Vítám Vás u nás 🙂
Byli jsme se podívat na noční nasvícení stromů v zámeckém parku. Tak jen malinko:
Ale že je to večer, přišel mi na mysl text o. Jeronýma:
….mladí řeholníci se většinou domnívají, že s přibývajícími léty bude jejich vnitřní život čím dál snazší a že ve stáří už na cestě k Bohu nebudou potřebovat žádnou oporu.
Na základě své vlastní zkušenosti Vám chci říci, abyste se připravil na pravý opak.
Pravda, stále větší počet knih a kazatelů mě unavuje, tím jasněji však vidím, jak je pro mě důležité, abych čerpal z toho, co už jsem nashromáždil. A co bych si dnes počal, kdybych byl nashromáždil méně? S postupem času řada věcí ztrácí svou přitažlivost a Bůh neposílá náhradou “jiné horoucí” pocity.
Osobní úsilí zůstává nutné jako kdykoli dříve.
Šťastný mnich, který se po celý život soustavně věnoval duchovní četbě – a který nasbíral dostatek dříví, aby i ve stáří mohl udržovat svůj oheň. Ať máte za sebou třicet let věrnosti nebo jen dva roky, pokušení opustit život modlitby je stejně časté.
Ale ten, kdo mnoho ví, zůstává orientován správným směrem…
( Otec Jeroným)
Když se setkávám se starými lidmi, kteří mají před sebou už jen závěr svého života, jsou to různá setkání. Někdy jim z očí sálá teplo, stále projevují zájem o dění, avšak někteří neví… nejde jim zformulovat slova a to je možná nejtěžší, když člověk vnímá a přesto se nedokáže vyjádřit, při vší oboustranné snaze se nedomluvíme… dívám se do tváře toho človíčka a říkám si, je tak krásná…má za sebou ŽIVOT, ale otazníky zůstávají… myslím na přibývající léta, na sebe, na lidi kolem sebe, na tíhu všedních dní a nedá mi to, abych si nepřipomněla text, co jsem psala v lednu:
Čas se připomene téměř každému, ať se nám to líbí nebo ne,
když stáří a ubývají síly nás odsunou do samoty.
Mnoha lidem je z toho smutno,
ale přesto nesmíme upadnout do apatie a být druhým přítěží.
Musíme být soběstační, dokud můžeme.
Ale nevyhnutelně budeme čím dál víc osamělí.
Jestliže jsme toužili po osamělosti a naučili se ji mít rádi,
protože jsme v ní nalezli Boha,
mohou být poslední roky těmi nejšťastnějšími v celém našem životě,
prožívané v co nejtěsnějším sepětí s Ním,
a Jeho láska a bytí tak může skrze nás zářit mnoha duším.
Otec Jeroným má pravdu, že je důležité připravit se na pravý opak. Není důvod se bát, nebo si říkat času dost. Věřím otci, že je lépe se na to, co nás ve stáří čeká, připravit a myslet už teď, protože až ta doba přijde, nemusíme mít sílu, zdraví nebo tu možnost a …S postupem času řada věcí ztrácí svou přitažlivost , ale představte si, že za tím stářím už je ” jen” patření na Boha 😉
Mé stáří je v rukou Boha…jak On chce a kdy On chce… kéž bych na to vždycky myslela.
mějte se hezky a těším se příště Kejt
Kejt, ano, vzpomínám si, jak jsi o tom stáří v lednu psala, hodně mě to oslovilo, a teď znovu, díky moc za to…! Fotky jsou romantické 🙂