Vzala jsem seno do rukou- pro radost i pro potřebu dárku:
krásná, voňavá "kupa"stočená do kuliček...kuřátka se klubou...a jsou tu...s načechraným peřím...i z boku...a s přáním k narozeninám...
nebo spíše povzbuzením?
…ochrání tě svými perutěmi,
uchýlíš se pod jeho křídla,
štít a pavéza je věrnost jeho…
(z žalmu 91)
a jak jsem vybírala papír, do kterého to zabalím, držela jsem v ruce i tento, ale pak jsem ho odložila...a říkala jsem si, co se asi naší kočce honí hlavou... 🙂
A z jedné knížky, když jsem cosi hledala, mi vypadlo toto:
Stařec byl tázán jakýmsi bratrem:
Proč stále soudím své bratry?
Stařec mu odpověděl:
Poněvadž jsi dosud nepoznal sám sebe.
Neboť, kdo poznal sám sebe,
nevidí už chyby svých bratří.
(J.Moschos)
Ach- moudrost…
Přeji Vám krásný víkend, prý se má zítra oteplit, to by bylo úžasné… jsem zvědavá, tak se mějte hezky a těším se příště Kejt
Minulé teplé dny mě nalákaly na tvoření a úklid kolem dokola. Jenže ten je pořád dokola, takže to není nic nového. Ale nové byly u nás letošní lodičky. Když ráno doprovázím dítka k busu, pozorujeme potůčky, které v létě vůbec nejsou vidět. (jsou vyschlé) A tak to dítka láká, s životem jim vlastním, pouštět po potůčku kde co a ještě stihnout sledovat trasu. Je milé je pozorovat, jak lítají s taškama na zádech, celá banda, z jednoho konce potoka na druhý, jestli se lodičky cestou potrubím nepotopily, do té doby než dojede bus… A tak jsme šli o víkendu do lesa:
v lesenadšeně si k tomu brali gumáky...a pak jsem se musela s Kačkou vrátit, neb voda dosahovala výš než její gumáka když jsme se teda po nějaké době vrátily, tak kluci hlásili nález mrtvé lišky...a museli vyzkoušet lození po skále...podotýkám, že lozili v těch gumákách...někdy bych se raději ani nedívala...ale stejně si to užili a byli šťastní..na cestě k domovupozůstatek z Kačky......akorát si momentálně nikdo nevybavuje, jestli jsme ty rukavice vzali domů...další postní snažení za náma...
Dnes ráno jsem si přečetla evangelium pro dnešní den( Mt 23, 1-12) a pak “náhodou” narazila na toto zamyšlení…tak se to krásně propojilo…
Na stolci Mojžíšově se usadili zákoníci a farizeové. Zastávají důležitý úřad. Mají být těmi, kdo střeží tradici a předávají dále Mojžíšovo učení. Učitelé a vykladači zákona, jeho nejlepší znalci. Lidé s velikým vlivem na náboženské myšlení židovské obce, velmi přísní v dodržování Mojžíšova zákona. Lidé s nejlepšími předpoklady. Kdo jiný by lépe mohl vést Boží lid, vyučovat ho v Zákoně Hospodinově? A tak bychom čekali, že Ježíš řekne svým učedníkům i ostatním, aby tyto zákoníky brali jako svůj vzor a jednali podle nich. Jenže…
“Nejednejte podle jejich skutků, neboť oni mluví a nečiní.Těžká břemena nakládají lidem na ramena.“ Je jasné, že se jedná o břemeno Zákona. To břemeno je vyjádřeno slovy „musíš“, „nesmíš“. Ale nějak se z toho všeho vytratila láska. Jakže to shrnul Ježíš Zákon Boží? Do dvojího přikázání lásky. Milovat Boha a milovat bližního. Nedokonalost v lásce k Bohu však nevytváří bič na člověka. Je to cesta. To je důležité. I cesta může být cílem. A na té cestě služba a láska, ale i pády a zranění. Ale je to cesta pravdivá. Slovy i skutky. Jako v tomto krátkém příběhu:
Věřící znepokojovalo, že každý týden v předvečer sabatu jejich rabbi zmizel. Měli ho v podezření, že se tajně setkává se Všemohoucím a tak vybrali zástupce, jakéhosi zvěda, aby rabína sledoval. Ten viděl toto: rabín, převlečený za venkovana, se staral o ochrnutou nežidovskou ženu, uklidil jí její chatrč, uvařil jí šábesové jídlo. Když se zvěd vrátil, členové obce se ho hned ptali:“Kam se rabbi poděl? Vystoupil na nebesa?“ „Ne“, odpověděl zvěd, „dostal se ještě výš“.
Určitě nás napadne, že takový rabín může klidně lidem vykládat zákon, může je vyučovat, může na ně klást nároky. Ale právě takový rabín to s největší pravděpodobností nedělá. Ví totiž velmi mnoho o lásce, o pokoře, o shovívavosti a také o náročnosti a pravdivosti života. 🙂 🙂 🙂
Nevím, čím to je, ale někdy mě vaše návštěva- i stopa na stránkách velmi potěší, dodá energii a příjde jako na zavolanou… Teda, každá vaše stopa a návštěva mě potěší, ale v některé dny spojené se všedním prožívám dne, je to dotek od Pána…ON ví, proč….Zrovna jako dneska…když jsem se tu dnes ráno objevila a našla tu stopu od Sonji…a pak se podívala k ní…
Tak máme u nás po jarních prázdninách…a že byly opravdu jarní! Sluníčko se snažilo, ledy tály- ne moc, jak jsme zjistili dnes na procházce, ale jarní nálada došla i k nám… Najednou jsem se podívala kolem sebe a všechny šišky a zimní dekorace letěly dolů 🙂 .
z lustru nad stolem se na nás usmívají ptáčcichystala jsem pro dítka ťápoty...na cestu k velikonocům...už i visí...
a upravila si je podle našich potřeb pro naše dítka…Napsala jsem jim na lísteček, co může znamenat vystřihnutá stopa- dobrý skutek- např. uklízet bez mrčení, chystat bez řečí školu, pomáhat v domácnosti, vysávat, zalét kytky, den vypnutý PC , TV, čtení, atd…a účast na mši svaté znamená vybarvený kostelík…a strašně se mi líbilo jejich nadšení a snaha…
dnešní "stav"
Také jsme během prázdnin prožili krásná setkání
pekli jsme uzlíky...Marťa poznal nové kamarády...a kostel ve Fulneku v noci a v kopuli 🙂při oslavě "Bc..."jsme se nařehtali a navzpomínali...
A dítka jsme třikrát v týdnu doprovodili na akci, na kterou mě upozornila Tererezka – díky moc 🙂
přivítání...začalo to úplně jednoduše...na stole byla nějaká inspirace...a pak už to jelo...dítka se snažila.......fotil Marťa...protože mě uprosil,ať mu půjčím foťák...stavěli i toto...nebo toto...nebo i totolíbilo se jim toto...nebo i toto...i toto se líbilo...tady jsme si pro ně už přišli a Marťa stojí u své věže...Luky u rozestavěného věžáku...Kačka se pochlubila svým domečkem...
Když Marťa prosil, ať mu půjčím na akci foťák, nedivila jsem se mu…tolik lega ještě v životě neviděl. Jen jsem jemně podotkla, že stačí tak 20 fotek…bylo jich 130 ! 🙂
Tak snad si toho focení užil…
A dnes už jen pár momentek, neb celá akce trvala bez přítomnosti rodičů, takže dnes se brány evangelického sálu otevřely a my se mohli podívat…
všechno bylo úžasně zaplněné...zastavěné- vpravo věžák Lukyhodruhý domeček od Kačky...nevěděli jsme kam se dřív podívat...všechno bylo totálně zaplněno...a byloto krásné...odpoledne jsme teda zjistili, že ledy sice "pukají"...někde je ještě i zamrzlý vodopád z lesa...na "Vrásovém souboru" u Klokočůvka jsme objevili kříž...který je viditelný jen z určitého úhlu...a žasli jsme nad silou, která dokáže tyto kry vyhodit na břeh...
Někdy jsme se večer museli trochu ztišit a zaposlouchali jsme se do knížky Čao Niku od M. Holkové…zrovna jsme došli ke kapitole, ze které je následující úryvek :
….Láska k bližnímu, Tonio, to není citový vztah jako třeba láska k matce, sourozencům nebo přátelům. Je to vztah dobré vůle. 🙂 Cit se nedá přikázat. A přece láska k bližnímu je přikázáním , a to jedno z největších. Dobrou vůli, tu si můžeš naplánovat. Láska k bližnímu se projevuje hlavně v dobrých skutcích a v dobrém vztahu k jiným lidem…¨
Přišel mi jako na zavolanou 🙂
Mějte se hezký týden a jestli máte zrovna jarní prázdniny prožijte je krásně a spolu. Těším se příště Kejt
