Důvěra

Vítám Vás u nás 🙂

V dnešním mrazivém ránu se mi do rukou dostal jeden článek z časopisu Milujte se! (více zde: http://www.milujte.se/

A jelikož žiji v manželství, začetla jsem se…

Když jsme se s manželem brali, nic nenasvědčovalo tomu, že by něco mohlo pokazit naše společné štěstí. První měsíce manželství nám ubíhaly v poklidu a radosti. Půl roku po svatbě přišla rána.

Muž onemocněl. Lékaři mu diagnostikovali vzácné, ale velmi vážné onemocnění plic – sarkoidózu (zánětlivá choroba neznámého původu, postihuje různé systémy těla – pozn. red.). Tato nemoc je spojená se slabou odolností organismu.

Počáteční projevy choroby sice nebyly vážné, ale jejich stálé prohlubování vedlo až ke krajnímu vyčerpání manželových tělesných sil. Stále více slábl, jeho váha drasticky klesala, hned se velice rychle unavil, měl stále zvýšenou teplotu. Lékaři manžela poslali na snímkování a tomografii plic – výsledky nás zklamaly, svědčily o progresi nemoci. Od doby, co zazněla diagnóza, jsem se vytrvale modlila Korunku k Božímu

milosrdenství. Snažila jsem se vytrvat, i když mi sílu ubírala smutná skutečnost, že zákeřná choroba stále postupuje.

Uplynul rok od doby, kdy lékaři nemoc rozpoznali – manžel si dal udělat další rentgenový snímek plic. Lékař musel jednoznačně konstatovat, že se jedná o již velmi pokročilé stadium sarkoidózy. Muž musel do nemocnice, kde podstoupil systematické vyšetření. Výsledky však byly velmi nepříznivé: lékař prohlásil, že nemoc se nachází již ve třetí fázi. Čtvrtá fáze je smrtelná…

Upozornil nás, že ještě existuje poslední šance: v příštích třech měsících, pokud manžel zůstane v nemocnici,

může dojít k ústupu choroby, ale kdyby muž léčbu nenastoupil, tak – jak řekl bude pravděpodobně do nepříliš vzdáleného konce života odkázaný na steroidovou terapii. Tato slova mi po půl druhém roce od svatby zněla jako rozsudek. Začali jsme zkoušet různé způsoby bylinné léčby a podobné alternativní metody, ale nepřinášely žádné výsledky.

Proti pouhé lidské naději jsem stále důvěřovala, že Bůh může učinit vše, protože pro Něho není nic nemožné. Jednoho dne jsem se modlila v kostele a náhle jako bych „uslyšela“ v duši slova:„Důvěřuj mému Synu!“ Tato slova se mi pak stále znovu a znovu vracela. Modlila jsem se Korunku k Božímu milosrdenství, aby se naplnila Boží vůle v životě mého manžela, a jestli to je možné – aby byl uzdraven!

V té době jsem také četla Deníček sv. Faustyny- řeholnice, která měla zvláštní vidění týkající se Božího milosrdenství. V Deníčku jsem mnohokrát narážela na slova o důvěře. Zvláštním způsobem ke mně promluvila pasáž:

„Skrze modlitbu této korunky líbí se mi dát vše, oč Mne budou prosit. (…) Řekni, že žádná duše, která vzývala moje milosrdenství, se nezklamala a ani nedoznala zahanbení. Mám zvláštní zalíbení v duši,která důvěřovala v moji dobrotu.“(Deníček 154.)

Tato slova potvrzují to, o čem mnohokrát hovořila Panna Maria. Důvěřovala jsem tedy jejímu Synu…

A nezklamala jsem se.

Po třech měsících pobytu v nemocnici se můj muž dostavil na další rentgenové vyšetření. Tehdy se ukázalo, že jeho nemoc začala ustupovat.

Dál jsem se modlila, cítila jsem působení Boží milosti…Jednoho březnového dne roku 2005 odešel můj manžel na kontrolní vyšetření k plicnímu lékaři. Když se vrátil domů, vyčetla jsem z jeho hlubokého pohledu dojetí. Řekl mi:

„Dnešní rentgenový snímek ukázal, že moje plíce jsou zdravé. Všechny patologické změny zmizely…“

„To je zázrak!“ zvolala jsem a rozplakala se. Pomyslela jsem si: „Důvěřovala jsem Pánu a On mne vyslyšel!“

Marta (redakčně upraveno)

Ježíši, důvěřuji Ti.