Být blíž

Vítám Vás u nás 🙂

Podzimní dny nás naplňují svou plností a krásou a já vzpomínám na uplynulé dny.

Už je to čtrnáct dní, co jsme se vrátili z pouti do Medžugorje. Rádi se na to místo vracíme 😉 A slyšeli jsme: … Když člověk okusí požehnání Medžugorje, přijímá pokoj, už to je milost, nějak zakoušíme poodhalení věcí nebe, něco se nás dotýká…chceme si to připomínat s vděčností, všechna ta uzdravení, osvobození, útěchy, povzbuzení, vyřešení, ochranu, všechno, co nám Duch v našich srdcích připomíná, co jsme zažili to, co se nás dotklo je Boží blízkost… děkujme za to s vděčností, protože upřímná vděčnost přitahuje další milosti 🙂

Při různých rozjímáních svatého růžence jsme prosili za svá srdce, aby nás Boží království prostoupilo, aby zabralo větší část v krajině našich srdcí, aby bylo něco jinak… něco světlejšího… pokojnějšího… sytějšího…

Často jsme v rukou drželi poselství P. Marie… slova Maminky, která nás chce povzbudit…

…modlete se růženec každý den – ten věnec květů, který mne, jako matku přímo spojuje s vašimi bolestmi, trápením a nadějemi…
🙂

Tak přeji i Vám hezké dny s přísliby naší nebeské Maminky 🙂

a těším se příště Kejt

Neratov

Vítám Vás u nás 🙂

V rámci prázdninového času jsme zavítali do Neratova. Když jsme přijeli, pršelo. Po mši se rozzářilo slunce. Odjížděli jsme a blížila se tma.

Odlesky slunce si hrály…

Manžel mi říká: “Sedím v kostele a vidím stromy…” Já na to: KDE?!?” Občas stačí zvednout pohled 😉

Galerie vzpomínek při výstupu na věž…

já se dolů už dívat nemohla…zatočila se mi hlava…

Při odjezdu

Přeji Vám krásný čas a pokojný vstup do nového školního roku!

Těším se příště Kejt

Pěšky na Cvilín

Vítám Vás u nás 🙂

Byli jsme na pěší pouti. Od pátku do neděle. Směr Klimkovice- Cvilín. Propojený Matkou Boží. Bylo nám hezky.

Člověk, který se vydá na pouť v pravém rituálním slova smyslu a nejede ani na výlet ani na poznávací zájezd, musí především najít ochotu a odvahu k tomu, aby vyšel. Pouť je nevratná cesta! Když vycházíme na pouť, musíme opustit místo svého života, musíme otevřít bránu, kterou jsme se uzavřeli, a rozbořit hradbu, kterou jsme se opevnili. Musíme vylézt ze svého pelíšku, ze svého brlohu, který jsme si zamilovali, a vydat se do nepohody a nejistot vnějšího světa. To není lehké.

(Petr Piťha: Jedeme na pouť)

Hrabyně, naše první místo večerního zastavení

Doma jsem nachystala základ kytičky na poutní hůl, doslova naházela věci do batohu na záda, neb ten jsme si nesli celou cestu sami, rozdala úkoly k zabezpečení domova, chytla za ruku manžela a vyjeli jsme na místo srazu.

Hůl se zdobila celou cestu:

Cestou jsme míjeli “impulsy”. Malá zastavení, kdy jsme zavnímali něžná propojení obyčejných věcí s něčím, co nás přesahuje. Některé chvilky jsem měla slzy v očích, protože v běžných dnech si to neuvědomím a náš průvodce Pavel čerpal ze zkušeností, které zaťukaly na srdce jemu.

Např. u památníku v Hrabyni jsme přemýšleli takto:

Impuls – Památník Ostravské operace 10. března5. května 1945

Místo nejtvrdších bojů, padly na obou stranách desetitisíce vojáků a bylo zmařeny životy mnoha civilistů. Nemilosrdné vraždy, kruté mučení, popravy dezertérů nebo zastřelení vojáků, kteří již nechtěli bojovat marný boj…

Zamyšlení nad vlastními předky, kteří museli prožít část svého života ve válce nebo válkách, museli bojovat se zbraní v ruce a nebo i ve válce zemřeli… Modlitba za zemřelé.

Současně impuls u děla: s čím my bojujeme? Jaké jsou naše vlastní osobní boje?

Zamyslet se, napsat na lístek – vložit do nábojnice. A vzít s sebou – na pouť.

Nebo u překročení hranic Vávrovice  – Wiechowice

Překročení hranice: cesta do neznáma, do jiné země, do jiné kultury. Každý si ji projde sám, sejdeme se na druhé straně.

Je to také symbol přechodu ze života do smrti – přechod na druhou stranu… řeky. Pradávný symbol smrti – čeká nás tam nová země, jiná, neznámá…

těším se…

Mimo to byl čas dívat se k obzorům:

Těšit se z krás:

Odpočívat:

Vykládat si:

Poznávat nová místa:

Branice…místo posledního odpočinku biskupa Nátana

Doputovali jsme:

Poslední impuls položen. Na kamínek jsme zapsali jedním slovem svůj pocit z putování – co prožívám, co pociťuji…

Poučení pro poutníky:

jdu na poutní místo proto, abych znovu uviděl nebe…

Mějte se hezky a těším se příště!

Kejt

Až jednou dozrajem…

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes píšu pozdrav ze žárem zalitého domova 🙂

Je krásně… skoro se nedá nic dělat a tak ležím v knížce.

Ještě jsem nečetla hezčí vyznání ke chvíli, kdy má člověk umřít:

Tak si ho také užijte ❤️❤️❤️

Pěkný letní čas přeji všem a těším se příště!

Kejt

Dnešní svátek manželů

Vítám Vás u nás 🙂

Prázdniny jsou v plném proudu. Někde je ticho- to když jsou děti na táboře, jinde je před bouří- to když je dětí plný dům, ale všude je cítit uvolněný čas.

Dnes by se mohli zastavit i všichni manželé. 🙂

V církevním kalendáři mají svátek rodiče sv. Terezky- svatí Zelie a Louis Martinovi. Jsou nám nablízku, pomáhají, dávají příklad. A to stojí za to se zastavit, ne? 🙂

Zelie říká: Jsem s ním stále šťastná, hodně mi zpříjemňuje život. Můj muž, to je svatý člověk. Přála bych takového každé ženě. 🙂

Louis : Drahá přítelkyně, (…) nemohu se dočkat, až budu u tebe. Nemusím ti ani říkat, jak mě tvůj dopis potěšil. (…) Líbám vás z celého srdce a těším se až budu s vámi. (…) Tvůj manžel a opravdový přítel, jenž tě miluje na celý život.

…uvedené texty jsem čerpala zde

Jestli jste náhodou neměli čas se zastavit dnes a slavit, můžete klidně i zítra. Martinovi měli svatbu o půlnoci, čili z 12. července na 13. 🙂 1858. 😉

kvetoucí Odra v Odrách u Optimitu

nové- letní- podložky na stůl…

Tak se mějte moc hezky! Moc Vám přeji pěkný večer, hezký víkend i sváteční čas.

Těším se příště Kejt