Jeřabinový čas

Vítám Vás u nás 🙂

Vyšli jsme si na procházku, kterou jsem po několika chvilkách vzdala a šla domů svou cestou, ale naši šli dál a přinesli mi pozdravení v podobě objevených jeřabin.

tady jsme se rozdělili
setkání 🙂
donesené jeřabiny se ocitly v různých koutech naší kuchyně
...
...
...

Dnes ráno jsem oknem slyšela dětský hlásek…tolik cvrlikal až jsem neodolala a vykoukla z okna…malá dívenka se točila kolem kapličky, lavičky a k mým uším dolehlo…”pojď se podívat, tady máš svůj dům…

...
...

🙂 svůj dům… můj dům je domem modlitby…

Dnes jsem se vrátila ke knížce “Život je sacra  zajímavej” a zrovna jsem četla:

“Odkud to pochází, kde se to v člověku bere? Čemu naslouchám, dopřávám-li takovým otázkám sluch? Plané, byť  závrať působící filosofování? Blondel tvrdí, že nejde o zavádějící směřování,že jde o vábení na cestu za pokladem ,o dotazování, snad jediné člověku na míru. (Jde o dotazování se po činu, co ve mě vzbuzuje to, že hledám…že chci být šťastný…)

objevení hlubin je schopno zastavit člověka v jeho životním úprku. Poznání hlubiny vlastního činu, růst v poznání zákonitostí pronikání do míst, kde se to děje, to je schopno člověka zaujmout, zbrzdit a zachránit mu lidský charakter života….

…jde až do nejzazších hlubin a ptá se, odkud je vlastně v člověku chuť něco dělat, co je za tou chutí, odkud to přichází? čím je to inspirované;

a hledá s obrovskou nadějí, že takto je člověk schopen nalézt totální vysvětlení své existence. Jsem přesvědčen, že zde nejde o filosofickou posedlost, ale o uposlechnutí Ježíšova “tlučte, proste, hledejte” 🙂

O pár stránek dřív bylo:

To chtít být šťastný je konečná? Ale ze zkušenosti víme, že, štěstí, nebo řekněme naplnění, je opravdu muška, velmi se podobající jepici, alespoň co do délky života. Že se štěstím chvilku postojíš a už začíná blednout. Nezakážeš-li si o tom přemýšlet, tak až skandálně  brzy začíná být jasné, že právě dosažené jsem sice chtěl a toužil po tom, kudy jsem chodil, ale skoro v samém okamžiku dosažení toužebného poznávám, že je třeba chtít dál.

Každé dosažení se okamžitě stává limitem, protože v sobě nese možnost přesažení.

Přála bych sobě i vám, abychom si nezakázali v sobě tyto otázky, odkud se to bere, co v nás to probouzí, abychom se dokázali podívat dovnitř…do svého domu…abychom tomu vábení na cestu za pokladem naslouchali a šli za ním 🙂

Pěkný den vám přeji a těším se příště Kejt


2 odpovědi na “Jeřabinový čas”

  1. Příjemné povzbuzení do každého dne, každé chvíle pobývání v domově…..
    děkuji za moc potěšující komentář, a z vlny se plstí…zatím brože, pouzdro na brýle, a bude přibývat další a další….

    s milým pozdravením, vroucným obejmutím v Jeho náruči…..pherenis

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *