Vítám Vás u nás 🙂
Minulé teplé dny mě nalákaly na tvoření a úklid kolem dokola. Jenže ten je pořád dokola, takže to není nic nového. Ale nové byly u nás letošní lodičky. Když ráno doprovázím dítka k busu, pozorujeme potůčky, které v létě vůbec nejsou vidět. (jsou vyschlé) A tak to dítka láká, s životem jim vlastním, pouštět po potůčku kde co a ještě stihnout sledovat trasu. Je milé je pozorovat, jak lítají s taškama na zádech, celá banda, z jednoho konce potoka na druhý, jestli se lodičky cestou potrubím nepotopily, do té doby než dojede bus… A tak jsme šli o víkendu do lesa:
Dnes ráno jsem si přečetla evangelium pro dnešní den( Mt 23, 1-12) a pak “náhodou” narazila na toto zamyšlení…tak se to krásně propojilo…
Na stolci Mojžíšově se usadili zákoníci a farizeové. Zastávají důležitý úřad. Mají být těmi, kdo střeží tradici a předávají dále Mojžíšovo učení. Učitelé a vykladači zákona, jeho nejlepší znalci. Lidé s velikým vlivem na náboženské myšlení židovské obce, velmi přísní v dodržování Mojžíšova zákona. Lidé s nejlepšími předpoklady. Kdo jiný by lépe mohl vést Boží lid, vyučovat ho v Zákoně Hospodinově? A tak bychom čekali, že Ježíš řekne svým učedníkům i ostatním, aby tyto zákoníky brali jako svůj vzor a jednali podle nich. Jenže…
“Nejednejte podle jejich skutků, neboť oni mluví a nečiní. Těžká břemena nakládají lidem na ramena.“ Je jasné, že se jedná o břemeno Zákona. To břemeno je vyjádřeno slovy „musíš“, „nesmíš“. Ale nějak se z toho všeho vytratila láska. Jakže to shrnul Ježíš Zákon Boží? Do dvojího přikázání lásky. Milovat Boha a milovat bližního. Nedokonalost v lásce k Bohu však nevytváří bič na člověka. Je to cesta. To je důležité. I cesta může být cílem. A na té cestě služba a láska, ale i pády a zranění. Ale je to cesta pravdivá. Slovy i skutky. Jako v tomto krátkém příběhu:
Věřící znepokojovalo, že každý týden v předvečer sabatu jejich rabbi zmizel. Měli ho v podezření, že se tajně setkává se Všemohoucím a tak vybrali zástupce, jakéhosi zvěda, aby rabína sledoval. Ten viděl toto: rabín, převlečený za venkovana, se staral o ochrnutou nežidovskou ženu, uklidil jí její chatrč, uvařil jí šábesové jídlo. Když se zvěd vrátil, členové obce se ho hned ptali:“Kam se rabbi poděl? Vystoupil na nebesa?“ „Ne“, odpověděl zvěd, „dostal se ještě výš“.
Určitě nás napadne, že takový rabín může klidně lidem vykládat zákon, může je vyučovat, může na ně klást nároky. Ale právě takový rabín to s největší pravděpodobností nedělá. Ví totiž velmi mnoho o lásce, o pokoře, o shovívavosti a také o náročnosti a pravdivosti života. 🙂 🙂 🙂
více naleznete zde: http://farnostfulnek.cz/uvod/
Mějte pěkný den a těším se příště Kejt
Krásné! Jak fotky, tak čtení, díky za to:-)
Moc hezka vlastovicka,deti si pekne uzili,pousteni lodicek je dobra zabava a lezeni take vsak kdyz jsme byly deti take jsme lezli kam by jsme treba nemely ale o to to byl lepsi.Moc hezke cteni.