Vítám Vás u nás 🙂
Ne, jarní úklid u nás ještě nezačal 🙂 . Jen jsem mírně zrekonstruovala jeden jarní věneček na naše dveře:
a přemýšlela, že je asi nevhodné dávat ho na vstupní dveře, když ještě nejsou umyté od letošní letité zimy. 🙂
A v souvislosti s jarním úklidem kolem nás, se mi vybavil i úklid uvnitř nás. A na to mi v hlavě vyskočilo letošní zamyšlení o. Šebestiána v Moravský Třebový 🙂 , kde jsme se setkaly ženy z MM – nad popelnicí. Abych to vysvětlila. Mluvili jsme , teda spíše poslouchaly jsme 🙂 úvahu, jak to chodí v našich vztazích, v rodinách a otec došel k tomu, že je třeba:
…stát se popelnicí…je to služba lásky stát se popelnicí negativních pocitů druhého, kdy my otevřeme to víko, nezesměšníme, neponížíme toho druhého a necháme ho mluvit…když my to přijmeme- nebudeme smrdět (když otevřeme popelnici- smrdí to z ní)… je to služba LÁSKY… vyslechnout…udělat vstřícný gesto- i když je to pořád jedno a to samé…ale když uděláme vstřícný gesto a ten druhý povídá a povídá…my se už k tomu ani nemusíme vyjadřovat, protože jen to povídání může změkčit bolest toho druhého- sdělená bolest- poloviční bolest…a my? Jak to vydržíme my?Neustále naslouchat? Toto naslouchání je přímo úměrné naší svatosti v míře, v jaké jsme schopni to probrat s Ježíšem…
a najednou po těch rozhovorech s Pánem zjistíte uvnitř zvláštní radost…
A ještě jsem dodělávala věnečky na jiné dveře:
Venku začíná přituhovat, teplejší slunce v nedohlednu a tak Vám přeji pěkný sobotní večer, srdce na dlani a teplo doma a těším se příště Kejt
Krásné dekorace!