Slova

Vítám Vás u nás 🙂

poslední pozdravy podzimu

U nás jde vidět, že je  venku  brzy tma, navíc  přituhuje- teda k večeru- a tím vším vzniká  prostor “být doma” … pro naslouchání…  víc času na čtení 🙂 nebo učení, jak pro koho 🙂

vracela jsem se "z mléka"- chodíme si pro domácí- a moc se mi líbilo,jak svítilo světlo v učebně tatínka..."tak ať svítí před lidmi..."

A tak jsme si dnes po dlouhé době pustili “Školu malého stroma”…pustili jsme ji na kapitoly jen tak náhodně, protože, jak říkám, neposlouchali jsme ji už pěkně dlouho…ale hned ten úvod byl překrásný…

   Já a dědeček jsme mysleli indiánsky. Později mi lidé říkali, že to bylo naivní- ale já jsem dobře věděl, co dědeček říkával o “slovech”. Nevadí, že je to “naivní”, hlavně, že je to dobré…

Krásně vystihnutá pravda…

A druhou pravdu, vystihnutý okamžik, jsem si přečetla  v jiné knížce. Ležím po chvilkách v jedněch textech mnicha a kněze o. Jeronýma a ten vypráví o svých zkušenostech  života s Pánem.A chtě- nechtě, mi navazují na předchozí příspěvek O vytrvalosti…

…    Jinými slovy: začnete, ale nevytrváte; přijdete, a hned zase odcházíte. Vaše vytrvalost nepřečká ranní hodiny, nanejvýš snad jeden den!

        Není těžké říci: “Miluji tě.” Obtíže vyvstanou, jakmile dodáte: “navždy”, a zvláště ve chvíli, kdy bude řečené třeba uskutečnit. Neboť “navždy” trvá dlouho. Dokud je člověk milovanou bytostí okouzlen a plný svěžích dojmů, nestojí ho věrnost žádnou námahu. Aby však postupem času, který odhaluje realitu života, okouzlení neminulo,      měl by být ten, kdo miluje,    schopen své okouzlení znovu probouzet, aby je udržel alespoň v jeho počáteční intenzitě.      Láska, která chce oklamat sebe sama? Ne, obyčejná, prostá pravda.       To, co pro vás bylo přitažlivé včera, si přece zaslouží, aby vás přitahovalo i dnes, pokud jste ovšem dostatečně silný na to, abyste se vznesl od chvilkového nadšení k věrnosti, od stížností a nářků k melodiím.      Nikdo si nepřeje říci :” Nemohu milovat”, ale každému hrozí nebezpečí, že bude jednoho dne  okolnostmi donucen k tomu, aby řekl:” Už nemohu milovat.”  Protože k tomu, aby člověk stále  miloval jeden a týž předmět, je třeba, aby v hlubinách jeho duše prýštil pramen.  🙂  Nesmí zapomenout na minulost a přitom musí dokázat tvořit.  🙂 Každý den nalézt to, čeho je zapotřebí právě dnes.  🙂  Láska může být někdy slabost, avšak vytrvat v lásce či přátelství je vždy projevem velkorysosti a vítězstvím…

Já vím, že tento mnich mluví o svém životě s Bohem, ale “nesedí” to krásně i na naše životy? I v manželstvích, mezi přáteli, ve vztazích, na pracovištích- všude potřebujeme “pramen”, který nám dává sílu jít dál…

proměny
v jedné aleji

 Tak, tak dnes od nás…zítra začínám tvořit- na svatbu, takže na čtení času nebude, ale přeju Vám i sobě nevysychající pramen, sílu k jeho objevování a těším se příště  🙂 Kejt

...
...že nám ten podzim přeje? 🙂

6 odpovědí na “Slova”

  1. Zase důvod k zamyšlení…okno pracovny září jako slova sv.Jeronýma. Slova jako nikdy,navždy atd….jsou sliby zavazující a málokdo v dnešní době tyto dobrovolná pouta unese a sliby dodrží…Mokopa

  2. MIlá Kejt,

    slova jsou jako padající listí, krásně zlatavá, lehce se pohupující ve vánku hlasem stvořeným…tak jak jsme schopni vidět listí snášející se nám k nohám, stejně vidíme slova, která padají pro nás….

    opět velmi moudrý příspěvek, ať každý kdo prochází kolem kousek zachytí…
    Děkuji…pherenis

  3. Kejt, zase krásná pravda. Ten úryvek z knížky by mohl být jednou z prvních kapitol různých knih věnovaných partnerským vztahům, je to opravdu tak. Přeju, ať se ti krásně tvoří na svatbu;-)

  4. Zase krásne slová i obrázky. Ďakujem. 🙂

    (Ps: Malého stroma nepoznám. Ale podľa úryvkov to vyzerá dobre)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *