Setkání k Valentýnu

Vítám Vás u nás 🙂

Tak se dostávám tady, pozdravit Vás a povykládat 🙂 . Trochu nás potrápily nemoci a nachlazení, ale už se blýská na lepší časy. Venku ovšem přituhuje, ale moc se mi líbí rána. Už začíná být poznat delší den a je to moc příjemné, že když človíček ráno vyskočí (teda- vybelhá se) z postele, tak  už za chvíli vytahuji žaluzie, neb se ráno klube čím dál tím dřív. Bývá to takový namodralý odstín a ráda si ho pouštím do našeho domu. 🙂

Bylo u nás to Odpoledne pro zamilované a celým odpolednem nás provázelo slovíčko otce Šebestiána z Moravské Třebové.

takhle jsme se do kuchyně "naštrůdlili"
někteří tatínkové zvládali jak přebalit...
tak ukonejšit 🙂
Maří oslavila svou první dvacítku roků

a bylo to, jak jinak než k zamyšlení. Otec Šebestián nám na téma “Nežít jen pro sebe” a v souvislosti s probíhající postní dobou, předložil několik myšlenek k zamyšlení :

Postní doba by měla být něco jako lázně pro duši. Měl by to být čas, kdy si člověk oddechne, osvěží se, dovolí si luxus se zregenerovat, někdo se toho okamžiku bojí, někdo ho vítá, s očekáváním, s nadějí, s touhou, že

právě teď je ten čas milosti, spásy

a tohle může být problém, někdo (ten Zlý) nás chce oblafnout, vzbuzuje v nás pocity únavy, nelibosti, zase se po mě něco chce (dát prostor k modlitbě, k četbě Písma,k naslouchání, k tichu, k postu…)

vždyť mám plno povinností, žehlení, vyřizovat emaily, jsem už unavená…

ale, když dám, když zkusím dát prostor Bohu před sebou,

tak nad námi je Bůh, který má náruč plnou milostí a chce jako Otec pro nás dobro, chránit nás a to dobré v nás rozvíjet. My můžeme mít strach, obavy, někdo (Zlý) v nás tyto pocity může vyvolávat a pracovat s nimi, ale když  se tomu postavíme čelem, tak ON ztratí sílu…

Kdy jindy než teď, zkusme dát Bohu prostor, více se na Něj spolehnout, dát Mu více důvěry, věřit Jeho slovu, ne tomu,co s námi hýbe, co cítíme , ale věřit Jeho Slovu. To je vyšší norma- Boží slovo než to, že já to tak “cejtím” Když dáme prostor svému srdci a podíváme se do něj, tak podle míry své upřímnosti zjistíme, jak to s námi je  a co nás ovládá. Buď uznám, že má  Bůh pravdu nebo jdu po svých cestách a sklízím,co jsem zasel…

Když budeme prožívat postní dobu jako dobu, kdy poznám, že mě někdo vede, abych se zkusil vymanit z toho svého života, já musím udělat zkušenost, aspoň někdy to vyzkoušet a kdo to udělá, pocítí víc touhy a chuti příště to udělat a zkusit víc 🙂

Všimli jste si někdy, co cítíme, když se skloníme? Co prožívám?

Klid…pokoj…smír…

A když tam sedí Bůh, tak se nebojím, že On mě  vyhodí ze sedla…ten můj vnitřní stav mě to potvrdí…

Kdo okusí krásu Lásky, ten se Jí nevzdá.

Kdo okusí krásu Pravdy, nechce se zaplétat do lží.

Kdo cestou okusí, jak dobrý je Pán, ten se Ho drží.

Zakusíme nový pokoj, radost, bezpečí, elán, protože Bůh se o nás stará…

Zkoušejme, udělejme první krok. Pak už se Ho nevzdáme.

Dejme se na cestu vztahu, propojenosti, otevřme se, smiřme se, všechno dělejme s láskou, pro lásku, vydejme se na cestu lásky…

pak jdeme dobře…

🙂

Tak, tolik od nás. Mějte pěkný den a těším se příště Kejt

Jedna odpověď na “Setkání k Valentýnu”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *