ale potu, potřebuje Polsko.
Vítám Vás u nás! 🙂 Větou, kterou jsem si přečetla na okně kostela sv. Kryštofa v Zakopaném. 🙂
Nedokázala jsem zařadit, kdo tato slova řekl, ale musela jsem na ně myslet. Bolestná byla historie Polska.
V Zakopaném bylo krásně.
Ale začínám pohledem na Tatry při odjezdu! 😉
Líbila se mi jejich architektura. Bylo poznat, že jsme jinde 🙂
Nebo různá zákoutí 🙂
Pak jsme uviděli “Boscovu” pizzerii. Neodolali jsme 😉 Byť nevím, jestli měl název souvislost s Donem Boscem.
Seděli jsme na venkovní zahrádce.
Večerní pohledy k našemu ubytování…
Kostel sv. Kryštofa s kouzelnými vitrážemi
Hned si připadám jako doma 🙂
Doma je říjen. A je krásný. Práce jak “na kostele”. Ráno mě povzbuzují pozdravy z Medžugorje a skoro v každém je pozvání k modlitbě růžence. V jednom poselství Panna Maria řekla: “… jestli chcete, vezměte do rukou růženec! 🙂 a modlete se, až se vám modlitba stane radostí… už samotný růženec může konat zázraky .-)
Potřebujeme je.
u milostného obrazu P. Marie v Kalwarii Zebrzydowske 
Na toto poutní místo vzal malého Karola tatínek, když mu umřela v jeho devíti letech maminka. Tenkrát mu tatínek řekl: “Už nemáš maminku, ale máš jinou, která bude pořád s tebou.”
Když jsem viděla tuto fotografii z poslední návštěvy J. Pavla II na Kalwarii v roce 2002, vybavila jsem si slova, která řekl pár dnů před smrtí: “Nechte mne odejít domů.”
🙂
Napadají mě slova… teď je ten čas milosti…teď je ten čas spásy… Boží milosrdenství je větší než cokoli kolem nás.
Mějte se hezky!
A těším se příště Kejt
Jako vzdy moc hezky napsané.