Vítám Vás u nás 🙂
Dnes celý den nosím v hlavě myšlenku z včerejšího čtení evangelia. Bylo o Rozsévači, který vyšel, aby zasel semeno. Některé padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobali je. ..Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo možnost pořádně růst, protože neleželo v zemi hluboko… Jiné padlo do trní, trní vzešlo a udusilo je…Jiná však padla do úrodné půdy a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný…
No a na porozumění nám otec Petr přečetl následující zamyšlení od spisovatelky p. Hany Pinknerové z knihy “Budu asi lítat” – možná to bude trošku delší, tak se pohodlně usaďte a dejte prostor vaší představivosti 🙂
Zpracovat včas
Dneska jsem neměla moc času na vaření oběda. Naštěstí jsem včera uvařila kotel čočkové polívky, že jsme ji nedokázali sníst. Byla tedy zase čočková polívka a pak palačinky. My je máme rádi s domácím meruňkovým džemem, s bílým jogurtem, sekanými ořechy a špetkou skořice. To je dokonalý chuťový akord. Něco jako E9.
Domácí meruňkový džem je zaručeně domácí. Vím to, protože jsem ho u nás doma sama vařila. Tehdy o prázdninách bylo horko, meruňky na naší zahradě rychle dozrávaly, padaly na zem do trávy, kde po nich lezli mravenci a hodovali na nich vosy. Rychle začínaly hnít. Bylo nutné je rychle sklízet a zpracovávat. Meruňky byly tak krásné, velké a šťavnaté…
Vysílala jsem holčičky několikrát za den posbírat spadané ovoce. Ochotně běhaly na zahradu a přinášely plné košíčky meruněk. Pořád jsme je jedli, vařila jsem meruňkové knedlíky, pekla koláče s meruňkami, ale meruněk byla pořád hora. Od rána do večera jsem vařila džem. Když jsem tak vařečkou míchala tu slunečně oranžovou směs v hrnci, představovala jsem si , jeké to bude, až ten džem budem v zimě mazat na palačinky k obědu nebo na chleba s máslem ráno k snídani. Snila jsem o tom, že do malých lahviček zavařuji léto. Chuť a vůni léta na zimu. A tak jsem nelitovala času ani námahy, ani peněz za cukr a zavařovala a zavařovala. Nechtěla jsem dopustit, aby se ta bohatá úroda zkazila. Aby přišla vniveč.
Jak jsem tak smažila ty palačinky , přemýšlela jsem o zajímavé přednášce, kterou jsem slyšela o víkendu.Docela souznila s tím, co jsem si krátce předtím přečetla v nějaké knížce. Chtěla jsem si to nějak porovnat v hlavě, projít své poznámky z přednášky,možná znovu přečíst tu knížku, dokud to mám v hlavě, dokud to nevyšumí. Možná bych si je mohla zapsat i do svého deníčku, co mi připadalo důležité pro mne. Promyslet, co mohu vyvodit pro svůj život. Jinak na to zapomenu. Jeden z mých šuplíků u psacího stolu je plný různých sešitků s poznámkami ze zajímavých přednášek, ktré jsem si už nikdy po zapsání nepřečetla. Ty zajímavé myšlenky přišly vniveč!
Jejda! To je stejné jako s těma meruňkama!
Musím zpracovat úrodu myšlenek, které mě oslovily. To je přece minimálně stejně důležité jako meruňky. A do zavařování jsem se pustila, protože to bylo potřeba, i když se mi někdy nechtělo. Neodložila jsem to na příští týden nebo až se mi bude chtít. Dokonce jsem se jednou nešla s dětmi koupat. Bylo jasné, že tohle se odložit nedá. Proč teda se zpracováním myšlenek tak váhám? Princip je jasný, to je jasné. Nejsem já náhodou skrytý materialista? Když ony ty staré, vyčichlé myšlenky tak nepáchnou a nemusí se vyhazovat do popelnice jako staré meruňky…
Ale je jich taky škoda.
No a se “zrnem” Božího slova je to podobné. Pokud je nezpracujeme včas- nevydají užitek, nevyčerpáme to slovo naplno. Chtějme to, co slyšíme- zpracovat 🙂 … pak vydáme plody… 🙂
p.s …dnes jsme měli k obědu velký hrnec čočkové polévky a palačinky s domácí meruňkovou marmeládou 🙂 jen na povrch palačinek máme rádi tvaroh nebo někteří z nás raději šlehačku 🙂
Tak Vám přeji prostor a chuť ke zpracovávání myšlenek a klidnou noc 🙂 Kejt
