Vítám Vás na našich stránkách… 🙂
Dnes jsme s dětmi večer poslouchali Školu Malého stromu. Dostala jsem tip na stáhnutí do PC (Jani, díky 🙂 🙂 🙂 )a tak jsem toho využila a teď míváme chvilky naslouchání… Byli jsme po večeři, v pyžamech, vylítaní (děti) a upracovaní (já) z pobytu venku… Skoro jsem se pak nezdvihla… 🙂 abych děti uložila do postelí…
Tak kdyby jste si tuto knihu chtěli poslechnout, je možnost na
http://www.ulozto.cz/3510320/skola-maleho-stromu-rar
a dnes jsme slyšeli myšlenku, která mi navazuje na povídání ze soboty 🙂
…Babička vyprávěla, že každý člověk má dvě mysli. Jedna mysl řídí potřeby tělesného života. Ta druhá rozhoduje, jak si opatřit střechu nad hlavou, potravu a vůbec věci pro tělo. Je jí třeba užívat při zakládání rodiny, při vychovávání mladých a tak. Řekla, že tuto mysl musíme mít, abychom si mohli zajistit živobytí. Ale zároveň řekla, že máme i jinou mysl, která s tím nemá nic společného. Řekla, že je to duchovní mysl.
Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckým a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí- jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než hikorový oříšek…
…nakonec se může scvrknout až na hrášek nebo i docela zaniknout, když tělesná mysl začne vládnout všemu. V takovém případě ztrácíš svého ducha úplně.
Tak se z tebe stane mrtvý člověk. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic jiného než špínu, když se podívají na druhého nevidí nic než zlo, když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze, nikdy krásu. Babička řekla, že světem se toulá mnoho mrtvých lidí…
Babička vysvětlovala, že duchovní mysl je jako sval. Při používání se zvětšuje a sílí. Říkala, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je používat duchovní mysl k pochopení, k tomu se ale prý dveře neotevřou, dokud se neskoncuje se sobectvím, a tak s tělesnou myslí. Teprve potom se chápání začíná rozvíjet, a čím víc se snažíš pochopit, tím je silnější…
Samozřejmě, řekla, p o ch o p e n í a l á s k a jsou jedno a totéž, jenže lidi na to jdou často z falešného kopce, snaží se předstírat, že milují věci, i když je nepochopili. To prostě nejde….
…teď přeskočím, ale …
Babička se jmenovala Včelička. Věděl jsem to, že když jí dědeček pozdě v noci říkal: “Sme sví, Včeličko,” že jí vlastně říkal: “Miluji tě,” protože tak se to dalo z těch slov vycítit. Nebo, když si spolu někdy povídali a babička řekla:”Taky si to myslíš, Walesi?” a dědeček odpověděl:”Taky,” a myslel tím “Chápu tě”. Láska a pochopení byly pro ně jedna a táž věc. Babička říkala, že není možné milovat lidi ani Boha, když ani lidem, ani Bohu nerozumíš.
Babička a dědeček se chápali, a proto se i milovali. Babička říkala, že s přibývajícími lety se chápání prohlubuje a že může být tak hluboké, že si to obyčejný smrtelník neumí ani představit, natož vysvětlit, a tak tomu říkali: “Sme sví.”….
Omlouvám se za dnešní trochu delší příspěvek, ale pokud jste to dočetli až sem, tak mi možná porozumíte . 🙂
Mějte se krásně a kéž naše pochopení roste 🙂 Kejt
