Otec Maxmilián Kolbe

Vítám Vás u nás 🙂

Když už jsem teda v minulém příspěvku psala, že mi přišlo v poště s Imacculatou překvapení, tak jsme se vydali za to překvapení poděkovat a shodou okolností zrovna na pouť čtenářů Imacculaty na Cvilín. http://immaculata.minorite.cz/index.php?m=1

Tato pouť byla spojena se slavností a uctění ostatků sv. Maxmiliána Kolbeho, který v uplynulém týdnu slavil svátek.

pohled z vyhlídkové věže je krásný
naši...
při Křížové cestě jsme rozjímali nad texty sv. Maxmiliána Kolbeho:

Prodejme čas a rozdejme jej…čas je krátký…žijeme jen jednou …

Modli se za mne, abych vytrval do konce a aby se Láska rozšiřovala bez hranic…

Opravdová láska je zaplacená vlastní obětí…

Znáte Maxmiliána Kolbeho?  Já jsem se s ním setkala před lety v knížce Světlo a stín

A když jsem ji přečetla- to léto jsem zrovna čekala naše nejmenší dítko, chtěla jsem, aby to byl Maxmilián 🙂 p.s. Je to Kačka 🙂 Knížku přečtete jedním dechem. Možná i pro to, že čtete souběžně o životě otce Maxmiliána a R.Hösse- budoucího velitele koncentračního tábora v  Osvětimi. Čtete o jejich dětství, mládí, o životě, o jejich myšlenkách, jsou dochované jejich dopisy, víme, jak skončili. Otec Maxmilián se v koncentračním táboře  vzdal dobrovolně svého života výměnou za život jednoho otce rodiny, který byl odsouzen na smrt…Velitel koncentračního tábora  měl svou rodinu, miloval ji, měl děti a přesto se stal jedním z největších zločinců  světa. Myslím, že v doslovu této knihy je vyjádřeno vše:

Každý, kdo čte tuto knihu, žasne nad tím, jak člověk- katolík, který v dětství často přistupoval ke svátostem, ministroval a dokonce  se chtěl stát knězem, mohl skončit jako vrah milionů lidí!

Domnívám se, že vrcholem celé knihy není poprava Rudolfa Hösse, ale moment, kdy odsouzený k smrti požádá o  z p o v ě d n í k a. Kdy ho jako blesk zasáhne m i l o s t  z nebe!

Tady se musíme vrátit do vzdálené minulosti. Vzpomeňme, jak malý Rudi jel se svým otcem na pouť do Lurd a otec ho tam svěřil do ochrany Neposkvrněné. On sám na to bezpochyby zapomněl. Ale nezapomněla ona, Matka. Nebyla to ona, která nespustila svého chráněnce z očí v celém jeho rušném životě, když se ubíral po tak křivolakých a nebezpečných cestách? Nezasáhla ona v poslední rozhodné chvíli, aby ho vytrhla z věčné záhuby? Když několikrát během let unikl smrti, nebylo to přece proto, aby na něm mohla být vykonána přísná lidská spravedlnost, ale aby mu byla dopřána příležitost vzpamatovat se a utéci se k Božímu milosrdenství.

Jistěže přitom působily přímluvy svatého Maxmiliána Kolbeho i jiných mučedníků z Osvětimi. Ale nerýsuje se za tím zřetelně nevtíravá, ale mocná postava Panny věrné- Matky milosrdenství? Neslyšíme zde tlukot nepřemožitelného mateřského srdce?

Když jsme se modlili křížovou cestu a četli myšlenky o. Maxmiliána, někdy jsem až žasla, jak se jeho myšlenky a slova naplnila. Jak všechno na sebe navazovalo, jak jedno bez druhého nemohlo být, jak to všechno směřovalo k naplnění, k oběti…

A vzpomínáte ještě na bukvice v minulém příspěvku? Vzala jsem je zase do rukou:

V textech o. Maxmiliána byla věta: …modlitba byla dechem jeho života…

Kéž by byla i mým.

Přeji Vám pěknou neděli, chvíle rodinné pohody a načerpání  a těším se příště Kejt

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *