi chvojím jsem objevila překrásnou jedlovou větev. Dala jsem si ji v pracovním sále na oči a těším se z její krásy. Hlavou mi víří myšlenky a nápady, co s ní.
p.s. Ještě nevím 🙂 , ale to potěšení, které z ní mám, děkuji za něj 🙂
Tak mějte pěkný den. U nás poprchává, je zataženo, ale přeji nám všem pokoj v srdci. Těším se příště Kejt