K takovým chci já patřit a Boží Tělo v Medžugorji

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsem sáhla po Možnostech a melodiích a otevřela je. Pár vět z knihy mě vrátilo k prožívání svátku Božího Těla v minulém týdnu v Medžugorii:

Slova pronesená při mši svaté v kázání zasáhla možná každého, protože kněz začal přiznáním vlastní slabosti, přiznal, že máme pravdu, když si stěžujeme, pláčeme,protestujeme, protože my-kněží- jsme daleko,neumíme přiznat vlastní hřích, nejsme pokorní a pravdiví… Byla jsem tímto úvodem překvapená a zasažena hloubkou slov a čekala jsem co z toho bude. Kněz pokračoval, že my lidé se kolikrát zmítáme ve vlastních slabostech, ubližujeme si, zakoušíme těžké okamžiky v životě, utrpení a kde je ON? Z vlastní zkušenosti, kterou nám kněz přiznal bylo, že mu Bůh dal zkušenost, kdy mu dal pocítit něžnost, lásku…

…v okamžiku, kdy se ptáme znova a znova “Bože, kde jsi?” nás Bůh nechává v tichu- jakoby na poušti…On nás nechává v tichu, na poušti, abychom uzráli, abychom se posílili…nesmíme to odkládat, vyhýbat se tomu, protože bychom tomu jinak neporozuměli

Bůh je ticho… a to je čas, kdy potřebujeme to Ticho začít  uctívat…my nejsme Bůh…jsme pokolení zraněné, ale neponechané vlastní síle…Ježíš přichází a to si připomínáme zrovna tímto svátkem (Božího Těla)

Ježíš si přeje naši blízkost…zve nás k Eucharistii. Cesta slz a modlitby je nejlepší cesta k lásce a pokoře. On přichází na oltář v chlebu a vínu, nechráněně, v bezmocnosti a tichosti, protože si přeje , abychom i my k němu přicházeli ubozí a nazí…pak možná naše námitky uzrají, možná se nám podaří žít s našimi ranami, ale to jen tehdy, když se dokážeme zastavit před kouskem Chleba…

DSCF0017

A pak- slavnostní průvod tady a tam. Tam bylo moře lidí, místy i hluk,  liší se i tempem chůze, kterou se průvod ubíral ulicí. Liší se pohledem některých lidí,kterým patřily hotely a domy kolem cesty, kde jsme šli a kteří stáli v tichu, s malým oltářem a věděli, proč tam stojí… Liší se družičkami. Dospělé ženy, které každým pohledem, kdy hodily hrst květin směrem k Eucharistii, vědí, proč to dělají. A nakonec –  ticho. Uctivé ticho.

DSCF0024

DSCF0043

DSCF0058

DSCF0064

 

A ta dnešní slova?

Náš Pán je skutečně a trvale přítomen ve svatostánku.

Právě proto, že Bůh ve svatostánku není viditelný, musí o jeho přítomnosti věřící podávat svědectví.

Božímu mlčení musí odpovídat svědectví adorace. Jak pošetile působí ti, kdo se rádi modlí před svatostánkem , zatímco je po celém světě vyhlašována smrt Boha!

Jenže ti,

kdo v Eucharistii uctívají živého Boha,

jsou sami plni života –

a k takovým já chci patřit.

(o.Jeroným Možnosti a melodie)

🙂 No, nepotěšilo by Vás to také?

DSCF0157

DSCF0156

Tak se mějte hezky a těším se příště Kejt

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *