Ne krvi,

ale potu, potřebuje Polsko.

Vítám Vás u nás! 🙂 Větou, kterou jsem si přečetla na okně kostela sv. Kryštofa v Zakopaném. 🙂

Nedokázala jsem zařadit, kdo tato slova řekl, ale musela jsem na ně myslet. Bolestná byla historie Polska.

V Zakopaném bylo krásně.

Ale začínám pohledem na Tatry při odjezdu! 😉

Líbila se mi jejich architektura. Bylo poznat, že jsme jinde 🙂

Nebo různá zákoutí 🙂

Pak jsme uviděli “Boscovu” pizzerii. Neodolali jsme 😉 Byť nevím, jestli měl název souvislost s Donem Boscem.

Seděli jsme na venkovní zahrádce.

Všudypřítomné hortenzie

Večerní pohledy k našemu ubytování…

Kostel sv. Kryštofa s kouzelnými vitrážemi

s kapličkou sv. Jana Pavla II

a sestrou Faustynou 😉

Hned si připadám jako doma 🙂

Doma je říjen. A je krásný. Práce jak “na kostele”. Ráno mě povzbuzují pozdravy z Medžugorje a skoro v každém je pozvání k modlitbě růžence. V jednom poselství Panna Maria řekla: “… jestli chcete, vezměte do rukou růženec! 🙂 a modlete se, až se vám modlitba stane radostí… už samotný růženec může konat zázraky .-)

Potřebujeme je.

Na toto poutní místo vzal malého Karola tatínek, když mu umřela v jeho devíti letech maminka. Tenkrát mu tatínek řekl: “Už nemáš maminku, ale máš jinou, která bude pořád s tebou.”

Když jsem viděla tuto fotografii z poslední návštěvy J. Pavla II na Kalwarii v roce 2002, vybavila jsem si slova, která řekl pár dnů před smrtí: “Nechte mne odejít domů.”

🙂

Napadají mě slova… teď je ten čas milosti…teď je ten čas spásy… Boží milosrdenství je větší než cokoli kolem nás.

Mějte se hezky!

A těším se příště Kejt

Jedna odpověď na “Ne krvi,”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *