Stáří

Vítám Vás u nás :-)

Nádherně nám dohořívala  svíčka…

IMG_3619

DSCF1642

DSCF1640

DSCF1651

DSCF1646

 

a pak jsem objevila zamyšlení z knihy Stáří je dar :

Čas se připomene téměř každému, ať se nám to líbí nebo ne,

když stáří a ubývají síly nás odsunou do samoty.

Mnoha lidem je z toho smutno,

ale přesto nesmíme upadnout do apatie a být druhým přítěží.

Musíme být soběstační, dokud můžeme.

Ale nevyhnutelně budeme čím dál víc osamělí.

Jestliže jsme toužili po osamělosti a naučili se ji mít rádi,

protože jsme v ní nalezli Boha,

mohou být poslední roky těmi nejšťastnějšími v celém našem životě,

prožívané v co nejtěsnějším sepětí s Ním,

a Jeho láska a bytí tak může skrze nás zářit mnoha duším.

(M. Eveningová)

To je, co?

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

DSCF1649

Velký rozvod

Vítám Vás u nás :-)

IMG_3392

DSCF1665

DSCF1662

DSCF1666

Ležím teď pár dnů v knížce C.S. Lewise- Velký rozvod.  Je to takové nakouknutí k tomu, co by mohlo být  „“potom“…  nechává  prostor… svobodu… a přesto mě nutí přemýšlet…sestupovat do nitra… ke kořenům…

DSCF1638

žijeme spíše ve světě, kde se každá cesta po několika kilometrech rozděluje na dvě, každá z nich po chvíli opět na další dvě a na každém rozcestí stojíme před rozhodnutím…

dobro, jak uzrává, se stále více liší nejen od zla, ale i od dalšího dobra…

každá přirozená láska vstane v tomto kraji z mrtvých a bude žít navěky- a přece žádná nepovstane, dokud nebude pohřbena…

musíš rozlišovat…

…soucit jako čin- ten je zbraní dobrých. Rychleji než světlo pronikne z nejvyšších míst do nejnižších, aby tam přinesl uzdravení a radost, ať to stojí cokoliv. Proměňuje temnotu ve světlo a zlo v dobro, ale nepřipustí tyranii zla- ani tehdy ne, když peklo prolévá úskočné slzy. Každá nemoc, která se podrobí léčbě, bude vyléčena, ale není možné prohlašovat modrou za žlutou jenom proto, abychom potěšili ty, kteří tvrdí, že mají žloutenku. Nebudeme ze zahrady světa dělat hnojiště kvůli těm, kteří nemohou vyvstát vůni růží…

IMG_3456

IMG_3457Kdyby jste se náhodou do knihy začetli, tak Vám přeji hezké chvíle s ní… hezké chvíle se svým srdcem a také hodně odvahy, protože pohled dovnitř někdy nahání strach… ale když se zahledíme, prospěje nám to…Bůh nám pomůže … nenechá nás stát na cestě…protože každé srdce, které hledá, Bůh najde.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

IMG_3437

 

V novém roce

Vítám Vás u nás :-)

DSCF1661

DSCF1662

Milí, někdy se až divím nebo spíše jsem strašně vděčna za nečekaná setkání, která mě potkávají. Nemohu tady vypisovat, co všechno se událo, jak šly „náhody“, co všechno nás potkalo, ale stejně žasnu nad tím, jaký je to obrovský dar – řekla bych až milost, když svede „náhoda“  lidi, kteří si chtějí sednout kolem stolu, vykládají si, naslouchají a obohacují se navzájem. Ach, jak to je pak nááádherné ;-)

To víte, honí se mi přes den hlavou myšlenky k dnešnímu dni- Novému roku. Vzhledem k tomu, že ležím jako placka, ikdyž oproti včerejšku už mírně rozkoukávající se, zmítají se mnou různé emoce.  Což je trošku náročné, ach jo. Ale pak najednou zazvoní neznámí lidé, sednete si, povykládáte, pak otevřete svět internetu a jak to nikdy nedělám, projela jsem stránky webu aktuálně.cz.  A vykoukne na mě malý článeček, který by -podle mě- měl být na předních stránkách vytištěn  tučně – přetučně. Hlavně pro nás- pro mě. A víte proč? Protože má pravdu!

Chcete si ho přečíst také?

Rakouský kardinál muslimům nezazlívá,

že chtějí islamizaci Evropy

e4a05df53e7684888c89157b61b6_r16 9_w640_h360_gi photo 537560

Podle rakouského kardinála a českého teologa Christopha Schönborna se nedá muslimům vyčítat, že chtějí islamizaci Evropy. Vzájemná konkurence náboženství je podle něj záležitost stará stejně jako svět. Schönborn, o němž se v roce 2005 a 2013 uvažovalo jako o možném papeži, také označil za „nesmyslné“ mít strach z islamizace Evropy, „pokud sami nějak nepřispíváme k tomu, aby Evropa zůstala křesťanskou“.

Vídeň – Rakouský kardinál a český rodák Christoph Schönborn nemá muslimům za zlé, pokud si přejí islamizaci Evropy. On sám by zase chtěl, aby jako kdysi převládlo křesťanství na Blízkém východě.

Ústup křesťanství v Evropě podle něj mají na svědomí hlavně samotní Evropané. Teolog a filosof Schönborn to uvedl v rozhovoru pro list Kronen Zeitung.

„Samozřejmě že si přeji, aby Štěpánský dóm zůstal živým křesťanským kostelem a místem modliteb a ne pouze turistickou atrakcí pro pět milionů turistů ročně. Ale ve Vídni již máme 200 islámských svatostánků. Že si náboženství navzájem konkurují, je staré jako svět,“ odpověděl 71letý Schönborn na otázku, zda se neobává, že ze slavného vídeňského chrámu může být jednou mešita.

Mít strach z islamizace Evropy je podle rodáka ze Skalky na Litoměřicku „nesmyslné, pokud sami nějak nepřispíváme k tomu, aby Evropa zůstala křesťanskou“.

„Když se v Nizozemsku prodává jeden kostel za druhým, když jsou pro nás supermarkety důležitější než evropské křesťanské kořeny, neměli bychom se divit, že se křesťanství z Evropy vytrácí. Ale to není vina muslimů,“ uvedl vídeňský arcibisku, o němž se spekulovalo jako o možném papeži v roce 2005, kdy byl nakonec do čela římskokatolické církve zvolen Benedikt XVI, i v roce 2013, kdy byl jako Benediktův nástupce vybrán František.

„Neměli bychom obviňovat muslimy, že chtějí Evropu islamizovat. Musíme vinit sebe, že neděláme dost pro udržení křesťanství v Evropě,“ dodal s poukazem na větší návštěvnost mešit než kostelů.

autor: ČTK

článek najdete zde:

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rakousky-kardinal-muslimum-nevycita-ze-chteji-islamizaci-evr/r~2d79df24d03311e6a8cb002590604f2e/

Musíme vinit sebe, že neděláme dost pro udržení křesťanství v Evropě… ta paní, co tu u nás byla, nakonec řekla, chybí nám vůdce, který by dokázal lidi nadchnout, zapálit, ukázat cestu… sama netoužím po ničem víc než po tomto. Ikdyž vím, že ho máme -Spasitele- pro nás narozeného, ale nějak možná naší vinou vytraceného…nečitelného… „Neměli bychom obviňovat muslimy, že chtějí Evropu islamizovat. Musíme vinit sebe, že neděláme dost pro udržení křesťanství v Evropě,“

Pravdivá slova.

Anebo ještě jinak:

Není důležité, co dělám. Ale co v nás a skrze nás dělá Bůh. Respektive, co Mu dovolíme, aby v nás a skrze nás dělal…a jestli vůbec Mu to dovolíme.

