Hledat a poznávat krásu ve všem je už samo cestou k vděčnosti…

 Vítám Vás na našich stránkách.

V minulém týdnu jsme se vydali na cestu do Krkonoš. Vyhráli jsme pobyt v penziónu Permoník (www.permonik.eu )  a tak jsme se celá rodina vypravili na cestu.

Ještě musím podotknout, že malým dětem se neodjíždělo lehce. Ten den nám totiž naše kočka donesla ukázat týden stará koťátka 🙂

Cestou jsme se zastavili u přátel- Radu a Vojti- díky za oázu 🙂  a také jsme se zastavili na Hospitál Kuks.

Po ubytování v penziónu jsme vyšli na procházku ke kostelu sv.Petra a Pavla, kde jsme se podívali i na hřbitov, který vypovídal o minulosti toho místa a četli bolestnou historii Malé Úpy. V r. 1945 tam bydlelo 1000 obyvatel a po vystěhování mohlo zůstat deset rodin , s dětmi, celkem 50 lidí.

Večer nás čekalo seznámení s vílou Lucimírou, která nás a hlavně děti doprovázela činnostmi každý den. Takže jsme malovali, tvořili z hlíny, chodili stezkou, kde nám skřítkové nachystali úkoly, krmili ovečky, čekala nás olympiáda, kde jsme stříleli z luku, jezdili na velkých koloběžkách, tahali lano,grilovali jsme venku a také jsme se vyjeli podívat do Jánských Lázní a na Sněžku.

Celý nečekaný pobyt končil v neděli.

Cestou domů jsme se zastavili ve Zlatých Horách, kde probíhala diecézní  pouť rodin a my se chtěli zúčastnit aspoň málem…

Stvořil jsi nás pro sebe, Bože.

Neklidné je srdce člověka, dokud nespočine v Tobě.

(sv.Augustin)

 Po příjezdu domů naším krásným krajem,

 děti první zamířily ke koťatům.

 Venku ještě svítilo sluníčko, stromy byly posypány květy,

 tráva se vytáhla snad o dvacet čísel,  člověk vydechl- byl doma.

Všichni jsme na této zemi jen poutníci; skutečné putování nám to připomíná…

 

Mějte se hezky! Kejt