Svátek matek podruhé

Někteří lidé vstoupí do našeho života

a zase odejdou…

Někteří zůstanou jen chvíli

a navždy změní náš život…

Vítám Vás u nás 🙂

Jak jsem psala v minulém příspěvku, i tuto neděli jsme věnovali maminkám…Děti měly nacvičené divadlo a nachystané přáníčka pro maminky z farností a možná trošku z momentek okusíte i naší atmosféry…

tak tady začalo to pravé tvoření...
stříhání několika desítek koleček...
a ještě jsme stihly procvičovat angličtinu...
lepily a lepily...
a lepily...
kluci se bavili nacvičováním písní... 🙂
až jsme večer ukončili v kapli...
ovšem vybíjená byla nejlepší...
ale zachytit je hezky, na to můj foťák nemá...
a tady už to propuká... začínáme se chystat na představení...
dáváme dohromady víly...
a už to jede...
tady si "Vítek" zaslouží vězení...
dialog mezi vílama...
čekáme než přijdeme na řadu...
nebo fotíme...
podle nového zákona si nezletilý delikvent zaslouží smrt...
ale možná...asi...určitě... láska ukrytá v kameni zlo přemůže...
...láska se mezi lidmi dokazuje skutky...
při závěrečném potlesku a písničce pro maminky...
a z druhé strany...

Tak to bylo v Odrách… pak jely děti na Veselí a tam už bylo hej, tréma spadla a dítka “jela” a také děkujeme rodince na Veselí za poskytnutý “azyl” 🙂 Díky…

napřed se zaprášilo po toustech...
dialog s boháčem...
dialog s děvčátkem...
a také konec...

Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou… Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život…

Maminky nám život skrze sebe daly…vychovaly nás a pak se umenšily a nechaly nás odejít…Včera jsem o jedné mamince četla…Sice jakoby úplně mimo toto zamyšlení, přesto mi to zase přišlo jakoby “náhodou” jako na zavolanou …

Neexistuje žádná zaručená “metoda”, která by nás sama o sobě dovedla k Bohu. Kdo by si pomyslel, že takovou metodu nalezl, připravil by modlitbu o to nejcennější. Vždyť modlitba je rovněž osobním dílem každého z nás a nikdy předem nevíme, po jakých cestách nás povede.V tom spočívá její velikost a obtížnost. Otec Jeroným vytyčil jistý rámec, který nás může uchránit před mlhavou neurčitostí, podržet na uzdě přehnanou představivost, zároveň však nechává prostor milosti a osobní iniciativě. Měl vysoké nároky na způsob, jakým se člověk modlí, protože si byl vědom, jak nutná je pro křesťana modlitba- byť by měla být omezena na prostou invokaci, která je dostupná každému. Chtěl bych to doložit vyprávěním, jehož obsah se mě hluboce dotýká. Jde v něm totiž o mou matku.

Matka zemřela v r., 1983. Po třech měsících nemoci podlehla rakovině. Když se nemoc projevila, věděla, že se už neuzdraví. Dal jsem jí přečíst život sv. Terezie z Lisieux od G.Gauchera. Tato kniha ji velice rozrušila. Litoval jsem, že jsem ji matce dal. Byla vychována způsobem odpovídajícím tehdejší době. Měla silnou víru a základem jejího života bylo přesvědčení, že člověk musí jednat čestně, umět se obětovat a usilovně pracovat. Jenže nad krásnou knihou o. Gauchera si náhle uvědomila, že všechny její- samozřejmě správné a nutné- zásady samy o sobě nestačí, že pokoj a jistotu nalezne jedině v milosrdné Boží lásce… Musela mít pocit, že se zmýlila, že celý její křesťanský život spočíval na nesprávném pojetí evangelia. Když jsem viděl, jak je rozrušena, vyčítal jsem si, že jsem jí knihu půjčil. Vždyť jsem umocnil její nejistotu! Mluvil jsem o tom s o. Jeronýmem, který mě uklidnil. Sám jí 18.května ( 🙂 ) 1983 napsal tento dopis:

Milá paní, píši Vám tento dopis, abych Vám řekl, jak hluboce s Vámi soucítím. Od chvíle, kdy jste podstoupila

těžkou operaci, jsem se za Vás každý den modlil, dokonce několikrát denně.Bude dobře, když se i vy sama budete věnovat modlitbě. Její blahodárný účinek poznáte okamžitě. Ve chvílích, kdy jste sama, obracejte se srdcem k Bohu a opakujte krátkou modlitbu, ve které mu vyjádříte svou víru a důvěru. Pokaždé pocítíte radost z toho, že jste křesťanka. Důvěřujte Bohu.

Z celé duše Vám přeji pokoj a odvahu, a co nejsrdečněji Vás zdravím.

Br.M.-Jeroným

Když jsem matku opět navštívil, nemoc už byla v pokročilém stadiu. Mluvila málo, ale v jejím nitru vládl klid. Řekla mi, že sice přesně neví, kam jde, ale  ví, že jde k Ježíši a Marii. Na protější stranu si nechala nalepit obrázek P.Marie Ustavičné pomoci. Omylem, jak se nemocným často stává, mi přisoudila dopis psaný o. Jeronýmem. Řekla mi: ” Tvůj dopis mi pomohl vidět věci lépe. Předtím jsem se už nemohla modlit, každé Zdrávas Maria ode mě vyžadovalo tolik úsilí, že jsem toho po prvních slovech nechávala. Teď pohlédnu na obrázek před sebou, vyslovím jméno Ježíše nebo Marie a hned patřím Bohu…

(…)

Ať už člověk objeví jednoduchost modlitby na konci života nebo se takové modlitbě věnuje více než padesát let, výsledek může být prakticky stejný. Jediné, na čem záleží, je totiž vztah k Bohu zakotvený hluboko v srdci…

🙂

(z knihy Možnosti a melodie)

A z mého srdce vyběhlo: “Bože, změň mě…”

Tento den jsme se zrovna zamýšleli nad darem Ducha svatého- "UMĚNÍ"-Dar umění, dar tvůrčí síly je naše schopnost přetvářet a dotvářet svět k dobrému...

Kéž by se tak dělo 🙂

Pěkný den všem a těším se příště Kejt

3 odpovědi na “Svátek matek podruhé”

  1. Krásné články, moc milé a dojemné, k zapřemýšlení. Díky za tohle krásné dostaveníčko.
    Vivi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *