Když ještě nepršelo 🙂 , užívali jsme si sluníčka v lesích kolem a při tom jsem plnila košík bylinkami…
Kořenářka
Suším, suším bylinky, velký i ty malinký
tento vývar horký pít
a za chvíli budeš fit.
Přidám trochu kopřivy
ta tvá zdraví oživí… 🙂
a pak jsem si také užívala konečně posledních zbytečků nezmrznuté levandule…všude okolo na netu jsem viděla nádherné stopy této bylinky, která- někdy mi připadá, že roste jen proto, aby svou vůní a oblíbeností překonávala všechny ostatní. Díky hodné Šárce, http://sar-decoration.blogspot.com/2011/06/palicky.html která mi poslala návod, ač ode mě dostala pouze prázdný email, jsem se i já mohla pustit do pletení 🙂
A při té vší kráse se mi vybavil citát od F.M. Dostojevského “Krása spasí svět”
Když jsem ho poprvé slyšela- v promluvě o. Vladimíra Schmidta- při zahájení Přehlídky Církevních škol v Odrách- vůbec jsem mu nerozuměla. Naštěstí mu nerozuměl ani otec a tak nad ním chvíli přemýšlel…Říkal, že tomu nerozumí, jak může nějaká krása “spasit” svět, ale že si pak uvědomil, že pokud nás krása vede v myšlenkách na Toho, kdo ji stvořil, pokud nás vede od sebe, směřuje k nebi, pak ta krása spasí svět…
Ve čtvrtek se mi v obchůdku začaly hromadit kopretiny…
…blížila se totiž svatba…byla jsem moc potěšená, že se našla nevěsta, které se líbí luční kvítí a přála si ho mít na výzdobu…a tak jsem se mohla zase těšit radostí z tvoření…
A pak přišla sobota a zdobilo se v reálu…
P. Petr při závěrečném požehnání novomanželům popřál, aby nezapomněli, že jejich svatba byla kopretinová, protože všude vidí samé kopretiny, a že kopretina je pokorná, skromná a krásná květina…tak aby i jejich vztah zůstal pokorným a krásným 🙂
Při promluvě novomanželům připomněl smysl manželství- beru si tě,abych tě učinil-(a) šťastnou, šťastným…a já si uvědomila, že jsem hodně obdarovaná, když mohu být na tolika svatbách a znovu a znovu slyšet krásné myšlenky, no a doma je uvádět ve skutek! 🙂 Pane, díky…
A taky jsme s dětma malinko malovali- nebo- spíš kapky z deště malovaly…
Musím říct, že to dítka zaujalo, ale prosím! pokud to budete zkoušet, neberte ty barvy na oblečení…Já si to vůbec neuvědomila a chtěli jsme mít velký výběr, jenže, když si šly dítka umýt ruce, tak “posahali” i oblečení, co bylo na odmočení v umyvadle…a to už je na nic…a navíc i ruce, Marťásek dokonce i nohy měl v takovém stavu, se kterým moc nenaděláte, protože holt barvy na barvení drží dobře 🙂 Tož tak…
Dnes celý den nosím v hlavě myšlenku z včerejšího čtení evangelia. Bylo o Rozsévači, který vyšel, aby zasel semeno. Některé padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobali je. ..Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo možnost pořádně růst, protože neleželo v zemi hluboko… Jiné padlo do trní, trní vzešlo a udusilo je…Jiná však padla do úrodné půdy a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný…
No a na porozumění nám otec Petr přečetl následující zamyšlení od spisovatelky p. Hany Pinknerové z knihy “Budu asi lítat” – možná to bude trošku delší, tak se pohodlně usaďte a dejte prostor vaší představivosti 🙂
Zpracovat včas
Dneska jsem neměla moc času na vaření oběda. Naštěstí jsem včera uvařila kotel čočkové polívky, že jsme ji nedokázali sníst. Byla tedy zase čočková polívka a pak palačinky. My je máme rádi s domácím meruňkovým džemem, s bílým jogurtem, sekanými ořechy a špetkou skořice. To je dokonalý chuťový akord. Něco jako E9.
Domácí meruňkový džem je zaručeně domácí. Vím to, protože jsem ho u nás doma sama vařila. Tehdy o prázdninách bylo horko, meruňky na naší zahradě rychle dozrávaly, padaly na zem do trávy, kde po nich lezli mravenci a hodovali na nich vosy. Rychle začínaly hnít. Bylo nutné je rychle sklízet a zpracovávat. Meruňky byly tak krásné, velké a šťavnaté…
Vysílala jsem holčičky několikrát za den posbírat spadané ovoce. Ochotně běhaly na zahradu a přinášely plné košíčky meruněk. Pořád jsme je jedli, vařila jsem meruňkové knedlíky, pekla koláče s meruňkami, ale meruněk byla pořád hora. Od rána do večera jsem vařila džem. Když jsem tak vařečkou míchala tu slunečně oranžovou směs v hrnci, představovala jsem si , jeké to bude, až ten džem budem v zimě mazat na palačinky k obědu nebo na chleba s máslem ráno k snídani. Snila jsem o tom, že do malých lahviček zavařuji léto. Chuť a vůni léta na zimu. A tak jsem nelitovala času ani námahy, ani peněz za cukr a zavařovala a zavařovala. Nechtěla jsem dopustit, aby se ta bohatá úroda zkazila. Aby přišla vniveč.
Jak jsem tak smažila ty palačinky , přemýšlela jsem o zajímavé přednášce, kterou jsem slyšela o víkendu.Docela souznila s tím, co jsem si krátce předtím přečetla v nějaké knížce. Chtěla jsem si to nějak porovnat v hlavě, projít své poznámky z přednášky,možná znovu přečíst tu knížku, dokud to mám v hlavě, dokud to nevyšumí. Možná bych si je mohla zapsat i do svého deníčku, co mi připadalo důležité pro mne. Promyslet, co mohu vyvodit pro svůj život. Jinak na to zapomenu. Jeden z mých šuplíků u psacího stolu je plný různých sešitků s poznámkami ze zajímavých přednášek, ktré jsem si už nikdy po zapsání nepřečetla. Ty zajímavé myšlenky přišly vniveč!
Jejda! To je stejné jako s těma meruňkama!
Musím zpracovat úrodu myšlenek, které mě oslovily. To je přece minimálně stejně důležité jako meruňky. A do zavařování jsem se pustila, protože to bylo potřeba, i když se mi někdy nechtělo. Neodložila jsem to na příští týden nebo až se mi bude chtít. Dokonce jsem se jednou nešla s dětmi koupat. Bylo jasné, že tohle se odložit nedá. Proč teda se zpracováním myšlenek tak váhám? Princip je jasný, to je jasné. Nejsem já náhodou skrytý materialista? Když ony ty staré, vyčichlé myšlenky tak nepáchnou a nemusí se vyhazovat do popelnice jako staré meruňky…
Ale je jich taky škoda.
No a se “zrnem” Božího slova je to podobné. Pokud je nezpracujeme včas- nevydají užitek, nevyčerpáme to slovo naplno. Chtějme to, co slyšíme- zpracovat 🙂 … pak vydáme plody… 🙂
p.s …dnes jsme měli k obědu velký hrnec čočkové polévky a palačinky s domácí meruňkovou marmeládou 🙂 jen na povrch palačinek máme rádi tvaroh nebo někteří z nás raději šlehačku 🙂
Tak Vám přeji prostor a chuť ke zpracovávání myšlenek a klidnou noc 🙂 Kejt
Dnes toho bylo tolik k vidění… Náhodná setkání, jízda na kole,příroda nám začíná nabízet samé “ingredience” k tvoření… a všude, kam oko dohlédne, je nad čím žasnout… I bouřka nás překvapila, ale přiznám se, že první, co jsem udělala, nebylo vzítí foťáku do ruky, ale pospíchala jsem rožehnout hromničku.
Co nás nadchne na viditelné kráse, je věčná krása neviditelná…
Přeji Vám prožití nadcházejícího víkendu v kráse a těším se příště Kejt
Dnes se na Vás obracím se smutnou prosbou, jestli nemáte možnost nějakým způsobem pomoci. V úterý, v chatové oblasti blízko Klokočůvku, hořelo a dnes jsem dostala tuto prosbu :
Dobrý den,
potřebovala bych uveřejnit informaci k požáru srubu viz
Mgr. Petra Fabianová, dcera majitele, 604 75 94 20
Vím, že jsem byla překvapená, když mě v úterý ráno probudilo houkání sirén a tušila jsem, že se něco stalo,ale sama nevím, jakým jiným způsobem, než tímto oznámením, pomoci. Opatrujte se… Kejt