Valentýn včera

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes mi to nedalo a opět jsem se podívala, jak bylo ve Vatikánu. Byla jsem moc překvapená, že měl papež František na Valentýna vůbec  poprvé setkání se snoubenci! Měla jsem velikou radost 🙂 a pak ještě větší, když jsem si četla, co jim říkal. Nádhera :-)Odpovídal jim na jejich otázky!  Také u nás včera bylo setkání párů, které se chtěly zastavit a načerpat “něco” do všedního dne. Snad se nám to podařilo. Naším hostem nebyl papež František, ale jiný kněz o. Vojtěch Janšta  a setkání, diskuze, postřehy, které u nás zazněly byly skvělé- nasmáli jsme se až až 🙂 , ale někdy bylo také ticho, že by spadnout špendlík bylo slyšet 🙂 A ještě jsem měla radost, že téma našeho setkání mělo kontinuitu s tím, co mladým párům říkal papež František. No, hold už v manželství žijeme 🙂 a ať chodíme do kostela nebo ne, máme stejné problémy, stejné povahy, stejné otázky…

Jestli si chcete přečíst, na co odpovídal papež František mladým párům najdete to zde:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19590

a lehoučkou ochutnávku Vám tu posílám:

Třetí slovo: Promiň. V životě se dopouštíme mnoha chyb a omylů. Všichni chybujeme. Je tu snad někdo, kdo by se nikdy nezmýlil? Ať zvedne ruku! Chybujeme všichni, všichni. Neuplyne den, abychom nepochybili. Bible říká, že i ten nejspravedlivější zhřeší sedmkrát za den. A tak, jak chybujeme, je nutné také užívat toto prosté slovo: „promiň“. Většinou každý pohotově obviní druhého a sám sebe ospravedlní. To už začalo u našeho otce Adama, když se ho Bůh zeptal: „Adame, jedl si z toho stromu?“ „Já? Ne! To ona mi to dala!“ Obviňovat druhého, abychom nemuseli říkat „promiň“, „prosím o odpuštění“. To je starý příběh! Je to pud, který stojí u počátku mnoha pohrom.

Učme se uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění. „Promiň, jestli jsem dnes zvedl hlas“, „promiň, že jsem kolem tebe prošel a nepozdravil jsem tě“, „promiň, že jsem přišel pozdě“, „že tento týden jsem byl tak tichý“, „že jsem příliš mluvil a nikdy nenaslouchal“, „promiň, že jsem zapomněl“, „promiň, byl jsem rozzlobený a vybil jsem si to na tobě“… Můžeme říci tolikrát denně „promiň“. Také takto křesťanská rodina roste. Všichni víme, že neexistuje dokonalá rodina, ani dokonalý manžel nebo dokonalá manželka. O dokonalé tchýni ani nemluvě…Existujeme jen my, hříšníci. 🙂 Ježíš, který nás dobře zná, nás učí jednomu tajemství: nikdy nezakončit den, aniž bychom vzájemně požádali o odpuštění, aniž by se k nám domů a do naší rodiny vrátil pokoj.

Je normální, že se manželé hádají, ale je tu vždy ještě něco jiného…Pohádali jste se, rozzlobili jste se, možná létaly talíře, avšak prosím, pamatujte si – nezakončete nikdy den bez toho, že byste se usmířili! Nikdy, nikdy, nikdy!

To je tajemství, tajemství k uchování lásky a k nastolení pokoje.

Není nutné pronášet krásná slova…Někdy stačí jen gesto a… usmíření je tu.

Nikdy bez něj nezakončete den, protože kdybyste to udělali, to, co máte uvnitř, vychladne a zatvrdí se, a další den už je obtížné se usmířit.

Dobře si pamatujte: nikdy nekončit den bez usmíření! Naučíme-li se žádat vzájemně o prominutí, odpouštět jeden druhému,manželství potrvá a půjde kupředu. Když na audience nebo na mši svatou do Svaté Marty přicházejí manželé, kteří slaví padesáté výročí sňatku, ptám se jich: „Kdo koho snášel?“ Jak je to krásné – dívají se jeden na druhého, potom na mne a říkají: „Oba dva navzájem“. A to je moc krásné, to je nádherné svědectví!

Včera držel v rukou foťák zase Marťa. Buď se díval dolů nebo nahoru 🙂 :

anebo realisticky-přímo:

a moje neteřinka:

U nás včera asi nejvíce bylo slyšet hlasy na téma odpuštění, a byly hlasité 🙂 , že musím začít JÁ…i když mi ublíží ten druhý… já…já  musím začínat stále znovu a znovu…

Přála bych nám všem, abychom slovy papeže Františka … NIKDY NIKDY NIKDY nepřestávali začínat 🙂 …

Mějte pěkný den a těším se příště Kejt