Vítám Vás u nás 🙂
Ranní mlhy se už rozpustily a slunce zase ukázalo sílu babího léta.
Dnes má v církvi svátek sv. František, známý a oblíbený světec. Když si čítávám v jeho “Františkánských pramenech” stejně nad ním žasnu. Někdy bývá vykreslován úplně jinak, než se v jeho listech objevuje. A tak ho vlastně objevuji nově i já. Neboť i já jsem o něm měla zkreslené představy.
A tak jsem přemýšlela, co Vám k němu napsat. A nakonec jsem neodolala a i když bych psala a psala jeho pozdravy jiné, vybrala jsem následující úryvek, který u nás zabodoval:
O PRAVÉ A DOKONALÉ RADOSTI
Jednoho dne blažený František, když dlel u panny Marie Andělské, zavolal bratra Lva a řekl mu: “Bratře Lve, piš!” Ten odpověděl: “Ano, jsem připraven.” “Napiš,” řekl” co je pravá radost.”
“Přijde posel a řekne, že všichni pařížští Mistři vstoupili do řádu; napiš, že to není pravá radost. A také, že vstoupili do řádu všichni zaalpští preláti, arcibiskupové a biskupové a nejen to, dokonce i francouzský král a anglický král; napiš, že to není pravá radost. A když tě ještě dostihne zpráva, že moji bratři šli mezi nevěřící a všechny je obrátili na víru, anebo že já jsem dostal od Boha takovou milost, že uzdravuji nemocné a dělám mnoho zázraků; nuže, já ti říkám, ano v tom není pravá radost.”
“Ale co je tedy pravá radost?”
” Hleď, vracím se z Perugie o půlnoci, dorazím sem, je deštivá zima a tak drsná, že se na lemu hábitu dělají ledové rampouchy, které mi neustále vrážejí do nohou, takže mi krvácejí jako z ran. A já v tom blátě, zimě a ledu dojdu k fortně, dlouho klepám a volám, až přijde bratr a ptá se: “Kdo jsi?” Já odpovím:” Bratr František.” A on řekne:” Jdi pryč v tuhle hodinu se nepřichází, nepustím tě.”
A když prosím dál, on odpoví: ” Jdi pryč, ty jsi nějaký prosťáček a nevzdělanec, jaký sem nikdy nesmí přijít; my jsme tu přece nějací a tebe nepotřebujeme. ” A já pořád stojím před fortnou a říkám: “Pro lásku Boží pusťte mne dovnitř jen pro tuto noc.” A on odpoví:” To neudělám. Jdi ke křižovníkům a pros tam. “
Nuže: budu-li trpělivý a nerozčílím se- říkám ti, že v tom je pravá radost a v tom je pravá ctnost a spása duše. “
🙂 Ach jo… Ještě, že František také říká: Bratři,každý den začínejme znovu.
Tak, tak od nás. Přeji Vám krásný podzimní den a na cestu k pravé radosti hodně lásky a sil… Těším se příště Kejt
Šípky v bílé konvičce mám zrovna na stole taky! ((o:
Aranžmá z lesa jsou moc moc krásná. Stejně tak duchovní slovo…., díky za něj.
Ďakujem. Františka mám veľmi rada… a tiež niekedy poznávam, že jeho predstavy sú často dosť skreslené. Asi preto, že je to tak obľúbený svätý, až zľudovel a ľudia si ho začali prispôsobovať sovjim predstavám. 🙂
Nad tou staťou o dokonalej radosti (u nás sa to preklada ako “dokonalá” radosť) som dlho rozmýšľala a nevedela som ju pochopiť.
Ale potom mi napadla paralela medzi týmto pojmom a “dokonalou ľútosťou”. “Dokonalá” ľútosť je taká, keď neľutujem svoje previnenie pre trest, čo som si ním zaslúžila, alebo pre dobro o ktoré som sa ním pripravila, ale pre samotné zlo, ktoré v tom čine je ukryté.
A podobne to bude aj s “dokonalou” radosťou. Prichádza vtedy, keď už necítim potešenie z vecí, ktoré sú mi príjemné, ale je to radosť, ktorá ostáva v srdci aj vtedy, keď o všetky “normálne” potešenia prídeme. (A ktorú nám nemôže nikto a nič na tomto svete vziať)
Vďaka za pripomenutie.
Letitia.
Dnes jsem si precetla to co jsem potrebovala,budy trpeliva a nerozcilim se.Take se mi moc libi bratri, kazdy den zacinejme znovu. To ted opravdu potrebuji.