Klokočůvek

Někteří lidé vstoupí do našeho života

a zase odejdou…

Někteří zůstanou jen chvíli

a navždy změní náš život…

Vítám Vás u nás

Jak jsem psala v minulém příspěvku, i tuto neděli jsme věnovali maminkám…Děti měly nacvičené divadlo a nachystané přáníčka pro maminky z farností a možná trošku z momentek okusíte i naší atmosféry…

Tak to bylo v Odrách… pak jely děti na Veselí a tam už bylo hej, tréma spadla a dítka „jela“ a také děkujeme rodince na Veselí za poskytnutý „azyl“ Díky…

Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou… Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život…

Maminky nám život skrze sebe daly…vychovaly nás a pak se umenšily a nechaly nás odejít…Včera jsem o jedné mamince četla…Sice jakoby úplně mimo toto zamyšlení, přesto mi to zase přišlo jakoby „náhodou“ jako na zavolanou …

…Neexistuje žádná zaručená „metoda“, která by nás sama o sobě dovedla k Bohu. Kdo by si pomyslel, že takovou metodu nalezl, připravil by modlitbu o to nejcennější. Vždyť modlitba je rovněž osobním dílem každého z nás a nikdy předem nevíme, po jakých cestách nás povede.V tom spočívá její velikost a obtížnost. Otec Jeroným vytyčil jistý rámec, který nás může uchránit před mlhavou neurčitostí, podržet na uzdě přehnanou představivost, zároveň však nechává prostor milosti a osobní iniciativě. Měl vysoké nároky na způsob, jakým se člověk modlí, protože si byl vědom, jak nutná je pro křesťana modlitba- byť by měla být omezena na prostou invokaci, která je dostupná každému. Chtěl bych to doložit vyprávěním, jehož obsah se mě hluboce dotýká. Jde v něm totiž o mou matku.

Matka zemřela v r., 1983. Po třech měsících nemoci podlehla rakovině. Když se nemoc projevila, věděla, že se už neuzdraví. Dal jsem jí přečíst život sv. Terezie z Lisieux od G.Gauchera. Tato kniha ji velice rozrušila. Litoval jsem, že jsem ji matce dal. Byla vychována způsobem odpovídajícím tehdejší době. Měla silnou víru a základem jejího života bylo přesvědčení, že člověk musí jednat čestně, umět se obětovat a usilovně pracovat. Jenže nad krásnou knihou o. Gauchera si náhle uvědomila, že všechny její- samozřejmě správné a nutné- zásady samy o sobě nestačí, že pokoj a jistotu nalezne jedině v milosrdné Boží lásce… Musela mít pocit, že se zmýlila, že celý její křesťanský život spočíval na nesprávném pojetí evangelia. Když jsem viděl, jak je rozrušena, vyčítal jsem si, že jsem jí knihu půjčil. Vždyť jsem umocnil její nejistotu! Mluvil jsem o tom s o. Jeronýmem, který mě uklidnil. Sám jí 18.května ( ) 1983 napsal tento dopis:

Milá paní, píši Vám tento dopis, abych Vám řekl, jak hluboce s Vámi soucítím. Od chvíle, kdy jste podstoupila

těžkou operaci, jsem se za Vás každý den modlil, dokonce několikrát denně.Bude dobře, když se i vy sama budete věnovat modlitbě. Její blahodárný účinek poznáte okamžitě. Ve chvílích, kdy jste sama, obracejte se srdcem k Bohu a opakujte krátkou modlitbu, ve které mu vyjádříte svou víru a důvěru. Pokaždé pocítíte radost z toho, že jste křesťanka. Důvěřujte Bohu.

Z celé duše Vám přeji pokoj a odvahu, a co nejsrdečněji Vás zdravím.

Br.M.-Jeroným

Když jsem matku opět navštívil, nemoc už byla v pokročilém stadiu. Mluvila málo, ale v jejím nitru vládl klid. Řekla mi, že sice přesně neví, kam jde, ale  ví, že jde k Ježíši a Marii. Na protější stranu si nechala nalepit obrázek P.Marie Ustavičné pomoci. Omylem, jak se nemocným často stává, mi přisoudila dopis psaný o. Jeronýmem. Řekla mi: “ Tvůj dopis mi pomohl vidět věci lépe. Předtím jsem se už nemohla modlit, každé Zdrávas Maria ode mě vyžadovalo tolik úsilí, že jsem toho po prvních slovech nechávala. Teď pohlédnu na obrázek před sebou, vyslovím jméno Ježíše nebo Marie a hned patřím Bohu…

(…)

Ať už člověk objeví jednoduchost modlitby na konci života nebo se takové modlitbě věnuje více než padesát let, výsledek může být prakticky stejný. Jediné, na čem záleží, je totiž vztah k Bohu zakotvený hluboko v srdci…

(z knihy Možnosti a melodie)

A z mého srdce vyběhlo: „Bože, změň mě…“

Kéž by se tak dělo

Pěkný den všem a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás

Proč „Svátek matek poprvé“?  Protože to letos máme na víckrát…a tuto neděli jsme slavily v Klokočůvku…

Scénka byla na písničku Zd. Svěráka a Jar. Uhlíře- Mravenčí ukolébavka

A s kluky zase řádily jinak:

To jsme zase zpívali na písničku Jar. Uhlíře: Pod dubem, za dubem… z pohádky Lotrando a Zubejda… Letos bylo míň dětí, protože nám nějak vyrostli a nechtěli…Tož, i to je život…

Od bouřky v sobotu nám nešel net…ale po bouřce bylo krásně, čerstvo, rozkvetlá jabloň zářila do dálky, byla to paráda

V rukou jsem držela brožurku hnutí „Modliteb Matek“. Držím ji teda každý týden , ale tentokrát jsem jí  listovala a našla toto:

Milý Pane,

s Josefem a Marií jsi žil v rodině.

Nauč mě vždy ocenit ten nádherný dar-

být součástí rodiny.

Ukaž mi pokaždé novou cestu k ochraně a utěšení mých nejbližších

a nechej mě udělat každý den něco,

z čeho by poznali beze slov,že je miluji.

Připomínej mi, abych často tato slova říkala druhým.

Ať nikdy neoddělím žádného člena z rodiny svou zlostí, neodpuštěním,lhostejností a nedostatkem času.

Povzbuď mě, abych první spěchala s odpuštěním-

odpustila a přijala odpuštění.

Ať vidím tvůj obraz v každém člověku ve své rodině i v okolí,

protože vím, že ve Tvém království

budeme opravdu jedna rodina,

spojená tvou obětí na kříži.

Amen

Mějte pěkný den, všem, kdo jsou na cestách přeji, aby dojeli do cílového místa v pořádku a načerpali a také  byli zdrojem k načerpání a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás

V tyto krásné dny dáváme dohromady divadlo i různé scénky na den matek. Takže mám tento svátek stále před očima. A „náhodou“ jsem byla na duch. obnově pro hnutí „Modlitby matek“ v Moravské Třebové…

V klášteře františkánů je kostel zasvěcený sv. Josefovi a zaujalo mě, jak se mi to doma později  všechno propojilo…

Na kříži vedle obětního stolu je detail rukou…

Ty ruce pod tím křížem jsem si uvědomila až skoro před odjezdem. Vlastně, vždyť jo, říká se, že Pán řekl sv. Františkovi „Nemám jiné ruce než tvé…“ a já sedím ve františkánském kostele…

A doma? Divadlo, nacvičování, chystání oběda, práce kolem domu, chystání kytek pro profesory maturitní třídy, a stále před očima ty ruce…A že toho bylo po víc, mívám ve zvyku si něco přečíst, abych měla při té práci nějakou myšlenku v hlavě a už toho začínalo být hodně…A na co nenarazím? Nad zamyšlením nad významem rukou… Krásně se mi to propojilo s tím svátkem matek a už jsem měla při té práci nad čím uvažovat…

… Teď vidím, že ruce, které odpouštějí, hladí, konejší, uzdravují a nabízejí slavnostní jídlo, se musí stát mýma vlastníma

rukama…

Měla jsem nad čím přemýšlet…jestli já, jako máma mám takové ruce, které odpouštějí, hladí, konejší, uzdravují,nabízejí, umí se otevřít, přijmout přicházejícího a zrovna jsem také vařila oběd pro návštěvu

A tak mi pro ten nadcházející svátek matek leží v hlavě tato věta: „Nemám jiné ruce než tvé…“ Mám před očima své ruce a dívám se na ně…

Vy se mějte hezky, ať u Vás neřádí bouřka příliš- neb u nás se stahují mračna, musím jít uklidit poličky, co se suší venku  , a těším se příště Kejt

Děkuji ti

Děkuji Ti, Bože, za tuto rodinu, která se zase jednou sešla celá u společné snídaně- všichni vykartáčovaní, s očima rozzářenýma, připravení a nedočkaví na nový den.

