Nebe opravdu je

Vítám Vás u nás 🙂

Je krásně, dáváme do pořádku poslední zbytečky jablíček na zahradě.

Ale že máme dušičkový čas, chtěla jsem Vám poslat jiný příběh 😉

Jednou mi přišel email s odkazem na jeden film. Byla jsem překvapená, ale sledovali jsme ho několikrát i s dětmi. Chtěla bych ho poslat všem 🙂 Byl krásně nečekaný a plný naděje.

http://www.gloria.tv/media/itxRVn9mFeh

Pak se mi dostala do rukou i kniha, která byla filmu předlohou. Nebe opravdu je. Popisuje příběh ani ne čtyřletého chlapce, který přežil komplikovanou operaci tlustého střeva. A při ní navštívil nebe… a zkuste si představit, když by Vám vaše ani ne čtyřleté dítko začalo doma při úplně všedních okamžicích jen tak- mezi řečí- se zmiňovat, jak to vidí, s přesvědčením, že to tak je, že mu to Ježíš řekl nebo, že to viděl nebo, že se s tím a tím v nebi potkal…musela jsem se smát, když jeho otec popisuje, jak ze začátku- než jim s manželkou došlo, že se stalo něco nečekaného- myslel, že učitelé nedělní školy rozhodně odvádějí dobrou práci… a o pár řádků níž: Panečku, ti učitelé nedělní školy rozhodně odvádějí dobrou práci!

🙂

a ke konci knihy:

…další otázkou, kterou nám lidé neustále kladou je, jak nás to, co Colton prožil, změnilo. To první, co vám Sonja odpoví, je, že nás to úplně zlomilo. Pastorům a jejich rodinám je obvykle nejlépe v roli těch, kdo pomáhají, nikoli těch, kdo pomoc přijímají. Byli jsme neoblomně soběstační- při zpětném pohledu možná natolik, že jsme byli až povýšení. Ten zničující pobyt v nemocnici však naši pýchu zlomil jako suchou větvičku a naučil nás být dostatečně pokorní, abychom dokázali  přijímat pomoc od druhých na fyzické, emocionální i finanční rovině.

Ano, je dobré být silný a moci dávat druhým. My jsme však poznali hodnotu zranitelnosti, kdy člověk dovolí druhým, aby byli silní místo něho a dávali oni jemu.Ukázalo se, že to bylo požehnáním i pro ně.

Coltonův příběh nás změnil také v tomo: jsme smělejší. Žijeme v době, kdy lidé pochybují o Boží existenci. Jako kazatel  jsem vždy bez zábran mluvil o své víře, ale teď navíc vyprávím i o tom, co se stalo mému synovi. Je to pravda a já o tom mluvím;nemám se zač stydět…

Mně příběh povzbudil…přála bych to i Vám…dnes večer si sednout, zapálit svíčku, uvařit čaj, vzít všechny své blízké a podívat se na film a  posílit svou naději, že smrtí život nekončí… 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt