Škola Malého stromu

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Poslední dny ležím po chvilkách v knížce, která se mi dostala náhodou do rukou a ani její majitel neví- zatím 🙂 , že ji mám 🙂 Jani- díky a Kači- vrátím :-)… Jmenuje se “Škola Malého stromu “ – Forresta Cartera. Malý strom je indiánský chlapec, kterého po smrti rodičů vychovávají dědeček s babičkou… No, a někdy předčítám nahlas manželovi a zatím poslouchá 🙂 …

🙂

V dnešní kapitole jsem úplně podlehla kouzlu vyprávění jakoby to bylo u nás…

Posuďte sami… Někdy, tak koncem března, když už byly všude kolem indiánské fialky a my je v horách sbírali, se vlezlý studený vítr najednou na vteřinku obrátil a dotkl se tváří jako lehounké pírko. Voněl prstí. Věděli jsme, že jaro už je nablízku.

     Další den, nebo ještě ten další (to už jsme začali nastavovat tváře, abychom to ucítili zřetelněji), se lehký vánek dostavil znovu, trval o něco déle, byl méně ostrý a voněl pronikavěji.

     Na vysokých hřebenech praskaly a tály ledy, kypřily půdu a vypouštěly dolů k potokům tenké provázky vody…

Dnes jsem tvořila, věnovala se řeči a pak  jsem po poledni vyšla ven a opravdu, vítr, který nás teď v poslední dny trápil, byl pryč a vzduch se oteplil a led, který byl u rýny- tál … Neodolala jsem a začala umývat okna ve verandě, ložnici a protože jsem u toho i pekla, tak jsem okna dodělávala později a pak už zase byl cítit mráz… Tak se mi vybavil tento úryvek a seděl na dnešní den…

 No a když už jsem v tom psaní, tak Vám napíšu i kousek kapitoly dál…

…Lidi, kteří se tomu smějí a tvrdí, že o Přírodě se ví už všechno a že Příroda nemá duši nebo ducha, nezažili nikdy jarní bouřku v horách. Když Příroda rodí jaro, svírá hory jako žena, která se při porodu křečovitě drží pokrývky.

   Třeba strom, který se dlouho držel a vzdoroval i zimním větrům, rozhodne-li Přiroda, že je třeba se ho zbavit, vytrhne ho ze země a mrskne s ním dolů ze stráně. Probere větvičky každého keře, každého stromu, nejprve je svými větrnými prsty pečlivě prohmatá, pak je dokonale protřepe a zbaví všeho, co je slabé.

Dojde-li k závěru, že je třeba některý strom odstranit a nepodaří se jí to větrem, udělá řach! A zbude jen hořící pochodeň po zásahu blesku. Příroda je živá a působí bolest. Poznáte to také.

Dědeček říkal, že kromě jinýho taky uklízí to, co zbyde po porodu, třeba ještě vod předchozího roku, aby její rození bylo čistý a silný.

Když odezní bouřka, objeví se na keřích a na konečcích větví nová, malá, světlá a křehká zeleň. Potom přivede Příroda dubnové deště. Snášejí se tichým a osamělým šepotem, doliny zahalí mlžným oparem a na stezky, po nichž chodíte, padají ze skloněných větví stromů drobné kapky.

   Je to nádherný pocit, vzrušující, ale i trochu smutný, brouzdat se dubnovým deštem. Dědeček říkaval, že je mu vždycky divně u srdce. Říkal, že je to vzrušující, protože se něco novýho rodí, ale je to zároveň smutný, protože víš, že to nejde uchovat. Všechno rychle pomine…

 Jestli jste to dočetli až sem, tak Vám přeji stejné potěšení z prvních jarních teplých větrů a vnímání  jarního rození přírody jako měl Malý strom . 🙂

Dnešní tvoření

Mějte se krásně a těším se příště Kejt

 

  

Brána srdce

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Už skoro 11 let mi v ložnici visí text básně, kterou si s ubíhajícími lety našeho manželství (20) ráda čítávám znovu a znovu… a s blížícím se svátkem sv. Valentýna jsem se na ni podívala zase…

Brána srdce

To přece víš

jak těžce se otevírá

brána srdce

                               Závory nedůvěry

                              ostnaté dráty strachu          

                              mříže nejistoty

                                                                  Kouzelným klíčem

                                                                  duchovního příbuzenství

                                                                  brána i sebevíc uzamčená

                                                                  najednou se otevírá

                                                                                                                  Před vstupem do srdce

                                                                                                                   to přece víš

                                                                                                                  jen pro někoho

                                                                                                                  svítí zelená

                                                                       Vstup do srdce

                                                                   musí být vykoupen

                                                                   tajemným uměním

                                                                 vzájemně potěžkávat

                                                                        tíhu dne i noci

                                                                                    (P. Josef Veselý)

Jinak se s dětmi dostáváme z nemocí, poctivě bereme léky 🙂 , popíjíme čajíčky a snažíme se zabavit…

A tak lepíme srdíčka, ptáčky apod...
 
 

A takhle to vypadá v reálu 🙂

A řešíme kompromisy! 🙂 Já chtěla ubrus, Petr ne… 🙂

Mějte se hezky, pěkný týden a těším se příště Kejt

 

 

Lednové tvoření

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Na dnešní týden je v kalednáři citát:

Jen když sami něco tvoříme, vážíme si umění a práce druhých…

A dnešní den byl tak bohatý na tvoření, setkání a radostné předávání zkušeností. Jo, a vlastně, když si vzpomenu na ekumenickou bohoslužbu, tak i povzbuzení k cestě ze Jednotou 🙂  ( 🙂 nemyslím obchodní značku 🙂 )

Mladí, kteří nás na setkání doprovázeli mají své stránky http://jesustrack.majestat.cz – kdybyste se chtěli o této skupině  něco dozvědět.

Ale teď už k tomu tvoření. Byla jsem dneska na kurzu šití v ruce a tvořily jsme obal na knihu…

Dávám "dokupy" materiál
Šijeme a dáváme pozor na rady, jak dál 🙂
A doma- kniha v akci 🙂

A doma?

Kačka se vyhřívá na kamnech 🙂

A protože jsem někde na netu narazila na zajímavý recept, vyzkoušela jsem ho. Jénže, hned na začátku se moc omlouvám, “někde” jsem ho četla, nevím u koho, ale zaujal mne, protože se při něm dal využít perník z mikulášské nadílky…on u nás totiž vydrží dlooouho 🙂 Nosila jsem ho v hlavě a teď, když jsem ho chtěla vyzkoušet, tak jsem ten  recept nenašla.  Proto jsem ho dávala dohromady ze vzpomínek, ale výsledek byl lahodný. takže se nemusíte bát a můžete ho zkusit.

Rozvaříme jablka, jen lehce podlétá a přidáme rozdrobený perník, (já dala 6 jablíček-“kožuchů” a 2 perníky) a přidala na barvu kakao a podle chuti cukr…

Nezbylo 🙂

V hrnci
A na stole 🙂

Jé a ještě jsme se nasmáli. Vyšli jsme si v neděli na procházku a přibrali Rexe. Za chvíli Kačka mrčela, že se jí nechce, že jí bolí nožičky apod a Marťu napadlo za boby zapřáhnout Rexe a Kačku táhl. Musela jsem se fakt smát, protože když to bylo po rovince, tak Rex nechtěl poslouchat Martínka, a tak musel manžel běžet dopředu a na Rexe volat a Rex letěl… Takže jsem měla co dělat- fotit a “stíhat” je 🙂

Byli jsme vylítaní všichni… No, ještě, že nás nikdo nesledoval 🙂

V poklusu...
To se někdo má, že Kačko? 🙂
Takže taková to byla procházka... oni vpředu a já za nimi v klidu, s odstupem 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Lednové nebo už Valentýnské zdobení?

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Dočetla jsem knížku a musím se smát, protože mi připadá, že jsem ji četla jen kvůli jedné větě, která mi udělala velikou radost. Děj knížky byl zajímavý, ale postupem času jsem zjišťovala, že jsem čekala něco víc. No, a tak jsem to už dočetla jen kvůli tomu, abych se ujistila, že to nemá cenu příště číst 🙂 🙂 🙂

Ale ten citát!

Skutečná láska nesedí na zadku.

                                         Zvedne se a jde 🙂

No, paráda, ne? 🙂

Jinak ležím a pracuji 🙂 Tedy, abych to vysvětlila. Cosi na mně skočilo… skoro nemluvím a byla jsem překvapená, jak jsem nebyla schopná stát na nohou… Takže jsem ležela a spala, ležela a spala…A dnes jsem ráno otevřela jedno oko, pak druhé a zjistila, že se to nějak zlepšilo  i tak nějak se mi zase chtělo smát 🙂 Tak jsem se pustila do práce.

Přichystaný materiál
Obalená srdce
... a nazdobené...
Pracovní místo
Hotovo 🙂
A finále 🙂

Byl to krásný den. Půjdu se podívat po další knížce… Jestli si teda vyberu z toho množství, co jsem si donesla z knihovny. Taky se Vám stává, že v knihovně kniha vypadá skvěle a pak doma zíráte, cože jste si to půjčili? 🙂

Tak mě se to stává často 🙂

Pěkný večer, mějte se hezky a těším se příště Kejt

Čtvrtý adventní týden

Vítám Vás na našich stránkách. 🙂

Nedělní ráno

V neděli jsme vyráběli pozdravy. Snad už došly 🙂

Vyrábíme a píšeme pohledy

A já si na ty přicházející pozdravy  naplánovala zpravit staré okno.

A včera jsem byla manželem obdarována, protože mi ho přidělal na stěnu.

  Strašně jsem se těšila, okno jsem si opálila, obrousila, namořila, nalakovala a díky manželovi  už visí… 🙂

Původní stav
Po opálení
Původní nástěnka

 

Nové okno 🙂

Včera  jsem před jedenáctou v noci dokončila výzdobu do kostela. Ukážu Vám jen “polotovary” – těším se, až se výzdoba rozsvítí na místě. Pak Vám to pošlu 🙂

Natírám podstavce

 

Natírám šišky
Výzdoba se zatím směje v krabicích 🙂
A dnes jsem dochystala taštičky pro sólisty na koncert.
Pohled "zhůry"
Držím taštičku v ruce
Tak takové to u nás je. Plno chystání, zdobení ve službě a přesto se mi dnes celý den honí hlavou slova dnešního žalmu.
Mé srdce jásá v Bohu, mém Spasiteli…
Přeji Vám, ať se vám tyto poslední dny přípravy vydaří a máte se rádi .-) Kejt