Otvírání Betléma a společný cíl

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes bych Vás chtěla pozvat na prohlídku fotografií z “Otvírání Betléma” v Odrách na Štědrý den…

 Dítka a mládež měli nacvičené divadlo Marie Holkové “Co se stalo v Betlémě ” , tak tady jsou ukázky:

 Určitě ne náhodou 🙂 jsem včera v knížce “Na ohnivém voze” došla k tomuto zamyšlení:

               Několik slov o bratrech: existuje málo lidských společenství, která by byla natolik různorodá jako mnišská komunita, a přitom vedla tak intenzivní společný život. Tím, co mnichy spojuje,  nejsou společné záliby, mimořádné schopnosti, ba ani vzájemné sympatie či pokrevní pouta. Přestože do kláštera přicházejí lidé zcela  rozdílní -až se zdá, jako by se tu shromažďovali náhodou-, žijí zde společně po celý život a vytvářejí pestrou mozaiku různých generací, sociálních prostředí, nadání a povah.  Nespojuje je nic jiného než jejich společný cíl. A to není málo!

    Mnišská komunita je místem bratrských vztahů, ale podle slov Řehole je v prvé řadě místem duchovního boje, jehož síla by se neměla přehánět ani podceňovat. Každý svádí tento boj sám a druzí si toho mnohdy nemusí ani všimnout- a přece tento zápas náleží všem, nikoli proto, že by byl u všech stejný, ale proto, že ho dříve či později musí podstoupit každý. Není možné si představovat, že by se drama prožívané jedním člověkem nedotklo také ostatních.

         To ale není všechno. Jestliže nám jednotlivé osoby a situace postupně odhalují naši skutečnou povahu a slabost, jsou to právě tak ony, které nám pomáhají učit se problémy společného života překonávat. Každý mnich ví, že jeho komunita, jeho spolubratři a těžkosti, se kterými se potýká, představují- pokud se jim nesnaží vyhnout- tu nejlepší půdu pro jeho duchovní růst. A tak se později ukáže, že dny plné starostí a napětí, byly příležitostí k získání netušené odvahy, která dozrála, aniž o ni sám usiloval.

         Ten, kdo má rád mnišské povolání, udělá všechno pro to, aby se otevřel nevýslovné Boží něze a lásce….a také, aby pod drsným povrchem lidské povahy nalezl opravdovou- byť mužnou a jen zdrženlivě projevovanou- srdečnost bratrských vztahů… Obojí jde ruku v ruce, odvaha i láska, a toto nečekané zjištění představuje nemalý objev. Šťastný mnich, který se nebojí naplno vstoupit do těchto náročných vztahů. Nebude očekávat něhu, která by ho chránila jako malé dítě; nebude vyhledávat snadné spojenectví, kde by ho zdánlivý pocit jistoty jen oslabil. Naopak, zůstane pozorný a prozíravý, bude tím, kdo v druhého doufá, hodně od něho vyžaduje, ale kdo především dává, dává tolik, kolik jen je v jeho silách.

   …Tento text  mi  odráží skoro všechno, oč ve společném životě farnosti- společenství- rodiny  jde  a  zároveň nezavírá oči nad  náročností společného žití…                                                                    

 Prožijte pěkný den a těším se příště Kejt