Opravdu stačí chtít?

Vítám Vás u nás 🙂

Uplynulý víkend byl až po okraj naplněný. Asi jako v každé domácnosti před začátkem adventu. Dítka měla při rozžíhání stromu divadlo, pletly se věnce a pak jsem narazila náhodou na článeček Nevstoupíš dvakrát do stejného adventu. Je zde: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Nevstoupis-dvakrat-do-stejneho-adventu.html

Dotazující se ptá, jak může člověk i v rodině prožívat dobu adventu ve ztišení a dostane odpověď, že stačí chtít 🙂 Musíme vědět, co chtít a chtít si k tomu vytvořit prostor … Líbí se mi to.

Tvoření s dětmi:

Divadlo dětí:

Teď už se těším jen na to ztišení.

A kousek z uvedeného rozhovoru:

Možná by tedy chtělo se i na advent trochu připravit…

Možná ano. Na vojně to bylo ošetřeno. Nemyslím advent, ale nepřeslechnutí. Zapískalo se a dozorčí zařval: „Příprava na snídani!“ Za chvíli stejný řev: „Nástup na snídani!“ A po chvilce do třetice: „Odchod na snídani!“ Pak se teprve vyrazilo. To se nedalo přeslechnout. Je tu týden mezi slavností Ježíše Krista Krále a první nedělí adventní – tam by se ten uřvanej dozorčí hodil.

Problémem je naše oslabená pozornost, pak nám zůstávají jen ty pověstné oči pro pláč. V adventu se člověk často dívá jinam, než má. Přitom mám být pozorný k tomu, jak Bůh miluje svět a chce mi být vším, jak stojí za dveřmi a tluče. Advent je lekcí pozornosti pro celý rok. Máme se upevnit v přesvědčení, že čas, kdy mi unikne, že Bůh přichází, je časem ztraceným.

Někdy jsme už unaveni, otráveni každoročně se opakujícími texty. Ano, jsou stejné, ale my jsme o rok jinačí.

Klasickým adventním pozváním je výzva k četbě Bible. Zde často žasnu nad slovy tolikrát slyšenými a čtenými. I velmi blízký člověk nás překvapí – ne svým nečekaným jednáním, ale tím, čeho jsme si na něm nikdy nevšimli. Je zde na místě parafrázovat starého Hérakleita: Nevstoupíš dvakrát do stejného adventu. Bylo by ztrátou nic neočekávat.

 

Krásné očekávání přeji i Vám a  těším se příště Kejt