Děkuji Ti, že během tohoto jiskřivého,slunečního rána se nikdo netahal o noviny, nikdo nespálil topinku ani nezakopl o psa.

Děkuji Ti, že začátek tohoto dne není poznamenám strachem z písemky, roztržkou s kamarádem či ztraceným domácím úkolem.

Děkuji Ti za veselý hovor, za nečekaně poskytnutou pomoc a za letmý polibek od syna, který se už dlouho pokládal za příliš velkého na takové projevy náklonnosti.

Děkuji Ti, Bože za tuto rodinu. Děkuji, že kromě výdajů, starostí a smolných dní máme i takovéto dny: křišťálově jasné, naplněné láskou a smíchem. Pomoz mi, abych to uměl ocenit nyní a abych si na to vzpomněl později,až se nad námi začnou opět stahovat mračna. A dnes- stejně jako každý jiný den- Ti děkuji, Bože, za tuto rodinu.

(z knihy-Dítě je dar- M.Stroudová)

Vítám Vás u nás

Narazila jsem předevčírem na  jedno zamyšlení-básničku:

Lidské křižovatky

Stále se učím

umění čekat

dávat přednost

a vycházet v pravý čas

na lidských křižovatkách

zvolit vždy správný směr

pro všechna znamení

mít oči otevřené

a do srdce

natrvalo zabudovat

semafor lásky

(P.Josef Veselý)

Přeji Vám i sobě krásný slunečný víkend, pohodové rodinné chvilky a na křižovatkách lidských setkání umět zvolit správný směr.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás

Taky si užíváte krásných dní? Když jsem měla jet v pátek do OV na Den země, ptala jsem se manžela jaké má být počasí-  řekl mrholit- svítilo slunce…pak jsme plánovali na sobotu sázet brambory- říkal, že to asi nevyjde a -svítilo slunce…a dnes ráno sluníčko vykouklo už po šesté…přece jen ten letní čas má něco do sebe, když tak brzy nás slunce budí…

Nu a v té Ostravě byly i chvíle, kdy se člověk mohl zastavit, pozorovat lidi, vnímat atmosféru kolem… a o zážitky nebyla nouze…i  o sportovní výkony, jak „měšťáci“ honili údajného zloděje…celý den mě doprovázel jeden pán bez domova, hlídala jsem mu tašku, pak jsem se zastavila s  paní a poslouchala její zážitky ze života a nebyla to jen tato paní, bylo jich víc, i otec biskup se zastavil, i když jsem měla problém ho poznat, protože v civilu mi připadal nějaký k nepoznání…a s všemi těmito lidmi jsem prohodila pár slov, někdy jsme se bavili o minulosti, o hospodaření s penězi, nedostatku financí, někdy o dětech, o skautském setkání a celý ten den ve mě narůstal pocit smutku, co se to děje,  někdy jsem na to ani neuměla reagovat, jen jsem v duchu myslela na přímluvnou modlitbu a jinak  nevěděla, jak to uchopit…

A večer byla u nás mše svatá s o.Pawlem Pruszynskim…a on se v kázání zaměřil na jednu větu z evangelia: …Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ a otec říkal, o čem mluvili? Nu, o vzkříšení, o životě s Pánem a On jim řekl „pokoj vám!“ Pán věděl, že pokoj potřebují…  A otec říkal, že my možná nemáme problém věřit tomu, že vstal z mrtvých, ale máme možná někdy problém věřit tomu, že je tady a teď s námi a říká nám- pokoj Vám! …my se nemáme  bát mluvit mezi sebou o Pánu, o našem životě s Pánem, Pán nám  předává svůj pokoj,  v Něm nalezneme Pokoj…

Všechno mi do sebe zapadlo…už vím, o čem jsme se měli bavit…

ne náhodou žalm z dnešní neděle končil slovy:

…Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

…usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí…

Pokoj nám všem do dnešní neděle a mějte se hezky! Těším se příště Kejt