Do Nového roku 2017 nám všem přeji dost odvahy nechat Boha skrze nás dělat něco pro udržení křesťanství v Evropě.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

Dát přednost přede vším

Vítám Vás u nás :-)

DSCF1200

DSCF1201

Dnes Vás čeká delší zamyšlení…V tyto krásné sváteční dny, kdy člověk- já- hledám pozůstatky zimy ;-) , mám také volnější dny a tak jsem listovala stránkami bohatého světa internetu. Nelistovala jsem dlouho, když jsem narazila na něco,co mi přišlo hodně důležité:

Zmiňte se dětem o vánocích a rozzáří se jim oči. Zajiskří to v nich, jakoby se jich dotkl kouzelný proutek. I my dospělí se o vánocích měníme. Jaksi omládneme, shodíme škraloup všednosti, struny lidskosti se v nás rozezní a je nám dobře… Takové jsou vánoční svátky.

Nezůstávejme však na jejich povrchu. Pojďme k jejich kořenům.

Vždyť všechny ty prosté a dojímavé koledy, rozzářený vánoční stromek a kolem něho rodina shromážděná v jednotě a pokoji, to není sentiment ani zvyk. Ten by už dávno vymizel.

V té poezii vánoc vše to krásné vychází z radosti, 

že Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi. :-)

Bůh se ukázal.

Bylo to nevídané a neslýchané. Přišel na tuto zem v lidské podobě. Ještě nikdy předtím neviděl svět, aby Boží syn odpočíval jako dítě v jesličkách, ve špinavé a studené jeskyni, vítaný dvěma lidmi a zahřívaný dechem oslíka a volka.

DSCF3180

Přít se o tom, jak je to možné, není podstatné.

My chceme oživit svou víru.

Rozehřát srdce láskou k tomuto dítěti.

Připomenout si, že bez tohoto přesvědčení by vánoce neměly smysl. ty svátky trvají jen proto, že trvá a znovu je oživována naše víra v narození Boha.  

;-)

DSCF3181http://www.fatym.com/

a pak jsem našla něco, co době vánoční předcházelo- adventní zamyšlení… ale tak nějak mi připadá, že je v něm něco víc než jen adventního… tak jestli máte také trochu víc času a máte chuť se začíst, je to zde:

 

Zaslechnout Boží hlas

V dnešní hlučné době je pro nás velmi těžké zaslechnout Boží hlas. V hektickém adventu pak někdy dvojnásob. Přitom advent vnímáme jako dobu, kdy bychom měli věnovat více času modlitbě a naslouchání Božímu slovu. V rozhovoru pro KT (č. 50/2016) se tématu věnoval P. Vojtěch Kodet.

 Co byste poradil, jak začít?

V první řadě se musím rozhodnout, čemu chci dát v době adventní přednost a pak zvážit svoje možnosti. Z nereálných předsevzetí nám bývá většinou jen špatně. Jestli chci toto období prožít také trochu duchovně, mám několik možností. Když se rozhodneme alespoň některé dny zajít na rorátní mši, na které můžeme Pánu svěřovat nejen sebe, ale všechny své drahé, uvidíme, jak nás to vnitřně posune a otevře pro vnímání toho podstatného. Společně prožitá chvíle modlitby u rozsvíceného adventního věnce je příležitostí zastavit se a objevit kouzlo společné modlitby. Když k tomu přidám chvíli ztišení před Pánem nad Slovem Božím buď ráno nebo večer, bude to jistě dobře.

A co je důležité dodržovat a čeho se vyvarovat?

Důležitá je pravidelnost. Pokud si na něco zvykneme, přestaneme se sebou polemizovat. Určitě nedoporučuji nechávat čas modlitby nebo četby Písma na nahodilé příležitosti během dne. Pokud si najdu čas na pravidelné setkání s Pánem, naučím se modlit i během dne střelnými modlitbami a touhou srdce.

Co je vlastně v modlitbě důležité? Co je to podstatné?

To nejdůležitější je osobní rozměr vztahu a touha srdce. Nikdy nesmí být na prvním místě nějaká kvantita, dokazování si něčeho sobě nebo druhým.

Má mít modlitba nějaká pravidla, nebo má člověk spíše spoléhat na atmosféru dané chvíle – zda se bude držet daných modliteb či setrvá pouze v tichu naslouchání?

Je jistě dobře, aby moje osobní modlitba ráno a večer měla nějaký pevný rámec ve kterém se uplatní i moje spontánní modlitba. Mohu například začít úryvkem z Písma, modlitbou breviáře nebo nějakou naučenou modlitbou. Součástí každé modlitby by ale mělo být osobní setkání s Pánem a naslouchání jeho hlasu. V této osobní modlitbě pak můžeme Pánu poděkovat za všechno, co nám dává a svěřit mu sebe a svoje drahé.

Někteří lidé se bojí svobodných projevů vůči Bohu a raději mají zajeté koleje. Mohu Bohu říct opravdu všechno? Neměl bych si některé věci netroufnout vyslovit (výčitky či hádání se s Bohem apod.)?

Bůh nás zná více než my sami sebe a ví, co chceme říct ještě dříve, než to vyslovíme. Je důležité, abychom byli před Bohem pravdiví, upřímní a nehráli před ním žádné zbožné divadlo. S Bohem se setkáme jedině tehdy, když jsme před ním takoví, jací doopravdy jsme.

Jakých dalších chyb se lidé při modlitbě dopouštějí?

Život modlitby nám někdy velice zkomplikují naše vlastní představy o tom, jak má modlitba vypadat. Když s ní nejsme spokojeni, tak se přestaneme modlit. Místo, abychom vytrvali třeba jen ve snaze o modlitbu. Druhou vážnou chybou je nadměrná ritualizace naší modlitby bez účasti našeho srdce. V takovém případě je někdy důležité opustit všechny své návyky a pokusit se s Bohem být jen tak.

Jak vypadá pokrok v modlitbě? Co je známkou toho, že kráčím v životě modlitby po správné cestě? Dobrý pocit z modlitby? Jaké je ovoce dobré modlitby?

Především není mým posláním svou modlitbu hodnotit. Důležité je, aby předmětem modlitby byl Pán a ne já. Vzpomeňme na podobenství o farizeovi a celníkovi, kde se farizeus modlil sám k sobě opojen zalíbením sám k sobě. Pravým ovocem modlitby je rostoucí vědomí naší slabosti a hříšnosti, růst lásky k Bohu a schopnosti odpouštět druhým.

Co když nastanou obtíže a nadšení ochabne? Co jsou nejčastější pokušení, které nás mohou odradit, vzít nám odvahu či chuť?

Obtíže patří k lidskému životu, tedy i k životě modlitby. Ani v životě ani v modlitbě nejde na prvním místě o nadšení, ale o věrnost, lásku a touhu po Milovaném. Od života modlitby nás odrazuje především naše soustředění se na sebe, které se projevuje sebelítostí, leností, ale i fascinací naší prací.

I svatá Terezie z Avily se prý rok vůbec nemodlila? Rozpoznala to pak jako rafinované pokušení falešné pokory…

Ne že se nemodlila, ale nevěnovala se vnitřní rozjímavé modlitbě, protože jí to nešlo. Ale právě ona na základě této své zkušenosti doporučuje sestrám, aby nikdy neopustily rozjímavou modlitbu, i kdyby celý čas strávily jen překonáváním roztržitosti. Nikdo z nás neví, jaká modlitba je Pánu nejmilejší a jaká má před Ním největší cenu. Jistě ne ta, kdy se nám modlí snadno a s nadšením.

Mezi největší problémy při modlitbě bývá uváděna nesoustředěnost. Proč se u modlitby nedokážeme soustředit a u jízdy autem ano? A jak se soustředit na Boha?

Na sto procent se nedokážeme delší dobu soustředit na nic, ani na jízdu autem, to ví každý řidič. Něco jiného je mentální soustředění, kterého jsme schopni jen určitou dobu, a něco jiného je touha srdce, na které nakonec nejvíce záleží. Kdo touží, ten miluje, a kdo miluje, ten se modlí. A Bůh od nás neočekává soustředění, ale lásku a touhu po Něm.

Často nás přepadá únava či spánek, dotírají starosti. Nestává se tím naše modlitba méně kvalitní? A co když u ní třeba zdřímneme?

Náš Pán žil svůj pozemský život v lidském těle a prožíval jej se vším, co k němu patří. Zažíval tedy také únavu a ví, že na nás doléhají starosti. To, co nás v modlitbě od Pána vzdaluje tedy není ani únava a starosti, ale formalismus a chlad srdce. Když se nám stane, že u modlitby zdřímneme, vůbec nemusíme mít z toho starosti, neboť Pán dává svým dětem chléb ve spánku. Nejlepší je propojit spánek s modlitbou a modlit se i při usínání a při starostech, a tak budeme s Pánem neustále, jako i on je s námi. A když se probudíme, můžeme v modlitbě zase pokračovat.

V čem nám může být vzorem modlící se Ježíš?

Zvláště v tom, že dal modlitbě k Otci přednost přede vším! V časovém sledu musel dát přednost někdy potřebným lidem, ale pak se modlil v noci, protože pro něj modlitba byla důležitější než spánek. Bez tohoto vnitřního pouta s Otcem vyjádřeného navenek modlitbou Ježíš neprožíval ani okamžik svého pozemského života. Mimo jiné nám tím ukázal, že stejně tak je pro nás důležité spojení s Ním, které má ovlivnit každou naši vnější činnost. Vždyť je to sám Pán, který nás učí, abychom se modlili neustále, tedy abychom neprožívali nic bez spojení s Ním.

:-)

článek najdete zde: http://www.vojtechkodet.cz/rozhovory/zaslechnout-bozi-hlas.html

….Když se nám stane, že u modlitby zdřímneme, vůbec nemusíme mít z toho starosti, neboť Pán dává svým dětem chléb ve spánku….

Nejlepší je propojit spánek s modlitbou…

a modlit se i při usínání…

a při starostech,….

a tak budeme s Pánem neustále, jako i on je s námi. :-)

Mějte se hezky!

A těším se příště Kejt

 

Tichá noc

Vítám Vás u nás :-)

Přeji Vám všem moc pěkné a požehnané vánoční svátky v kruhu svých blízkých ;-)

 

DSCF1607 – kopieMějte se moc hezky a těším se příště Kejt

Přivítání

Jmenuji se Kejt a vítám vás na našich stránkách, kde se dočtete, co mě těší a baví a jak žijeme v naší vesnici a s lidmi okolo nás...

Přála bych si, abyste se zde cítili dobře, odpočinuli a načerpali...Citáty, které mám ráda a které zde často používám a neuvádím je se jménem,
čerpám z kalendářů "Malá poselství" o.V.Kodeta. Kéž jsou malým poselstvím i pro Vás...

Zkus druhým ukázat srdečnou lásku a veselou tvář.
Ptáš se, jak se může člověk usmívat, když je srdce smutné?
Není podstatné, je-li tvoje srdce veselé nebo ne.
To není pokrytectví, neboť láska spočívá ve vůli.
sv.Vincenc z Pauly

obrázek

Aktuality

obrázek

obrázek

Archiv
„KUK“

obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

Počasí

DnesZítraPozítříDalší den

Aktuální čas
Zde můžete nechat vzkaz